Před lety se v Letňanech začal učit trenérskému řemeslu, ale hokejový život bývá nepředvídatelný. „Kdyby mi tehdy někdo řekl, kde budu dnes, nevěřil bych mu,“ vypráví v rozhovoru 30letý kouč Marco Vrba. Po minulé sezoně ve městečku Alleghe se v létě přestěhoval na druhou stranu třítisícovky Monte Civetta, do malebného střediska v údolí Val di Zoldo. V italských Dolomitech si žije svůj sen. A návrat domů neplánuje.
Přiznejte se: kolikrát si vzpomenete na letňanský klub?
Paradoxně velmi často. Jsem v kontaktu s trenéry i s dědou, který tam kdysi pracoval jako šéftrenér a do Letňan se stále chodí často dívat. Zajímám se o ročník 2013 a 2014, které jsem tam trénoval, takže když jsem se teď dozvěděl, že obě kategorie vyhrály titul, srdíčko mi zaplesalo. Jsem na kluky moc hrdý.
Jaké s odstupem času byly vaše začátky u Letců?
Krásné, Letňany mi daly první šanci růst, vychovaly mě jako trenéra. Prošel jsem si tam tím nejlepším procesem - začínal jsem od píky. Byl jsem pomocným trenérem u nejmenších dětí, kde rovnáte puky, připravujete kužely, sem tam dítě opravíte a jste placený od hodiny. Postupně jsem dostával více prostoru a mohl pracovat se zkušenými kolegy. Hodně mi to dalo.
Koho si vybavíte nejraději?
Těch kluků je víc. Tehdy jsem měl tým s Markem Čurillou, to byla skvělá spolupráce. V Letňanech bylo super to nastavení - mix nás mladých, začínajících trenérů s těmi, co už něco zažili. Měl jsem možnost učit se od Rousína (Martin Rousek), Pojkyho (David Pojkar), strašně moc mi v práci s dětmi dal Láďa Kadaně, inspiroval jsem se u Mišáka (Jan Mišner), Hušpyho (Martin Hušpauer), Uldyho (Martin Uldrich). Ze všech těch zkušeností teď čerpám i tady v Itálii a klukům zpětně děkuju. Podívejte na Kváču (Jakub Kvaček): začínal jako já a jak u vás trenérsky roste!
V Letňanech jste v březnu 2021 skončil kvůli nabídce vést juniorku v rodném Ústí nad Labem, pak jste trénoval extraligový dorost v Chomutově. Posuňme se trošku v čase: je podzim 2023 a vám zvoní telefon s italským číslem...
To léto se mi ozval dlouholetý kamarád z Itálie, jestli se nechci přijet podívat a pomoct jako trenér na jednom kempu. Dostal jsem se tam do podvědomí a v listopadu přišla nabídka z Alleghe. Chvíli jsem přemýšlel a pak se rozhodl, že do toho jdu. Ze dne na den jsem si sbalil věci a vyrazil do Itálie.
Po dědečkových šlépějích, ten přece v minulém století trénoval v Itálii po mnoho let.
Ale víte co? Děda o mém angažmá zprvu vůbec nevěděl. Někteří lidé začali říkat, že mi to tam domluvil, protože má v Itálii velké jméno, ale já bych to chtěl uvést na pravou míru: kromě mé sestry a lidí v Chomutově nikdo nevěděl, že se stěhuju do Itálie. Rodině jsem zavolal, až když jsem si v Alpách vybalil a šel na první procházku se psem, protože jsem věděl, že by mě přemlouvala, abych zůstal doma.
I váš dědeček?
Asi by byl radši, kdybych trénoval v Česku, protože se málo vidíme. Máme spolu výborný vztah a rozumím tomu. Ano, tohle mě trošku trápí, ale pro mě je to kariérní posun. A já vím, že mi to z tohoto pohledu přeje.
O co všechno se teď vlastně v Itálii staráte?
Po roce v Alleghe jsem dostal nabídku od klubu USG Zoldo, kde jsem zodpovědný za sportovní stránku a veškerou náplň tréninků napříč všemi kategoriemi. Od malých až po juniory, máme také ženský tým v nejvyšší seniorské soutěži, kde jsme letos obhájili stříbro. Rozhodně se neoznačuju za šéftrenéra, ale když to trošku zjednoduším - dělám tady takového Láďu Kadaněho u vás.
Co vás život v Itálii za rok a půl naučil?
Že čas je jen relativní pojem. To je tady největší problém, protože já bývám v čase striktní. Kdybych měl vypíchnout něco pozitivního - tím, že tu sport není číslo 1, jdou stranou ambice mezi rodiči. Tady si všichni přejí a podporují se navzájem. A to je super. Uvedu příklad: dítě, které už se nevešlo do sestavy na turnaj, s námi stejně jede, protože rodiče chtějí, aby bylo součástí týmu. Tak mu ten zájezd zaplatí. Žádná ješitnost, jedna parta. V tomhle je to dost odlišné oproti Česku.
Nepřidává tomu i to vysokohorské prostředí mimo větší civilizaci?
Určitě ano, vše je tady ve větším klidu. A mně se to moc líbí.
Když vás tak poslouchám, neprožíváte svoji malou hokejovou pohádku? Nádherné Alpy, malebné městečko, kluziště pod širým nebem...
To prostředí tady je opravdu kouzelné, kompenzuje nižší kvalitu hokeje. Zpočátku jsem přicházel na to, že se zdejší mládeží musíte pracovat trošku jinak než v Česku, učit je mnohem víc základy. Ale loni v Alleghe jsem přičuchl i k seniorskému hokeji, dělal individuální přípravu s hráčem, který má přes 400 startů v NHL - to byla pro mě neuvěřitelná zkušenost. Jo, když mluvíte o pohádce, žiju si tady takový svůj sen.
S dlouhodobými vyhlídkami?
Na 90 % by tu měla být do roka a půl postavena nová zastřešená aréna, do tří let tu chceme mít seniorské áčko. Zoldo v minulosti patřilo do nejvyšší ligy a náš cíl je ho tam vrátit. Chceme systematicky nastavit koncepční práci s mládeží, v ženském týmu máme členky národního týmu. No a jednu z nich, nejlepší hráčku italské soutěže, teď připravuju i na mistrovství světa a olympijské hry v příštím roce. Je to moje přítelkyně, se kterou bych tu rád založil rodinu a usadil se tady. Asi jsem vám na vaši otázku dostatečně odpověděl. (usměje se)
Už umíte italsky?
Pracuju na tom, nějakým způsobem se domluvím. Ale u starších dětí a u dospělých stále používám angličtinu, ve které si věřím. Má to oboustranný efekt, rodiče jsou rádi, že jejich děti pilují cizí jazyk. Pobyt v Česku jsem ukončil, oficiálně jsem už rezidentem italské republiky s českou národností. Rodina mi samozřejmě chybí a kamarádi z Česka taky, ale není to nepřekonatelná vzdálenost k pravidelným návštěvám.
Plánujete nějakou v brzké době?
Už příští týden! Beru do Česka výběr U16, který se od středy do pátku zúčastní turnaje v Chomutově. V sobotu dopoledne si střihneme přátelák v Litvínově a ještě ten den přijedeme do Letňan, kde si od 18 hodin zahrajeme s dorostem Letňan. Mohlo by to být zajímavé poměření. Moc se k vám těším.
Existuje možnost, že by se pro změnu podívali Letci k vám?
Co existuje, ona se už rýsuje. Pořádáme tady pro žákovské týmy Winter Classic turnaj a mám v plánu pozvat sem i Letňany, tak doufám, že vše klapne. Ostatně letňanská stopa tu byla už v této sezoně, kdy nám přijel s tréninky brankářů vypomáhat váš kouč Míra Kopřiva. Tahle spolupráce bude určitě pokračovat dál.
