Trojnásobný mistr světa má v Letňanech syna
neděle 10. května 2015

Vlasák prožívá Markovy zápasy stranou. Něco zdědil, věří

Ve své kariéře dosáhl řady úspěchů. Trojnásobný mistr světa, titul v Rusku i v české extralize. Jenže letos už dospěl k názoru, že je čas skončit a v Plzni přijal nabídku sportovního manažera. Slavné jméno Tomáše Vlasáka je ovšem spojeno i s letňanským klubem, jeho syn Marek obléká dres Letců za 7. třídu. "Přísnější na něj začnu být až za pár let. Teď ať si hokej hlavně užívá," říká jeho otec.

Jak to myslíte?
Mám takovou zásadu, že do těch deseti, jedenácti let to musí děti především bavit. Až zhruba od patnácti to začíná být důležité. Teď musí žít hrou a kluk hokejem opravdu žije. Sice už spolu pracujeme třeba na bruslení a zesílit by taky potřeboval, ale to přijde postupem času.

Bude to hokejista typově po vás? Tedy chytrý hráč a vytříbený technik?
Uvidíme, samozřejmě ho pozorně sleduju. A musím říct, že hokejový je - to myšlení a čtení hry v sobě má. Je ještě hodně brzy něco hodnotit,ale nějaké věci po mně asi zdědil. Nejsem zatím přísný, jako byl můj táta na mě, tohle se začne projevovat, čím starší Mára bude. Teď třeba využívá na zahradě střelnici, kterou jsem mu udělal. Začínáme se postupně zaměřovat na určité věci.

Jaký je vůbec Marek po povahové stránce?
Je to takový vztekloun. Když se mu něco nepovedlo, mlátil hokejkou, i když teď už to trochu odboural. Hrozné to bylo hlavně ze začátku, měl jsem s ním několikrát pohovory já i pan Zavadil (klubová trenérská ikona - pozn. red.). Na druhou stranu je dobře, když vidím, že ho něco štve a chce se zlepšovat. To je taky důležité.

Probíráte doma hokej hodně?
Ano, bavíme se o něm. Pokaždé když se díváme na nějaký zápas, říkám mu, ať sleduje všechny hráče, jak se pohybují, jak bruslí. Připravuju ho na to, že přijde doba, kdy bude muset trénovat navíc a bude to hodně náročné. Prostě se mu snažím radit to, co radil táta mně. Já se díky tomu dostal tam, kam jsem se dostal.

Pouštíte Markovi na videu své nezapomenutelné zápasy?
Když jsem mu doma něco pustil, tak uznale koukal. (směje se) Ale v tomhle věku to bývá tak, že děti mají ještě svoji hlavu. Myslím, že vnímá, že jsem hrál, a má ke mně respekt. Ale to, co se mi v kariéře povedlo, podle mě stejně ocení, až bude o pár let starší. Ve věku, kdy se bude lámat chleba, si teprve uvědomí, jaká je to dřina.

Kdo prožívá Markovy zápasy víc - vy, nebo vaše manželka?
Asi manželka. Ta většinou hodně fandí, já se na to dívám spíš z té hokejové stránky. 

Takže bez emocí?
Vždycky někde postávám sám, abych měl na to větší klid. Manželka mi nejdřív trochu zazlívala, že se straním, ale tak to vůbec není. Jen ten zápas chci vidět sám, pozoruju kluka a pak doma rozebíráme věci, které u něj vidím. Kdybych viděl, že se nesnaží, tak na něj přitvrdím, ale když to nefláká, chi mu hlavně poradit, než abych ho péroval.

Proč jste vlastně dal svého syna právě do Letňan?
V té době jsem se hodně rozmýšlel, kam s ním. Věděl jsem, že tu je Franta Kučera a že sem přišlo hodně bývalých hráčů, kteří to s těmi kluky dělají na dobré úrovni. To byla hlavní devíza tohoto klubu. Taky Letci už první ovoce sklízí, podívejte se na Vránu nebo Karabáčka. Jen to potvrzuje to, co jsem řekl.

Ještě jedna věc však ve vašem rozhodování byla důležitá, že? Přítomnost Zbyňka Zavadila.
Samozřejmě, protože kdysi trénoval i mě. Bylo to dva a půl roku ve Slavii, ale měl na mě velký vliv, protože to bylo právě v mladším dorostu. To je přesně ten věk, kdy hokej začíná být dřina a pomalu se ukazuje, kdo ho bude dál hrát a kdo ne.

Byl to hodně přísný trenér?
Ano, byl. Ale nikdy nepoužil nějaké sprosté slovo. Nepotřeboval to, zachoval si dekorum, aniž by někoho urazil, protože měl přirozenou autoritu. V tom byla jeho opravdu velká síla. Když se podívám po republice, není moc trenérů, kteří dokáží v každém ročníku vychovat jednoho, dva kluky pro extraligu nebo nároďák. Co se týče pana Zavadila, je to jeden z největších odborníků, které tady máme.

A přesto - není trochu nedoceněný?
Ono to tak bývá, že trenéři dětí jsou trochu schovaní mimo dosah médií, takže nejsou tolik na očích. Ale kdo se kolem hokeje pohybuje, musí práci pana Zavadila vidět. A myslím, že ji i vidí.

Filosofie jakého trenéra je vám v Letňanech ještě blízká?
Letňany mají celkově kvalitní trenéry. Musím začít panem Zavadilem, který v nedávné době skončil, ale jsou tam třeba Martin Rousek, Tomáš Blažek nebo Milan Antoš. A čí práce se mi taky líbí, to je Honza Zlatohlávek. Říkám tu jen některá jména, nerad bych na někoho zapomněl, protože ten klub má trenéry na dobré úrovni. I v nich je budoucnost Letců.

Takže plánujete, že tady stráví váš syn i dorostenecké roky?
Určitě. Pokud mladší a starší dorosty zůstanou v extralize, není důvod něco měnit. Třeba se podaří postupem času vybojovat nejvyšší soutěž i juniorům, bylo by to fajn, protože je důležité, aby měli starší dorostenci nějakou návaznost. Taky jsem zaslechl, že by se klub měl v budoucnu věnovat víc áčku. Tak uvidíme, jak to dopadne.

Čtěte také

Podcast hokej zblízka