Nevynechá žádný trénink. Dorostenec Jáchym Riley u Letců vyrostl a navzdory perným bruslařským začátkům se díky tvrdé dřině vypracoval až do role kapitána týmu. Pro svou píli byl navíc v září oceněn titulem Letce měsíce. Jaké speciální rituály šikovný bek dodržuje a kdo ho jako první proškolil na ledě? „Hokejku obaluju vždycky od patky na špičku, odkoukal jsem to od bráchy Johna,“ vypráví v rozhovoru.
U Letců jsi začínal už ve čtyřech letech. Jak ses k hokeji dostal?
Můj starší bratr hrál hokej, takže mě máma taky brala na stadion. Pak jsem začal chodit do přípravné třídy a od té doby jsem u Letců. Nikam jinam jsem nikdy nechodil.
Pomáhal ti nějak bratr?
Vzhledem k tomu, že byl starší, tak hrál déle a byl i zkušenější. Radil mi se stylem bruslení, jak držet hokejku, a s podobnými hokejovými základy. Učil mě bruslit, to jsem totiž moc neuměl a pořád jsem padal, někdy i na něj. Právě on mě učil i správně padat.
Myslíš, že tě to naučil dobře?
No… (smích) Pokaždé jsem měl nějakou modřinu, takže si nejsem jistý. Ale za celou moji dosavadní hokejovou kariéru se mi nestalo žádné velké zranění, takže musím být spokojený.
Zmiňoval jsi horší bruslení, kdy se ti podařilo ho vypilovat?
Od sedmé třídy jsem udělal velký pokrok. Do té doby jsem bruslit samozřejmě uměl, ale bylo to takové pomalé. Na ledě jsem nestál moc dobře. Pomohlo mi, když bratr chodil na moje zápasy a koukal se na mě. Dokázal mi říct, co dělám špatně, v čem bych se měl zlepšit. Hodně mě posouvali určitě i trenéři.
Kouč David Pojkar při tvé nominaci na Letce měsíce oceňoval právě tvůj pokrok…
Nominace a výhra mě moc potěšily. Upřímně jsem to vůbec nečekal, myslel jsem si, že nevyhraju. Nikdy by mě nenapadlo, že by se mi tohle povedlo.
Jak ses vlastně o vítězství dozvěděl?
Další den jsem šel na trénink a kluci v šatně mi začali blahopřát. Ze začátku jsem jim moc nevěřil, tak jsem si to šel ověřit na klubový Instagram a byl jsem velmi mile překvapen.
Spoluhráči ti tedy gratulovali?
Ano, vypadali taky spokojeně. Ale abych řekl pravdu řekl, bez nich a bez trenérů bych tohle nedokázal. Myslím si, že vyhrát by mohl kdokoliv z nich. Věřím, že na ně ještě během sezony dojde.
A jaká byla reakce rodiny?
Nečekal to nikdo z nich. Ale všichni měli radost, protože jsem toho zatím během své hokejové kariéry moc nedokázal. Letec měsíce by mohl být hezký začátek. Blahopřál mi i bratr, sám totiž nikdy nevyhrál, tak na mě byl pyšný. Ale říkal mi, ať se s tím moc nechlubím, že musím pořád makat.
Hokejovými tréninky tedy asi trávíš hodně času. Jak se ti daří skloubit sport se studiem?
Myslím, že jsem se naučil obojí dobře vyvážit. Jsem na střední škole, takže je to trošku těžší, ale zvládám to. Hokej mě začal od dorostu bavit snad ještě víc, takže jím trávím opravdu hodně času a snažím se dělat i něco navíc.
Zřejmě právě díky tvé pracovitosti tě trenér zvolil kapitánem...
Těší mě, že mi dal takovou důvěru. Ale nic to nemění, jsem pořád stejný, jako kdybych na dresu C neměl. Nemyslím si o sobě nic víc. Jde jen o to, abych vedl tým. Ale pořád jsem hráč, nic víc. Myslím, že ani v týmu nikdo neřeší, že jsem kapitán. Jen mě možná víc poslouchají, mám větší hlas v kabině, jinak jsme si ale rovni.
Říkáš, že jsi stejný jako ostatní, máš ale nějaké své speciální rituály?
Když je zápas, tak musím mít vždy stejnou snídani. Většinou vajíčka a müsli. Jinak mám třeba zásadu, že si dávám levou holeň dřív než pravou. Brácha to dělal, tak jsem taky začal. Stejné je to, když si obaluju hokejku. Vždy jdu od patky na špičku, z forhendu na bekhend. Jinak to nedělám.
Takže bratr je vlastně tak trochu tvým hokejovým vzorem?
Brácha mezi ně určitě patří, byl pro mě velkým vzorem, hlavně když jsem byl mladší. Právě podle něj jsem si vybral post obránce. Dokázal toho dost, dostal se do dorostenecké extraligy. Teď už ale hokej nehraje, dal přednost studiu. Kdybych měl vystřihnout aktuální vzor, tak bych asi řekl jméno Cale Makar z Colorado Avalanche. Líbí se mi jeho styl hry, je to hodně moderní bek a hodně útočný.
A jaký je tvůj hokejový sen?
Velký sen je samozřejmě se dostat někam vysoko… Extraliga nebo něco podobného. Samozřejmě bych rád do reprezentace, ale to je velmi těžké, dostane se tam procento z hráčů... Z menších snů bych byl rád, aby letňanští dorostenci postoupili z regionální ligy do Ligy dorostu. Aby měl dorost na příští ročník lepší úroveň. To je můj aktuální cíl.
