Rozhovor s Jakubem Vránou během přípravy
středa 21. května 2014

Užívám si, že můžu být zase chvíli tam, kde jsem vyrostl

Už zbývá jen pár dní do chvíle, až se Jakub Vrána bude znovu prohánět před zraky hokejových skautů a manažerů v zámoří. V neděli totiž s Václavem Karabáčkem míří směr Toronto. "Zase to bude pro mě nová zkušenost, na kterou jsem se moc těšil," říká odchovanec letňanského klubu. Sotva si nejlepší střelec MS do 18 let dal dva týdny volna, už je opět ve fyzickém zápřahu. Draft NHL se pomalu blíží.

To vám hokej po tak těžké sezoně začal zase rychle chybět?
Dal jsem si čtrnáct dní pauzu a během téhle doby jsem opravdu nic nedělal. Snažil jsem se chvíli na hokej úplně zapomenout a jenom odpočívat. Ono vám to ale chybět opravdu začne, takže jsem se brzy vrátil k tréninku. Už se zase na hokej těším.

Co jste během krátké pauzy stihl?
Především jsem podporoval přítelkyni v přípravě na maturitu, takže jsem byl chvíli v Ostravě, odkud je. Trávil jsem čas i se svou rodinou, s rodiči a sestrou.

Teď jste ale už zase v tréninkovém zápřahu. Na co se zaměřujete?

Dostal jsem svůj individuální program od trenéra ve Švédsku. Dělám s panem Zavadilem cvičení na ledě a chodím do posilovny. Připravuju se na combine testy v Torontu, takže mám z klubu doporučení, na co se zaměřit a v čem se zlepšovat. Je to hodně na bench, skoky, kolo, kliky nebo hod medicimbalem.

Těšíte se do Toronta hodně?

Strašně moc. Vždyť je to hokejové město. Těším se i na ty testy, je to něco nového, co jsem ještě nezažil. V Americe jsem byl předtím jen na pár turnajích, tohle tam pro mě bude poprvé taková sledovanější akce.

Na konci června bude draft NHL, kde máte být hodně vysoko. Dovedl jste si vůbec představit, že se zanedlouho stanete součástí některého z klubů NHL?

Představit si to umí asi kdekdo, ale jestli se to stane skutečností, tak to bude něco... Já ten pocit neznám, ale musí být něco krásného, když zjistíte, že vás někdo v NHL draftuje, protože o vás stojí.

Máte vůbec ve slavné lize oblíbený klub?

Ve svých hokejových začátcích jsem měl na sobě dres Philadelphie. Ne že bych jí v současnosti nějak fandil, ale jako malý jsem ji měl rád.

Takže jsou Flyers takovým vaším tajným přáním před draftem?

Já nějak extra oblíbený klub nemám, byl bych vděčný za každý, který by o mě projevil zájem. Je fakt, že mám trochu očekávání, jestli budu zvolený v prvním kole, což je sen asi každého. Kdyby to vyšlo, byl bych hodně rád.

O prvním kole takřka nikdo nepochybuje.
Občas slýchám otázku, jak se na to těším, že s prvním kolem všichni počítají. Ale i draft bývá zrádný a nikdy nevíte, co se může stát. Sám jsem zvědavý. Udělali jsme úspěch s osmnáctkou a přivezli domů stříbrnou medaili. Ale nezvedl jsem se jen já, zvedlo se celé mužstvo.

Když už jsme se dostali k těm osmnáctkám... Napadlo by vás dva měsíce předtím, že to můžete dotáhnout až do finále?

Víte, my měli dobrý turnaj už loni v létě na Memoriálu Ivana Hlinky. Šli jsme do šampionátu s tím, že jsme cítili šanci na úspěch. Pravdou je, že jsme ve čtvrtfinále i semifinále měli taky trochu štěstí, protože jsme dali góly v prodloužení. Finále bylo už hodně těžké, ale i tak je stříbro skvělé.

Souhlasíte, že jste šampionát odehrál v životní formě?
Asi by se mnou souhlasil každý hokejista, že se vám nedaří po celou sezonu. Vždycky je to chvíli nahoru a chvíli dolů. Ale musím říct, že tohle byl zatím můj nejsilnější reprezentační zážitek. Bylo fajn, že to vyšlo zrovna teď.

Proč si u vás všechno tak dokonale sedlo? S osmi góly na turnaji jste stanovil nový český rekord...

K tomu rekordu: já už měl pár zkušeností z minulosti, tohle byl můj třetí turnaj osmnáctek. Určitě mi to pomohlo. Ale to, že se mi dařilo, bylo díky ostatním faktorům: trenér nás hnal dopředu, skvělý byl celý realizační tým. A v kabině byla sranda.

Překvapilo vás to samotného?
Turnaj je celkově tak strašně těžký, že si opravdu musí přesně sednout úplně všechno. Klapla nám výborně příprava, proto jsme si věřili, ale zároveň byli pokorní. Věděl jsem, že něco můžeme dokázat. Ale pokud se mě chcete zeptat, jestli jsem myslel na draft, tak nemyslel. Já se hokejem nesvazuju. Snažím se tím bavit, dělám to tak vždycky.

Jaké to je vrátit se po sezoně ve Švédsku do svého mateřského klubu?
Do Letňan se vracím vždycky rád. Můžu na ledě ukázat malým klukům nové věci a užívám si to. Baví mě přenášet jim zkušenosti.

A oslavovat s nimi během tréninku branky. Což jste dělal třeba s budoucími páťáky...

Jo, ukazuju jim, jak to pak chodí ve velkém hokeji - že tam už tolik gólů nepadá, takže se každý musí pořádně oslavit. (směje se) Myslím, že to pak víc baví i ty děti, když vidí, že si s nimi plácnete. Dělám to pro ně.

Všímáte si, že k vám najednou vzhlíží?
Nevím, jestli ke mně vzhlíží. Oni mě berou, že jsem z jejich letňanské rodiny, že jsem jedním z nich. A takhle by to taky mělo být. Nikdo si tady na nic nehraje, vrátil jsem se zase na krátkou chvíli domů a všichni si to snažíme užívat. Já si to užívám určitě, vždyť jsem tu vyrostl.

Možná po vás brzy přece jen budou chtít autogram. Možná zanedlouho opravdu skončíte v NHL...
NHL je... Já nevím, jak to říct. Bylo by krásné si tam jednou zahrát. Byl bych za NHL jednou vděčný, ale zatím se do ní nijak nehrnu. Teď je má kariéra ve Švédsku a mně se tam vážně moc líbí.


Jak se Jakub Vrána připravuje v Letňanech na testy v Torontu, se můžete podívat zde.

Čtěte také

Podcast hokej zblízka