Minulý týden strávil pár dní ve Finsku, kde absolvoval svoji první zahraniční stáž. Spolu s kolegou Janem Mišnerem a pár trenéry ze sparťanské mládeže sbírali poznatky z hokejové akademie v Tampere. „Co se týče tréninkových metod, jsme na srovnatelné úrovni,“ vypráví Ladislav Kadaně, šéftrenér letňanského klubu. „Ale viděli jsme věci, které si možná přeneseme i k nám.“
O čem konkrétně mluvíte?
Konkrétně mluvím o prvku v podobě miniher. Na některých trénincích jsme viděli podobná cvičení jako u nás, v čem se ale Finové liší, je to, že každé cvičení prokládají minihrami. To mě hodně zaujalo.
Můžete to trošku přiblížit?
Když mluvím o minihrách, myslím tím minihru zaměřenou na určitou činnost. Trénujete clonu před bránou a oni si k tomu vymyslí minihru. Trénujete přihrávky a oni ji doplní minihrou. Do toho si dají dvě cvičení a pak tam zase vloží minihru na přečíslení. Viděl jsem to napříč všemi kategoriemi a bylo to zajímavé.
Jste rozhodnutý to implementovat i do tréninkového programu v Letňanech?
Zatím nedovedu říct, budeme o tom diskutovat s trenérským týmem. Každý měsíc máme se všemi trenéry velkou poradu, kde debatujeme na různá témata. Předmětem příští debaty nepochybně bude i tohle téma.
Je ve Finsku úroveň mládeže srovnatelná s tou naší, nebo je na vyšší úrovni?
Obecně si myslím, že se hokejová mládež v Česku ohromně zlepšila. Určitě rozdíly vidím v tréninkové metodě. Například u nás hodně cpeme do dětí techniku bruslení, tam to dětem ukáží, ale tolik je neopravují. V kategoriích U16, U18 a U20 zase všechno dělají v obrovské rychlosti, když si vzpomenu na ukázkový trénink U14, což jsou osmáci, byl to neskutečný hokej. Velký rozdíl jsem zaregistroval v kvalitě koncovky, kde jsou hráči zvyklí dohrávat do brány za každé okolnosti. Brzdí před bránou, doráží, co se týče kvality střelby, jsou to ohromné rány. V tom se od nich určitě máme ještě co učit.
Kolik tréninků jste stihli sledovat?
Bylo toho hodně. Řeknu to takhle: přiletěli jsme v pondělí, vraceli se ve čtvrtek, každý ten den jsme na zimáku trávili od rána do večera, maximálně si zašli někam na jídlo. Každé ráno jsme měli v šest budíček, nebyl to žádný poznávací výlet. V tréninkovém středisku v Tampere jsou tři haly, takže jsme přebíhali z jedné do druhé.
Jak jste se vlastně na stáž do Tampere dostali?
Zbyněk Hrdel ze sparťanské akademie tam má dobré kontakty. A protože jsou Letci se Spartou trošku provázaní, Tomáš Divíšek pro mě a pro Mišáka vyjednal dvě místa navíc. Za to chci jemu i Spartě moc poděkovat. Sám mám bývalého kolegu, který pro změnu pracuje v Lahti, budu se tam snažit vyjednat stáž zase pro naše trenéry. Lahti je totiž zajímavé olympijskou vesnicí, kde je hokej široce propojený se studiem.
Čím bylo ještě Tampere zajímavé?
Mají tam dva kluby v elitní soutěži - Ilves a Tapparu. Do toho další klub z druhé nejvyšší soutěže. Takže je tam obrovská základna hráčů a každý ten klub může postavit klidně tři týmy na jeden ročník - u nás nepředstavitelné. Do kategorie U13 to moc nehrotí, až pak hráče selektují a přihlásí mužstva do oficiálních soutěží. Celkem se tam pohybuje zhruba stovka trenérů.
A co město? Jaký na vás udělalo dojem?
Tampere je vlakem hodinu a dvacet minut od Helsinek. Jak už jsem řekl, na poznávání nebylo moc času. Ale co jsem stihl zaregistrovat, město je tam starší, krásné, velmi čisté. Navíc Finové jsou velmi pohodoví lidé. Tak pohodoví, že na kole běžně jezdí i v minus jedenácti. Zima tam teda byla parádní.
