"A" tým začíná nový rok derby proti Kobře
sobota 05. ledna 2019

Sbíráme zkušenosti, ale vnímáme je, říká Kučera mladší

V minulé sezoně ho sužovaly problémy s ramenem, v té letošní si měsíc léčil bolavá záda. Zdá se, že ani tyhle patálie Jakuba Kučeru příliš nepřibrzdily. Naopak, trenéři si po návratu do sestavy jeho výkony chválili a i sám 22letý bek se na ledě cítí dobře. "Snažím se hrát jednoduše a to mi pomáhá," tvrdí syn klubového prezidenta. S "áčkem" v sobotu nastoupí k první bitvě nového roku na ledě rivala z Kobry.

Za dvě sezony, co Letci hrají II. národní ligu, ještě Kobru nedokázali porazit. Mohou to mít hráči v hlavách?
To bych neřekl. Velkým specifikem je jejich velmi úzké hřiště, kde umějí výborně hrát. Já nejsem úplně bruslivý typ, takže mi to zase tak nevadí, ale jde spíš o to, že jsou na to zvyklí. Máte na vše méně času, hodně vás dohrávají. Je to tam těžké pro jakýkoliv tým. 

Kobra ale posledních šest zápasů v řadě prohrála. Co tedy na ni může platit?
I tak mají pořád o sedm bodů víc... První vzájemný zápas jsem nehrál, ale viděl jsem ho. Myslím, že se dají porazit. Musíme být ale trpěliví a držet se své hry. A nesedět na trestné. Víme, že když budeme plnit všechno, co máme, jsme schopni bodovat s každým, i když jsme stále poslední.

V prosinci se letňanský tým výrazně zvedl, co říkáte?
A hned se to odrazilo i ona celkové náladě v týmu. Už je v kabině zase sranda jako na začátku sezony, nikdo sem nechodí otrávený a je na nás zase vidět radost z hokeje. Jasně, poslední dva zápasy v roce jsme sice prohráli, ale celkově cítíme, že se to o dost zlepšilo.

I vám se navzdory podzimního zranění herně daří. Cítíte se dobře?
Když jsem se vracel do sestavy, vlastně se mi na zápas vůbec nechtělo. Ale jakmile jsem přišel na zimák, dostal jsem se zpátky do herního módu a zase získal chuť. Pro mě je důležité, abych hrál po takové pauze jednoduše. Vlastně bych měl takhle hrát pořád. Navíc cítím, že se mi vrací fyzička. Takže je zatím všechno fajn.

Musíte se podvědomě hlídat kvůli zdraví?
Spíš jen dělat cviky, které mi poradil fyzioterapeut. Ale s tím nemám problém.

Druhou ligu hrajete už druhým rokem. Vnímáte nasbírané zkušenosti?
Musím říct, že je to hodně znát. Zvlášť před sezonou, když k nám přišli kluci z juniorky, tak vidíte věci jinak - my, kteří to už hráli loni, najeli na dospělý hokej. Sbíráme zkušenosti a vnímáme to. Ale postupem času se to srovnává a i na těch mladších je vidět, jak se ohrávají.

Probíráte ještě občas své zápasy s otcem Františkem?
Táta mi už moc neradí, jen když něco ultra podělám. (směje se) Ono taky během mé pauzy nebylo moc příležitostí. Někdy se ho třeba zeptám sám na názor, jinak občas probíráme věci s Kotym (Martin Kotyra, asistent trenéra - pozn. red.).

Jak jste se vlastně dostal k postu obránce? Vždycky jste ho chtěl hrát?
Když jsem byl malý a rozdělovaly se na minihokeji posty, dostal jsem beka. Po pár sezonách mě dali do útoku, ale v osmé třídě bylo obránců málo, tak jsem se vrátil dozadu a už jsem tam zůstal. Musím říct, že mi to vyhovuje, chytlo mě to tam od začátku. Ale když bude možnost, samozřejmě útok rád podpořím.

Čtěte také

Podcast hokej zblízka