Pamatujete? Už je to pěkně dávno. Na den přesně před sedmi lety měl Jakub Vrána jeden nečekaný telefonát, který mu symbolicky odstartoval kariéru v NHL. Po draftu, z nějž si ho vytáhl jako 13. v pořadí Washington, předali novináři odchovanci Letců mobil. Benjamínek těžko hledal slova, na druhé straně drátu visel Alex Ovečkin. Hvězdný idol, hokejová celebrita a muž z plakátu ve Vránově pokojíčku.

Byl to svátek. Když zaznělo jméno Jakuba Vrány, rodina, on sám i celé Letňany zkoprněli. Bít se bude o pozici v klubu, který myslí na premiérový Stanley Cup. Nebo spíš, který po něm dychtivě touží a prahne stejně jako hvězdný Alex Ovečkin, jenž byl ziskem týmové trofeje přímo posedlý.

Poté, co oblékl český mladíček dres pod září reflektorů a zapózoval do kamer, šel na své první rozhovory v zámoří. A zažil moment, na nějž nejspíš nezapomene ani po desítkách let. Lehce opařenému Vránovi přilétl do ruky mobil s jednoduchým pokynem: ‚Zvedni ho.‘

A tak začal mluvit.

„To je opravdu on?," zašeptal před sluchátkem ještě na poslední chvíli a pak si přiložil telefon k uchu. Na druhém konci se kroutil kapitán a vrchní dělostřelec celé historie NHL. „Co že se stalo? No právě jsem byl vybrán Washingtonem Capitals," culil se Vrána během krátkého dialogu. „Když jsem hrál na turnaji v Rusku, tak jsem si tě nechal podepsat," smál se. Po pár větách se s díky rozloučil. „Budu se těšit."

Nejde o překotný moment, během něhož se měnily dějiny, spíš milé splnění dětského snu. „Měl slzy v očích a nevěděl, co říct. Na videu to jde krásně vidět," vzpomínal s úsměvem táta Karel.

On také tehdy seděl v Philadelphii a čekal, jak celá show skončí. „Alex pro Kubu byl legendou, kterou měl na zdi na plakátu. Visel mu tam také kouč Barry Trotz, ten ho následně také trénoval," připomněl Vrána starší.

„Draft jsem si užil. Pro každého hokejistu jde o nezapomenutelný den, první krok do NHL. Musíte pak neustále dokazovat, že na soutěž máte," povídal s odstupem let 25letý útočník pro hokej.cz. Už je mazák, pohled z 28. června 2014 mu však z očí nezmizel. Pořád hokej miluje.

„Soustředím se jen na věci, které mohu ovlivnit. Když sedíte na tribuně a čekáte, jste nervózní. Ale vlastně není proč, takové věci nemůžete ovlivnit. Dopadlo to, jak to dopadlo. Šel jsem dál," dodal Vrána ve stejném rozhovoru.

A jde pořád. I když už na jiném ledě, v jiném týmu a s jinými cíli...