LETCI SOBĚ: Zlobíš? Nehraješ! Mláďata se učí disciplíně

Hokej si hlavně užívají, ale také už umějí pořádně zlobit. Ano, některým to jde bravurně. Třeťáci a čtvrťáci letňanských Letců jsou leckdy pořádná čísla, jejich trenéři si je však dokáží srovnat do latě. Neřeší navíc pouze jejich výkonnost na ledě, ale také to, jak reprezentují sami sebe třeba ve školních lavicích. A pokud to není ideální? O tom už v našem dalším - čtvrtém - dílu seriálu LETCI SOBĚ.

Stejně jako v případě prvních a druhých tříd již jména trenérů u tříd neplatí. Respektive loňská třetí třída zůstala dvojici Jiří Nikl - Marek Horáček, čtvrtou (nyní pátou) pod svá křídla dostal Jan Zlatohlávek.

"Bylo to u nich půl sezony znát, že jsme je zdědili. Oni navíc měli dvě novinky najednou: nového trenéra a zároveň přecházeli z minihokeje na ten velký. Ještě na podzim hráli minihokej, ale už se připravovali na ten klasický, který je čekal v lednu. Myslím ale, že nakonec do sebe všechno zapadlo," říká o loňských čtvrťácích 21letý asistent trenéra Marek Horáček.

Ten si podle svých slov koučování kluků užívá. "Mám děti rád, mám mladší sourozence, bráška hrál loni právě ve třetí třídě. Já už dřív pochopil, že na vrcholový hokej to u mě nebude, tak jsem od juniorů šel sem tam ještě s Láďou Kadaněm pomoct trenérům a nakonec už studuju vysokou a třikrát týdně jsem v Letňanech a trénuju. Uvidíme, co bude dál, zatím tomu nechávám volný průběh," má jasno člen seniorského týmu Letců, který hraje Pražský přebor.

Spolu s hlavním koučem Jiřím Niklem se snaží, aby si tréninky a zápasy užívala také jejich drobotina. "Není třeba je buzerovat, nebo na ně křičet. Je to hlavně zábava. Nechceme je prudit, snažíme se je naopak motivovat. Pokud se jim něco nepovede, tak jim řekneme, že příště už to vyjde," doplňuje svého mladšího kolegu zkušený trenérský bard.

Klukům všeobecně chybí pohybová průprava

Ale zpět k capartům hlavně kolem devátého a desátého roku. Ti se stále teprve zdokonalují v základních hokejových dovednostech. Určit, zda-li máte ve svém kádru budoucího Vránu či Karabáčka, jde těžko. "Víte, nyní může ostatní někdo třeba bruslařsky převyšovat, jenže za rok dva ho na velkém kluzišti zase ti další doženou. Je to i hodně o fyzičce, každý se vyvíjí trochu jinak," vysvětluje Nikl.

A dodává, co jej u mladých kluků trápí nejvíce. "Kluci jsou pohybově zaostalí. Když vidím, že neudělají ani kotoul nebo klik, tak jsem z toho hotový. Přijde mi, že tato generace je v tomto ohledu hodně zabržděná. Podle mě ve škole nic pohybově nedělají a málo i doma, kde se jim v této uspěchané době nikdo tolik nevěnuje jako dřív. Spíš sedí u počítače, než aby si šli ven zahrát fotbal," poukazuje na problém, který se často zmiňuje i v různých studiích.

Přitom jak se všichni - trenéři a vedoucí týmu - shodují, hokej a sport jako takový děti baví. Důkaz? "Loni jsem zakázal jednomu klukovi ve čtvrté třídě kvůli špatným známkám ve škole a špatnému chování na dva týdny hokej," prohlásil Nikl. Jméno? "Kristián Urban," odpovídá.

"Je to tak. Bylo to po domluvě s rodiči. Oni ti kluci hokej vážně milují a tohle je často jediná možnost, jak je donutit k tomu, aby se chovali slušně, nebo se lépe učili. A i tentokrát to zafungovalo to," vypráví vedoucí týmu Olga Sýkorová. "Maminka byla naprosto spokojená," dodává šibalsky Nikl.

"Není to ale na škodu, pokud se to nepřehání. Kluci nás respektují, hokej je vážně baví, obě třídy měly skvělou partu, třeťáci byli i hodně úspěšní, když poráželi Spartu a Slavii. A to je asi to nejdůležitější, aby se hokejem zatím hlavně bavili," zakončuje toto hodnocení výstižně Horáček.