LETCI SOBĚ: Ahoj, Láďo! Malí caparti si tykají s trenérem

Možná se v někom z nich skrývá budoucí hokejová hvězda, zatím by si ale hokeje měli užívat především jako zábavného kroužku. A také si ho užívají. Řeč je o letňanských prvňáčcích a druhácích, kteří od nové sezony přestoupí do vyššího ročníku. A které v obou případech vedl stejný trenér Ladislav Kadaně. Proč mu tykají? A jaké historky společně zažili? Seriál LETCI SOBĚ pokračuje svým 2. dílem.

Na úvod je třeba připomenout, že tyto řádky popisují dnes už uplynulou sezonu, po níž v jednotlivých třídách docházelo k přestavbě realizačních týmů. Kadaně tak odteď zůstává jen u "bývalých" druháků, protože nižší ročník přebírá Marek Horáček.

Když měl dosavadní a vlastně i stávající kouč obě svoje party charakterizovat, popsal je stručně a jednoduše: "Je to banda malých kluků, kteří se baví hokejem. Jsou to raubíři, občas je musíte okřiknout, aby dávali pozor, ale jinak jsou vnímaví a velice učenliví."

Za minulé měsíce si obě strany k sobě našly velmi kamarádský vztah. Což už dokazuje i zajímavost, že malí žáčci svému trenérovi tykají. "Ahoj, Láďo!" slyšíte třeba dvacetkrát při příchodu na trénink. "Jak to jde? Co doma? A co ve škole?" povídá si s nimi kouč.

Ta vzájemná vazba je něco víc než jen vztah trenér a hráč.

"Mě ta práce s dětmi hrozně baví. A ano - její součástí je tmelit partu, aby se sem ti malí kluci znovu těšili," líčí 22letý Kadaně, jenž v současnosti pracuje na získání trenérské licence "B". Tykání dětem nabídl sám. "Za deset let to asi budu brát jinak, ale teď se cítím příliš mladý. Ještě nechci, aby mi vykali."

Dobrý kolektiv u nejnižších tříd Letců podporují také dobré vztahy mezi rodiči. Byť třeba někteří neměli předtím k hokeji žádný vztah a jiní si naopak u svých dětí kreslí vysoké ambice. Od startovní lajny ale začínaly jejich ratolesti stejně. A všichni jim fandí.

"Kluci, střihněte si, kdo půjde do branky!"

Prvňáci i druháci ještě nevědí, co je to hrát opravdový hokej na velkém kluzišti. Zatím si jen sem tam vyzkoušeli minihokej na dvě branky v jedné třetině. Ve věku mezi pěti a osmi roky se pořád učí především základům dobrého bruslení a cvičení jsou postavená na různých hrách. V Letňanech ale nepodceňují ani strečink, a tak chodí po tréninku do tělocvičny i takhle malí caparti.

V minulé sezoně už v obou třídách absolvovali také pár turnajů. I tohle bylo pro některé něco nového. Poprvé měli cestovat a spát na hotelu pospolu - a trenér to také vyžadoval. Ne vždy to však z kapacitních důvodů šlo.

"Když si některé kluky brali na noc rodiče k sobě, museli být zase ráno na snídani s námi," vypráví Kadaně. "Na turnajích jsem se o ně chtěl starat především já, přestože to bývá hlavně psychicky dost náročné. Účelem bylo mít všechny pohromadě, aby si na sebe kluci co nejvíc zvykli."

Dařilo se. A tak se rodila i řada úsměvných historek, na něž dodnes nejde zapomenout. Jasně že v nich figuruje v hlavní roli ta sladká dětská nevinnost. Co také jiného…

Třeba storka o druhácích kterak se rozhodovalo, kdo v zápase začne v brance. Když kouč vyzval duo brankářů David Šeda a Tomáš Doskočil, aby si střihli, oba se k sobě zodpovědně postavili tváří v tvář a začali hrát v kabině "kámen, nůžky, papír" - lapačkami.

Jindy hráli druháci proti Spartě a na dotaz, zda někdo zná nějakou sparťanskou ikonu, odpověděl sedmiletý Patrik Walter suverénním tónem: "Leo Kweuke!" Kamerunec tmavé pleti sice v minulých letech letenský dres oblékal, ale na fotbalových trávnících.

A do třetice příhoda z Mostu: kabinou zněla rockerská hudba Kabátů, přičemž trenér Martin Rousek imitoval vášnivou hru na kytaru. Pepíček Žák se na něj jen podíval a s lehkým úsměvem si zaklepal na čelo. Aby kouč pochopil, co si o něm zrovna myslí.

"Občas je to o nervy, ale i kvůli tomuhle trávím každý den na zimáku. Stojí to za to," usmívá se Kadaně, který dostal za úkol porovnat obě třídy z pohledu party. "Druháci ji mají lepší, jenže to je dáno tím, že jsou déle pospolu. Prvňáci to doženou. Bylo jich o něco míň, ale třeba je teď doplní nové děti."