Povídání se Štěpánem Šíbou ze šesté třídy
středa 14. října 2015

Tancuje, běhá a rychle plave. Ale prorazit chce v hokeji

Kdyby byl v šesté třídě volen sympaťák týmu, patřil by k vážným adeptům. Ten nevinný úsměv Štěpána Šíby si zkrátka jednoduše oblíbíte. Ale blonďatý klučina platí na ledě i za poctivého dříče, který nechce vypustit jediné cvičení. Navíc je všestranný: má skvělé atletické vlohy, dříve tancoval breakdance a kromě hokeje se aktivně věnuje i plavání. A všichni v týmu mu říkají - "Kocour".

Ta přezdívka vznikla docela spontánně. "Jednou jsem byl lyžovat a nad pusou se mi spálila kůže. Vypadalo to, že mám vousy. Někdo mi řekl, že vypadám jak kocour a od té doby mi to zůstalo," culí se.

V hokeji toho přitom musel hodně dohánět.

Začal s ním až od 3. třídy, takže spousta jeho spoluhráčů měla v základech bruslení náskok. "Ze začátku jsem hrál obránce, od konce čtvrté třídy jsem se posunul do útoku. Jo, asi mě to víc baví vepředu."

Také má za vzor Pavla Dacjuka, ruskou hvězdu Detroitu Red Wings a vyhlášeného hračičku s obdivuhodnýma rukama. Právě práci s holí a bruslení - to je první, co Štěpán řekne, že musí zlepšit. "Dacjuk krásně zakončuje bekhendem, já se ho snažím taky používat, abych se to naučil. Třeba když jezdíme blafáky, často volím ten bekhendový."

To nakonec potvrzuje i trenér Jan Zlatohlávek: "Potřebuje zlepšit ruce. Řekl jsem mu, ať si doma zkouší driblovat třeba s dřevěnou kuličkou. Doufám, že to opravdu dělá, určitě mu to pomůže." 

Ve své letňanské třídě patří Štěpán mezi hráče s nejlepší fyzičkou, ne-li vůbec nejlepší. Aby také ne... Rád chodí běhat do přírody, v případě špatného počasí si to doma vynahrazuje na rotopedu. Na breakdance se naučil gymnastické prvky a jak už bylo napsáno - plave.

Proto je v této disciplíně mezi ostatními kamarády suverénní. "Plavu už od tří měsíců, jednou týdně mám trenérku. Je to zabíračka, ale je to příjemné, hezky se ve vodě protáhnu."

Na ledě? "Baví mě cvičení jako dva na jednoho, trenér nás nabádá, abychom se snažili zakončovat, tak to snad dodržuju." Doma si občas "zablbne" mini hokej se svým starším bratrem Ondřejem, který hraje za mladší dorost. "Máme u mě v pokoji takovou malou branku. Nebo u babičky s dědou si dáme fotbal."

Doma s bráchou někdy dochází k hádkám

I v této rodině někdy dojde na "bratrovražedné" hádky. "Když brácha je hodně tvrdohlavý a stojí si za svým, i když to není pravda. Tak se s ním občas hádám," přiznává malý Štěpán. 

Kolem hokeje se ale oba navzájem podporují a Ondřeje chodí sledovat při trénincích i zápasech. A ten mu na oplátku dává užitečné rady."Mně se líbí, jak brácha hraje komplexně. Hodně vypichuje kotouče, ale taky má na čem pracovat. Třeba když jede sám na bránu." Ondřej ho prý dokáže pochválit. "Ale kdyby byl v mém věku, porazím ho. Třeba v běhání," směje se Štěpán.

Samozřejmě že si užívá i skvělé party uvnitř svého týmu. Se spoluhráči si rád zahraje fotbal, florbal, basketbal nebo vybíjenou v salónku Ice Areny. 

Ve škole zase hltá přírodovědu a vlastivědu. A samosebou tělocvik. Zajímá se také o 2. světovou válku, a tak není divu, že letos o prázdninách prožil dovolenou plnou zážitků. 

"Jeli jsme obytňákem podél Atlantiku a projeli jsme takhle francouzské pobřeží. Včetně Normandie, kde byl den D." Kam by chtěl ještě? "Třeba na Havaj. Nebo do Norska, projet si fjordy. Podle mě tam mají vysokou životní úroveň," překvapí. 

Kde by chtěl jednou skončit, se nemusíte ani ptát. Jistěže v zámoří. I on si žije svůj sen zahrát si v dospělosti NHL. 

Anglicky se prý už poctivě učí, a tak je potřeba i dál poctivě trénovat na ledě. Kdoví, třeba se mu to splní.

Čtěte také

Podcast hokej zblízka