Výborný bruslař, tahoun produktivity deváté třídy. Útočník Daniel Novotný si vysloužil za měsíc září ocenění Letec měsíce, stal se tak historicky vůbec prvním vítězem nově vzniklé letňanské rubriky. Jak se 13letý talent dostal k hokeji a čemu se věnuje ve volném čase? „Na střelbě pracuji i doma na střelnici, zrovna ráno před rozhovorem jsem byl trénovat,“ vyprávěla opora kouče Martina Rouska.

Začněme od začátku, jak ses dostal k hokeji?
Začal jsem s ním v šesti letech, do Letňan mě vzala na kurz bruslení starší ségra. Jeden z kamarádů ve třídě se jí zeptal, jestli bych to nechtěl zkusit. Věděl totiž, že se spolu chodíme dívat na zápasy. Ze začátku mě to nebavilo, ale postupem času se vše změnilo.

Kdy se to zlomilo?
Asi ve chvíli, kdy jsem hrál s pukem a hokejkou, moc mě nebavilo samotné bruslení. Začínal jsem déle než ostatní kluci, nemyslím, že by to byla nevýhoda. Začal jsem v květnu a v lednu jsem se už posunul do první třídy, část sezony jsem tak přeskočil.

Mluvil jsi o bruslení, které tě nejdřív nebavilo, trenéři se ale shodují, že patří mezi tvé největší přednosti. Pracuješ na něm nějak speciálně?
Už tři roky jezdím o prázdninách na kemp, který je zaměřený právě hlavně na bruslení. Děláme buď silová cvičení, abych posílil nohy, nebo přímo dovednosti. Obecně si v bruslení věřím, i když záleží jak na koho. Většinou když protihráče znám...

Dostáváš se do řady šancí, i přes tvoji dobrou produktivitu tě trochu trápí koncovka. Makáš taky na zakončení?
Vidím to stejně, na zlepšení zakončení akce určitě pracuju. Nejčastěji na naší zahradě, kde mám střelnici. Zrovna teď před rozhovorem jsem si ráno také zastřílel… Chodím ven každý den, když mám čas. Doma mi to zatím padá víc, v zápase zase tolik posun vidět není, může za to asi nervozita. Často zkouším gólmanovi stáhnout puk do forhendu a zasunout ho za beton, stává se ale, že má velkou výstroj. Takže trefím třeba špičku betonu. Můj typický gól je tak spíš střela pod lapačku, nebo vyrážečku. Když teď dám gól, tak většinou ze střely.

Potřebuješ před zápasem klid na soustředění, nebo ti naopak pomáhá na něj nemyslet a pouštíš si třeba písničky? A co rituály?
Už dlouho před zápasem jsem v klidu a můžu dělat cokoliv: poslouchat hudbu, nebo se rozcvičovat. Když už sedím v šatně oblečený ve výstroji, potřebuji se chvilku soustředit na zápas. Rituály zatím žádné nemám, jen mám po výhře pokaždé radost. Večer, před usnutím, každopádně nad utkáním ještě dlouho přemýšlím.

O čem přesně?
Záleží, jak se mi a týmu utkání povede… Když ne, přemýšlím nad chybami. Mrzí mě to a moc se mi spát nechce. Když se zápas vyvede, tak myslím jenom na dobré akce a přehrávám si je v hlavě.

Hádám, že tě výhra v rubrice Letec měsíce potěšila.
Potěšila mě hodně, obzvlášť poté, co jsem nevyhrál hráče roku. Byl jsem rád, s trenéry jsme si něco řekli, ale ne moc. V poslední době mi říkají, ať líp řeším situace. Zatím s tím mám za jízdy problém, někdy nohy předběhnou ruce a puk ztratím.

A potěšila cena také sestru? Určitě je ráda, že tě k hokeji přivedla...
Jo, potěšila. Chválila mě. 

Co škola? Jde zvládat s tréninky a které předměty tě nejvíc baví?
Do školy chodím rád, máme dobrého třídního učitele. Z předmětů mě nejvíc baví matematika, která mi jde a dostávám jedničky, výtvarná výchova, kde se zase můžu umělecky vyjádřit podle toho, co nakreslím, a tělocvik. Tento rok jsme dostali dobrý rozvrh, takže dokonce stíhám každý trénink.

Kreslíš si i doma?
To ani moc ne. Ve volnu spíš chodím ven s kamarády, jezdím na skejtu, kole… S tátou a ještě jedním spoluhráčem z hokeje si chodíme zahrát i Inline hokej.

Kdo je tvým hokejovým vzorem a proč?
Mám rád Connora McDavida, protože skvěle bruslí a dává hodně gólů. Myslím, že jsme typově podobní hráči. Chybí mi ale měkké ruce a koncovka, Connor vyniká právě také v rychlosti rukou.