Reportáž ze soustředění letňanských šesťáků
úterý 01. září 2015

Když je čas jen na trénink aneb Hokejová vojna v tropech

"Co jsmeee? Letciii! Jak hrajemeee? S nasazenííím! One, two, three - Flyers!" Tímto pozdravem straší letňanští šesťáci své soupeře ještě předtím, než vyjedou na led. A opakují ho cestou z šaten stále dokola až na svoji střídačku. Funguje to. Z kvalitně obsazeného turnaje v Brně přivezli domů o víkendu bronz. Už tento týden zahajují svou ligovou soutěž, v níž určitě nemají nesmělé cíle.

Vraťme se však o čtrnáct dní zpět, kdy malí Letci zakončili prvním přípravným zápasem své týdenní soustředění v Litoměřicích. Soustředění plné disciplíny a nekompromisního drilu. Ale také výchovných prvků, na kterých si Jan Zlatohlávek zakládá. 

"Účelem je restartovat přípravné období po několika týdnech prázdnin. Vytvořit tým k obrazu svému, a to po všech stránkách, protože když chcete být úspěšní, musíte dbát na detaily," tvrdí trenér. 

Soustředění pro něj znamená do hloubky propracovaný koncept, v němž není čas mařit čas. "Pokud jedeme na soustředění, nebudeme tam dělat žádné zbytečnosti navíc. Trénujeme, jíme a regenerujeme."

Realizační tým kolem něj už dokonce vtipkuje: "Musíte-li na toaletu, vykonejte raději co nejvíce potřeb najednou, jinak za den nemáte šanci všechno stihnout." Něco na tom bude - pětiminutové zaváhání vás může dostat do časového skluzu, který se těžko dohání.

Je to vše samozřejmě myšleno s nadsázkou, ale dokonale vystihuje to, co mužstvo sedm dní v týdnu absolvovalo. Dvoufázové tréninky na ledě, dvoufázové na suchu. A že byla tropická vedra? "Ta mají v některých amerických státech celoročně a nestěžují si," odpoví vám kouč, jenž nakonec kvůli horku přece jen o něco slevil.

I tak to byla tak trochu vojna.

Ovšem nemějte to přirovnání nijak za zlé, protože děti bavila. Byť na nich na konci byla znát únava, kterou pár dní poté rozdýchávaly. Zlatohlávek bere svůj tým na soustředění každý rok. Ideální příležitost, jak před sezonou utužit kolektiv, zaměřit se na jednotlivce, přednést mužstvu v klidu to, na co kladete důraz. 

Litoměřice jsou pro tohle ověřené místo v poklidně čtvrti pod městskými hradbami.

Před pár lety ho doporučil Martin Uldrich, jenž vede sedmičku. Od nově zrekonstruovaného stadionu s útulným zázemím a chutnou jídelnou je to jen několik minut chůze do areálu koupaliště, kde se Letci utábořili v tamní ubytovně. Kolem je několik bazénů, travnatý pažit na kruhová cvičení i ulice pro výběhy, kde potkáte minimum aut.

Mongolové a další ve sprintérské štafetě o bazén

Jedno se musí trenérům nechat: kdo si nezkusil hlídat týden v kuse dvacítku rozdováděných dětí, možná ani netuší, co je to za fyzický i psychický nápor. V polovině pobytu máte pocit, že potřebujete dovolenou. 

V případě šestky je budíček pravidelně kolem šesté ranní, po rozcvičce následuje první trénink na ledě. Mezi snídaní, popř. svačinou, a obědem přichází na řadu dřina na suchu. Po obědě polední klid a po něm další suchý trénink. Před večeří Letci vyjíždí na led podruhé.

Letos i s novým asistentem trenéra Milanem Hluchým. Je vám to jméno povědomé? Vždyť je to mistr republiky z roku 2009, tehdy válel v dresu Karlových Varů. 

Hlavního lodivoda doplňuje svými zkušenostmi z extraligy a zaměřuje se na netradiční pohybová cvičení. "Hodně se zajímám o cviky s vlastním tělem od doby, co jsem kvůli zdravotním potížím sám musel skončit s hokejem," vypráví 30letý sportovec.

Jednou v trávě napodobuje různá zvířata, jindy vymyslí ragby v pozici kačerů. A malé kluky to baví.

Podržte se: baví je například i neoblíbené běhání - jen to chce vymyslet formou zábavné soutěže. Zlatohlávek připravuje rozlosování dvojic, které si volí svou státní příslušnost, za níž budou dané dvojice běhat. USA, Rusko, Vietnam, Mongolsko a další... Následuje štafeta systémem play-off, kde každý postupující tým dál dostává úlevy do slíbeného bazénu. "Líbilo se mi, jak jste makali. Takže máte volný program všichni," rozpustí kouč své svěřence na skokanský můstek.

Na něm Letci skáčou z tři metry vysokého prkna a horké slunce neúnavně pálí.

Nebyl to dobrý nápad, vyhlásit soutěž o nejhezčí skok. Štěpán Šíba je skvělý plavec, ale na salto z výšky si troufl poprvé. "Uaaaaaahhh!" zahučelo to po jeho placáku. Takový Kristián Urban zase nemá problém skočit z pěti metrů - tohle privilegium dostal jako jediný, neboť skákal závodně.

Každý z posledních tří večerů je vyhlášen nejlépe trénující hráč dne. Odměnou mu je slíbený rozhovor na klubovém webu, který se v průběhu podzimu objeví. Měli byste na všech vidět to nasazení a zápal pro trénink...

Amatérismus s hot dogy a kontrola prázdných talířů

S přibývající únavou se však trenéři snaží zapojovat i méně náročné tréninkové prvky, jako třeba turnaj v minigolfu. Každý z kluků najednou hltá dráhu míčku ve spleti překážek.

"Důležité je, že se ten tým sešel kompletní, protože jedinec, který by tu chyběl, by se hůře začleňoval mezi ostatní, kteří si tím náročným soustředěním museli projít," myslí si Zlatohlávek. Trenér je zároveň tím, koho hráči vidí jako prvního ráno a posledního večer. Stará se o budíček, kontroluje večerku.

Letos se mu povedlo do Litoměřic přivézt i dvě osobnosti. Lukáš Havlůj je vyhlášeným chirurgem, který po večerech přednášel o první pomoci a staral se chlapcům o bolístky. Milan Kadlec je zase někdejším olympionikem v cyklistice a týmu pomáhal s výjezdy na kolech do okolních kopců.

Zlatohlávek ale dbá i na ostatní věci - zakládá si na dodržování disciplíny. Od hygieny a převlékání do čistých věcí, přes pořádek v kabině až po stolování a pravidla slušného chování. 

"Spousta dětí je rozmazlených a nemají správnou životosprávu, jsou vybíravé ve stravě a nedrží správně příbor. Svým způsobem tu suplujeme výchovu rodičů i školy. A je to extrémně náročné." Mimochodem - každý hráč chodí automaticky k trenérskému stolu, aby ukázal prázdný talíř. Když není, musí jídlo dojíst.

"Viděli jste, co si ti Ústečáci dali po zápase?" říká kouč v hokejové kabině. O něco starší žáci ze severu Čech stáli u vedlejšího bufetu frontu na hot dog. "To je amatérismus nejvyššího stupně," dodává Zlatohlávek.

Den před prvním letošním utkáním s kádrem nacvičoval průběh předzápasové rozcvičky tak, aby u soupeřů budila respekt. "Protože už to, jak vystupujete při samotném rozbruslení, má určitý vliv na psychiku vašeho protivníka!" zvyšuje emotivně hlas.

Pak dokreslí na tabuli pár posledních pokynů a jde se na věc.

"Co jsmeee? Letciii! Jak hrajemeee? S nasazenííím! One, two, three - Flyers!"

Čtěte také

Podcast hokej zblízka