Trenér dorostu Martin Uldrich pracuje ve školce, do toho se mu na konci ledna narodil syn. Jak vnímá složité období během šířící se nákazy koronavirem a liší se zásadně běh s malým dítětem na rozdíl od normální situace bez omezení? "Užívám si volna a že můžu být s rodinou, jinak bych se asi moc neúčastnil. Trénování mi chybí, mám to tak ale vždy, když je hokejová přestávka," prozradil mimo jiné.

Kromě trenéřiny pracujete ve školce. Máte za současného stavu otevřeno?
Pracuji na Praze 14 a 18. března se vydalo prohlášení, že budeme mít v této městské části jedinou sběrnou školku, kde se budou sdružovat děti rodičů v ochranných sborech a samoživitelů. Naše školka už tedy funguje jen tak, že pracujeme z domova a máme úklidové práce. Každý si dává do pořádku svou třídu. Doplňují se různé agendy do matrik a dělají se vzdělávací plány, vše home office. Takže provoz pokračuje v rámci zaměstnanců bez dětí.

Jaká byla prvotní reakce rodičů na šířící se koronavirus? Asi jste s nimi museli často situaci konzultovat.
Ano, úplně na začátku, kdy kolovaly médii první zmínky, rodiče situaci ještě ani moc nepobírali. Ale s přibývajícím časem přicházely obavy, což se projevilo na docházce. Měli jsme silnou třídu s 20 dětmi, postupně počet přítomných klesl v průměru na 10 denně. Poslední týdny, než došlo k uzavření, chodilo jen pět žáků. Rodiče situaci vnímali, a kdo mohl, tak si radši děti nechal doma.

Co vy osobně? Máte nějaký tip na domácí činnost, kterou byste doporučil?
Užívám si volna a toho, že můžu být s rodinou. Práci už mám převážně hotovou a předpřipravenou. Osobně se rád věnuji poslechu hudby nebo četbě knížek. Většinou mě zajímá biografie o kapelách i hudebnících a také různé psychologické žánry nebo vyloženě psychologické učebnice. To je má aktuální náplň. Snažím se i trochu na sobě zapracovat, pravidelně cvičím záda pomocí rolleru a občas použiji i gymnastické pruhy.

Prvotní pocit bývá úleva z volna, pak vám ale začne běžný režim postupně chybět, ne?
Mám to tak pravidelně, když jsou klasické hokejové přestávky. První tři čtyři dny dokážu vypnout, ale potom už mi normální běh zase chybí. Jsem naučený mít plán a i samotný čas rozplánovaný: jezdit po trénincích, zápasech, do toho práce... Jsem zvyklý na nasazení, volno si dokážu užít chvíli, pak se začnu nudit a vymýšlet blbosti, které bych mohl dělat.

Na druhou stranu jste se stal před necelými dvěma měsíci otcem. Možná je výhoda, že se můžete synovi naplno věnovat...
To je pravda. Věc k nezaplacení. Kdyby byl normální stav, drtivou většinu času bych strávil ve školství nebo na hokeji, takže s rodinkou si to teď maximálně užívám. Moc se mi to líbí. Všechno zlé je pro něco dobré. Co se děje teď, beru pozitivně z toho pohledu, že čas už člověk nikdy potom nevrátí. Jsem rád, že můžu být v prvních týdnech se synem a přítelkyní.

Myslíte, že by byl běžný režim s malým dítětem zásadně rozdílný, kdyby nebyla omezení?
Za normální situace bych se toho asi moc neúčastnil a byl bych v práci. (směje se) Nemůžeme trávit tolik času venku, což je asi největší omezení. Kdyby tu problém nebyl, trávili bychom daleko víc času v parcích. Drandit s kočárem je sranda. (usmívá se)