Je to pravidelné téma nového roku, kdy se probírá neúspěch dvacítky po mistrovství světa. A pokaždé se přitom dojde ke stejnému závěru: hokejový svět nám ve výchově mladých hráčů utíká. Jeden post, kde Česko výrazně na hokejové velmoci neztrácí, ale přece jen ještě zůstal - ten v brankovišti. "Vidím za tím několik důvodů," vysvětluje Jiří Černoch, svazový a zároveň dlouholetý trenér letňanských gólmanů.

Podělte se. Jaký je ten nejdůležitější důvod?
Především si myslím, že trenéři brankářů mají trošku ulehčenou práci v tom, že na ledě nemají na starost tolik svěřenců. Věnujete se během tréninku naplno jen dvěma nebo třem klukům, můžete si všímat detailů, hned je opravovat. Vlastně to vždy bývá takový malý individuální trénink.

A dál?
Druhá věc: je tady prostor pracovat s gólmany dlouhodobě lépe než s hráči, protože se během standardní sezony pořádá kolem 20 svazových kempů speciálně pro post brankářů. Navíc během prázdnin existují letní brankářské školy, což se pro hráče dlouho nenabízelo nebo jen v omezeném množství. A taky tu funguje struktura regionálních trenérů brankářů, kteří mají pod sebou kluby a pravidelně je navštěvují. Když to srovnám s obdobím před nějakými pěti, šesti lety - tehdy se při takové návštěvě řešily u 30 procent gólmanů základní dovednosti. Dnes už to tak není.

Pomáhá i fakt, že se na speciálním brankářském tréninku potkávají různé věkové kategorie?
Bezesporu. Když spolu trénuje deváťák s třeťákem, třeťák na staršího kluka kouká jako na svatý obrázek. Deváťák se naproti tomu učí zase rozpoznávat chyby. Když mám trénink se skupinou brankářů, vždycky ji dám na starost tomu nejstaršímu. Je to oboustranně výhodné.

Co potřebuje mít brankář k tomu, aby se vypracoval mezi elitu?
Samozřejmě určité pohybové dovednosti, které bohužel dnešní generaci trošku chybí. Je to dáno volnočasovým pohybem a možná to bude horší a horší. Ale abych odpověděl na otázku: vedle zvládání všech možných pohybových prvků je to především psychologie gólmana. Můžete být v bráně perfektní, ale pokud nebudete mít správně nastavenou hlavu, bude vám talent k ničemu. Co je dál důležité: úspěšný sportovec musí umět správně regenerovat, měl by dbát na kvalitní stravu. To úplně nejzásadnější se ale skrývá někde jinde.

Povídejte.
Abyste tohle všechno dělali a plnili, musí vás to hlavně bavit. Proto se už v malých dětech snažíme probudit takovou tu přirozenou živelnost. Musí je bavit chytat puk, musí být hladové po zákroku. Pokud tohle v sobě probudíte, máte dobrý předpoklad, že vaše cesta někam povede. Priorita je, aby to dítě bavilo. Až pak, aby vítězilo.

Jak tedy zabavit brankáře v době vládních nařízení, kdy nesmí na led? Nemá přípravu složitější oproti hráčům, kteří mohou na zahradě pilovat střelbu nebo stickhandling?
Mezi svazovými trenéry jsme natočili kolem dvacítky manuálů, co gólmani mohou dělat doma. Pořád je to široké množství věcí jako obratnost, postřeh pomocí míčků, posilování různých partií v adekvátním věku, starty na balony, dynamika, agility. Ano, v paneláku budete asi těžko trénovat postřeh, ale pořád je vše o tom, jestli chcete. Když budete chtít, najdete si prostor venku. V určitém věku kluci potřebují pomoc z rodiny, třeťáček asi nepůjde ven trénovat sám od sebe. Sedmák nebo osmák by už ale takový zájem mít měl.

V rámci možností nyní chodíte se skupinkou gólmanů na venkovní hřiště. Zaznamenáváte u nich velké tréninkové manko?
Myslím, že se nám to relativně povedlo zvládnout, protože v Praze jsou určité možnosti, kam chodit třeba i na venkovní led. Pravda, třeba na Chodově je malé hřiště, nejsou tam sítě za brankou, takže pilujete spíš pohybové dovednosti nebo obratnost bruslení. Když jsme v posledních měsících trénovali s kluky hlavně mimo led, pár věcí se objevilo v plné nahotě. Zaměřujeme se teď víc na off Ice cvičení a pro mě je to určité ponaučení.

Ponaučení v čem?
Že ty off ice prvky prostě musíte zařazovat do přípravy víc, protože klukům pak v něčem chybí i na ledě. Takže až se vrátí všechno do normálu, budeme se během brankářských tréninků častěji scházet i venku za halou. To vím jistě.

Když se vás zeptám na zemi, která jde vzorem ve výchově hokejových brankářů, jakou mi řeknete?
Nedávám vzory, jsem patriot a věřím, že i u nás se pracuje s gólmany na vysoké úrovni. Ale samozřejmě nebudu dělat slepého před tím, jak Finové nebo Rusové produkují velké množství špičkových gólmanů pro NHL.

V čem tedy brankářská škola Finska nebo Ruska tolik vyčnívá?
Na to mám jednoznačný názor: ti kluci dostávají příležitost ve velmi mladém věku. A dovedou ji využít. U nás nemáme špatné mladé gólmany, jen se nesmíme bát dát jim prostor, šanci. Je bez debat, že si ji ten kluk musí nejdřív zasloužit. Tohle je ale alfou a omegou celého problému, na úrovni extraligy a 1. ligy bychom měli do týmů začleňovat mnohem víc mladých kluků. Nebát se dát jim šanci a podržet je.

Jako to dělají například ve Finsku?
Když finský gólman odchází do NHL, většinou chytal už v osmnácti nebo devatenácti za "A" tým ve finském klubu. Ve třiadvaceti je z něj hotový gólman. Pak samozřejmě máte i jinou hodnotu a lepší vyjednávací pozici pro kontrakt v zámoří. My většinou volíme jinou cestu: talentovaný gólman jde do Ameriky a tam se prokousává juniorkou nebo farmou - Škarek, Vladař, Vaněček, Pařík jsou toho důkazem. Ale je vidět, že když jsou trpěliví a poctivě pracují, může mít ta cesta taky úspěch. Dnes se tihle kluci stávají u nás novými vzory pro ostatní. Časy, kdy děti znaly jen jméno Hašek, jsou pryč.