Experti Letňan: Chce to lepší přístup a pozitivní myšlení

Mistrovství světa do 20 let skončilo a čeští mladíci se v něm museli obejít bez dvou odchovaných Letců. Avšak i přes absenci zraněných útočníků Jakuba Vrány a Václava Karabáčka měl ve Finsku letňanský hokej dvojnásobné zastoupení. Trenér Milan Antoš spolukomentoval pro Českou televizi, prezident klubu Vojtěch Kučera zase plnil povinnosti v roli skauta NHL. Oba dostali tři stejné otázky.

Milan Antoš, trenér letňanského klubu

1. Co vás na šampionátu nejvíce nadchlo?

Fantastická atmosféra, protože lidé se tam opravdu bavili hokejem a všechny zápasy domácího týmu byly vyprodány. A pak především Puljujärvi a Laine, sedmnáctiletí Finové, které do té doby málokdo znal. Hráče jejich věku jsem trénoval ve starším dorostu, ale když jsem sledoval tyhle dva, byl jsem v naprostém úžasu. Doteď jsem nikoho podobného v této věkové kategorii neviděl tak skvěle hrát.

2. V čem jste viděl největší rozdíl mezi českým výběrem a ostatními týmy?

V tréninku a v pokoře k hokeji jako takovému. A také v technice, protože po této stránce byli někteří hráči oproti těm našim úplně jinde. Ten největší rozdíl jsem ale zaznamenal ve střelbě. Zatímco Češi měli po základní skupině sedmiprocentní úspěšnost, třeba Finové téměř sedmnáctiprocentní, a to oba týmy střílely stejně často. Chyběla nám tvrdá, přesná střela, kterou ostatní top výběry měly. My ne.

3. Co byste z turnaje přenesl do Letňan, kdyby to bylo ve vaší moci?

Přesvědčení, že jediný způsob, jak se člověk může zlepšit, je poctivě trénovat. Rodiče jsou zvyklí nadávat trenérům i dětem, ale jediné, co ovlivní výkon jejich kluka, je jeho píle v tréninku, chuť dělat něco navíc. Sám od sebe. Bez ohledu na to, jestli se tím někdy bude živit. Podívejte se na Američany - měli tam skvělé hokejisty, ale někteří z nich už dnes vědí, že před hokejem dají přednost studiu na univerzitě. A přitom reprezentovali skvěle.

Vojtěch Kučera, prezident letňanského klubu

1. Co vás na šampionátu nejvíce nadchlo?

To prostředí, atmosféra a vynikající návštěvy. A v mnoha případech i skvělý útočný hokej. Přijel jsem do Finska sice až na play-off, ale třeba čtvrtfinále mezi Kanadou a Finskem, nebo finálový zápas - to vše mělo ohromnou úroveň. A jestli mě něco opravdu nadchlo, pak to, jak se řada velmi mladých hráčů dokázala stát těmi rozdílovými a klíčovými pro své týmy. To bylo prostě něco neskutečného.

2. V čem jste viděl největší rozdíl mezi českým výběrem a ostatními týmy?

Čechy jsem viděl jen ve čtvrtfinále a pouze druhou a třetí třetinu. Ale hodně mě zklamalo, jak odevzdaně mužstvo proti Američanům působilo. Neviděl jsem snahu s tím zápasem cokoliv udělat, tým s výjimkou pár střídání vypadal, jako by ani nechtěl bojovat. V utkání jako čtvrtfinále? Vždyť se na to připravujete celý turnaj. Hodně to pokazilo jinak sympatický dojem ze základní skupiny.

3. Co byste z turnaje přenesl do Letňan, kdyby to bylo ve vaší moci?

V ještě větší míře bych se zaměřil na individuální rozvíjení hráčů, protože u těch vyspělých jsem ve srovnání s ostatními vypozoroval obrovské rozdíly. Ti nejlepší mají opravdu vynikající dovednosti. A pak bych přenesl více pozitivního myšlení - nejen do Letňan, ale do celého českého hokeje. Diváci a rodiče by si měli hokej víc užívat a ne pořád křičet. Viděl jsem juniorský zápas ve Švédsku, kde jeden tým po pár minutách prohrával 0:2. A víte, co se stalo? Vůbec nic. Trenéři zůstali v klidu, diváci dál povzbuzovali a ti hráči nakonec vyhráli. Všichni fandili dobrému hokeji, kdežto tady mívají diváci i rodiče cholerické záchvaty. Škoda, že tu vzniká taková atmosféra.