Patří k velkým brankářským talentům letňanského hokeje. Štěpán Stránský byl zvolen mládežníkem Novopacka roku 2019, původně přitom na ledě vůbec nemusel skončit. Rodiče mu hokej povolili až po ročním přemlouvání. Jak tento 14letý gólman, který spolehlivě vypomáhá 9. třídě i dorostu, pozná, že se mu v zápase bude dařit? A v čem mu radí reprezentant Roman Will, aktuálně chytající ve Švédsku?

Jak ses vlastně dostal k hokeji?
K hokeji jsem se dostal asi v pěti letech po dlouhém přemlouvání rodičů. Chtěli totiž, abych hrál spíš fotbal. Byla to láska na první pohled. Hned od začátku jsem byl rozhodnutý, že chci góly chytat a ne dávat. Vždy, když jsme se na hokej koukali v televizi, se mi líbila práce gólmanů.

Čím jsi rodiče nakonec přemluvil?
Přemlouval jsem je skoro rok. Rozhodnutí nakonec padlo, když jsem řekl, že radši než fotbal nebudu hrát nic.

Hádám, že se o tebe pak rodina trochu strachovala...
Mamka určitě. Bojí se o mě stále, taťka to bere tak, že jsem si vybral sám.

Patříš mezi gólmany, kteří mají hodně rituálů, nebo je naopak nepotřebuješ vůbec?
Mám pár rituálů, které dělám jenom já, ale jsou podobné jako u většiny. Pokaždé stejná rozcvička i příprava… Teď mám například rituály už přes rok stejné a nechávám si je, i když se mi zrovna nedaří.

Je pro tebe důležité, jak se ti povede rozchytání? Poznáš podle něho, jestli se ti v zápase bude dařit?
Při rozchytání ne, ale poznám to podle prvních zákroků. Například podle toho, jestli se mi zákrok povede, nebo mi puk vypadne. Když mám pocit, že to nepůjde, musím se s čistou hlavou soustředit, abych se do toho dostal.

Na každý trénink dojíždíš z Nové Paky. Jak si krátíš cestu?
Většinou spaním, nebo učením. Musím se připravovat do školy, protože jindy na to nemám čas.

Je těžké skloubit školu a hokej?
V mém věku je pořád škola nejdůležitější věcí, proto tam mám vyjednanou podmínku. Pokud bych měl špatné známky, tak by mě vedení neuvolňovalo na hokej.

Na druhou stranu jsi byl oceněn nejlepším sportovcem Nové Paky v kategorii Mládežník za rok 2019. Co na to říkáš?
Ceny si určitě vážím. Ale zároveň také znamená, že na sobě musím pořád pracovat, abych získával i další ocenění.

A na čem podle tebe musíš zapracovat?
Pořád je na čem pracovat, takže úplně na všem. Největší problém mi ale dělají situace na brankovišti (dorážky, tečování), na druhou stranu je mojí silnou stránkou rychlost. Během suché přípravy jsme se s Čečem (Jiří Černoch) hodně soustředili na sílu v nohách. V dnešní době je pro gólmana nejdůležitější, aby byl rychlý a aby situace stíhal, proto jsme hodně cvičili právě nohy. Navíc si spolu i rozebíráme předchozí zápasy.

Na videu? Zákrok po zákroku?
Přesně tak, mám kameru přímo za bránou, takže je všechno dobře vidět.

Co tvé hokejové sny? Máš brankářský vzor?
Můj asi nejbližší sen je probojovat se do reprezentace U16, do níž jsem byl nominován. Mezi mé vzory patří Roman Will, který se mimo jiné zajímá o to, jak se mi daří.

Kdy jste se poprvé viděli?
Poznali jsme se, když jsem přestupoval do Mladé Boleslavi, tehdy tam chytal. Od té doby se pravidelně potkáváme a posílá mi všechny jeho dresy týmů, za které hrál.

Určitě i radí, ne?
Většinou si píšeme minimálně jednou do týdne, hodně se s Romanem bavíme o tom, jak se připravuje na zápas, tréninky a tak dál. Ale taky třeba o jeho krocích v hokejové kariéře, kam by šel znovu a naopak, co by udělal jinak. Beru ho jako kamaráda, od kterého se můžu hodně naučit.

Patříš mezi brankáře, které baví nájezdy? A je na tréninku někdo, kdo ti dá vždycky gól?
Na nájezdy si věřím a s tím souvisí, že je mám celkem rád. Z hráčů mě nikdo nenapadá, ale pan trenér David Pojkar dělá jeden nájezd, ze kterého většinou dává góly.

Tuším, že nějakou povedenou kličku.
Klička to právě ani není. Najíždí si ze strany, a když přejede kousek za osu, tak střílí. Pro brankáře je hrozně těžké ránu chytat, protože tam musí jít na milimetry přesně s hokejkou a pukem, jinak má pokaždé v bráně místo. Pokud to hráč dobře trefí, je gólman skoro bez šance. Tento nájezd dělá často, takže dopředu tuším, že ho udělá.

Vsázíte se?
Ne, ne. S panem trenérem sázky neuzavíráme, ale vím, že pár kluků to tak má.

Ještě naposledy k zápasům. Dokážeš se rychle oklepat z chyby, nebo ji naopak máš v hlavě dlouho?
Přímo v zápase musím na chybu zapomenout a pokračovat dál. Ale po něm si ji vždy s trenérem brankářů rozebereme. Koneckonců bych chtěl poděkovat rodičům a všem trenérům, kteří se mnou někdy pracovali. V poslední době právě hlavně Čečemu, který se mi hodně věnuje a občas i nervuje. (směje se)