V Letňanech pečlivě dohlíží na úplné detaily a na otázku, v čem děti nejčastěji chybují, bez váhání odpoví: „Když si myslí, že tohle nepotřebují.“ Jenže technika bruslení se v hokeji stala absolutním základem pro další rozvoj. A Veronika Exnerová patří u Letců k trenérům, kteří jsou za tuto činnost nejvíce zodpovědni. I proto umí být na svěřence přísná.
Sama dlouhé roky závodila v krasobruslení, dodnes se mu věnuje v roli trenérky. Do Letňan ji vedení klubu přivedlo, aby s hokejisty pilovala techniku bruslení od samých začátků.
Kromě toho, že se na ledě účastní tréninků jednotlivých kategorií, má na starost především kurz bruslení pro nejmenší děti. Jinými slovy: stará se o to, aby se úplní začátečníci naučili udržet na bruslích a dělat první krůčky. Správně.
„Základ je naučit děcko vstávat z ledu a dostat z něj prvotní strach, protože malinké děti se zpočátku bojí - a je to přirozené,“ vypráví. Některým ratolestem pomáhá k prvním pohybům na kluzišti hrazda, které se mohou držet. „Obecně ji více než polovina dětí na svém prvním tréninku použije, ale stačí dva tréninky a hrazda je pryč.“
Letci mají v kurzu nejmenších jasnou zásadu - soustředit se pouze na bruslení, takže držet v ruce hokejku není třeba, a to po celý několikaměsíční kurz. Zatímco například ve Spartě mají v ruce hokejku i úplní začátečníci, v Letňanech nikam nespěchají.
„Nechceme, aby se děti o hokejku zbytečně opíraly, chceme, aby se soustředily na koordinaci a naučily se bruslit pořádně,“ vysvětluje Veronika Exnerová. „Občas se nějaké dítě zeptá, jestli si už hokejku může vzít. Ale na hokejku je u nás spousta času, té si v dalších ročnících užijí až až,“ usměje se.
Hokejku děti v kurzu bruslení nemají, trenérský tým se i tak postará o spoustu zábavy. Protože malé začátečníky musí tréninky především bavit.
Tradiční součástí jsou tedy různé formy hry - například opičí dráha, hra na rybáře a rybičky, bomba nebo molekuly. Bomba? „Vyhodím tenisák do vzduchu a než dopadne na led, všichni se musí schovat do klubíčka.“ Molekuly? „Bruslí se ve třetině, a když zakřičím třeba DVA, každý si musí vytvořit dvojici - a tak dále...“
I Veronika si stejně jako ostatní trenéři nechá od začínajících dětí tykat - tak aby si co nejvíce získala jejich důvěru. S přibývajícími měsíci nebo v dalších ročnících se už ale nebojí na děti pořádně zakřičet. „Nebojím se zvýšit hlas. Aby kluci nebyli moc rozkňouraní.“
„Nikdo z rodičů mi nikdy neřekl, ať se uklidním, berou to v pohodě. Když se dítě nesoustředí nebo neposlouchá, zakřičet se musí,“ říká trenérka. „Jestli se někdy brečí, tak je to hlavně v úplných začátcích, kdy prcek upadne a lekne se. To je normální.“
Pár bizarních zážitků už v Letňanech získala, ale týkaly se rodičů. „Jednomu dítěti nazul rodič brusle obráceně,“ vybaví si. Ještě více v šoku byla z tatínka ve 3. třídě, který synka obul do dvou pravých bruslí. „Měl každou brusli jinou, ale obě byly pravé.“
Ale zpět k její osobě. Učitelky krasobruslení bývají součástí hokejových klubů stále častěji, je to trend moderního hokeje. Proč? „Vidím víc věcí v detailech, hodně při bruslení opravuju hrany nebo pozici ramen. Když se při bruslení dělá vnější hrana, kluci nevědí, jak se natáčet, nebo u toho nemají hlavu nahoře. Hodně to pilujeme do páté až šesté třídy.“
To v kurzu bruslení už je dobrým zvykem, že každé dítě - než postoupí do oficiální kategorie 1. třídy - absolvuje na konci sezony jakési hokejové „vysvědčení“. To znamená, že trenéři ho po vzoru rytířských zvyků pasují na hokejistu, jen místo meče používají logicky hokejku.
Od toho okamžiku může hokejová kariéra v Letňanech začít.
A zásluhu na tom má i dlouhovlasá brunetka.
