Žijeme v nelehké době s celou řadou vjemů. Televize, konzole, internet, ale také snadné cestování odhánějí pozornost od pohybu, což se podepisuje na jemné motorice dětí i jejich všestrannosti. Složitou problematiku se pokusili shrnout trenéři Marco Vrba s Martinem Rouskem, kteří mají podobný názor. Začínající hráči by se měli rozvíjet komplexně a nespecializovat se příliš brzy na jednu aktivitu.
„Jsem přesvědčený, že je z kluků těžké udělat dobré bruslaře, když nemají koordinaci," otevřel ožehavé téma trenér deváťáků Martin Rousek. V jeho kategorii by už žáci měli zvládat nejen hokejové, ale obecně sportovní základy. Komplexnost však není ani zdaleka pravidlem, realizační týmy se často setkávají s nečekanými problémy.
V moderní, rychlé době, která překypuje možnostmi k trávení volného času, se nachází chvíle na cvičení jemné motoriky jen stěží. Míra přirozeného pohybu obecně nedosahuje hodnot, kterých dosahovala ještě před několika lety. A náhrada neexistuje.
Ke kořenům problému je se třeba vrátit o pár kroků níž. Do letňanské základny. Koučové s nejmenšími hokejisty rozvíjí základy na bruslích, učí je postoje, držení hole i vztah k pohybu. Častokrát se však musí zaobírat na první pohled banálními prvky, které by měly děti zvládat. Mezery v pohybové paměti, jež se na sebe nabalují, se pak projevují v žákovských kategoriích.
„Dostáváme se do situací, kdy v šesté třídě neumí půlka týmu kotrmelec, což je možná trochu úsměvné, ale zároveň hrozné," popisoval Marco Vrba. Ten má porovnání ideální: jako hlavní trenér vede prvňáky, pokrok vidí u šesté s osmou třídou v roli asistenta.
Jak sám říká, nejde přitom ani zdaleka o jediný nedostatek. „Nejlepší ukazatel získáte, když mladým hokejistům hodíte balon na basketbal. Málokdo z žáků umí driblovat a skoro nikdo nezná pravidla. Nejde to dělat tak, že bychom klukům řekli, ať hrají třeba házenou podle regulí. To už dnes prostě neplatí."
Proč je důležité, aby hokejista uměl basketbal?
Nezáleží na konkrétních hrách, spíš umění pohybu. „Děti cíleně začnou dělat jeden sport a vytratí se zájem o jiný, jenže pak nemají základy, které jsou pro hokej klíčové. Nemají rozsah, neklade se důraz na kompenzaci a většina kluků má hrozně zkrácené svalstvo," vyjmenovával Vrba dál. Netřeba doplňovat, že absence protahování a regenerace tělo ničí, což se ukáže během pokročilejšího věku.
Řešení nabízí třeba sportovní gymnastika s atletikou, které v sobě mají obsaženy všechny užitečné typy pohybů. „Od tří let by dítě mělo chodit někam, kde se naučí kotrmelce, dřepy, správné držení těla při běhu a ostatní základy. Pro jakýkoliv sport jsou nejdůležitější," věděl Rousek a pokračoval dovětkem. „Je to lepší než začít v šesti s hokejem a čekat, že hráč bude najednou výborně bruslit, i když se špatně hýbe."
Právě to totiž nejde, bez správné koordinace dítě dobře bruslit zkrátka nemůže. „Dovolím si říct, že jsou podobné problémy k vidění u většiny. Můj syn (Lukáš Rousek, pozn. red.) šel ve třech letech na pohybovou přípravu a u toho hrál fotbal plus další sporty. Na všestranných klucích jde um pak hrozně vidět," přiznal kouč devítky.
Ti, kteří se věnují jiným sportům a jsou komplexně sportovně zdatní, na ledě dominují. „To právě z nich vyrůstají nejlepší hokejisté," poznamenal Rousek. Srovnávání generačních rozdílů nemá cenu, světové studie včetně té vypracované WHO (Světovou zdravotnickou organizací) nicméně potvrzují, že přirozeného pohybu ubývá. Konkrétně třeba chůze, která v minulosti sloužila jako aktivní trávení času mimo trénink, s rostoucí automobilovou dopravou se však počet kroků ztenčuje.
„Na trénink děti vozí většinou rodiče, což se nám stává i v osmé třídě. Samozřejmě existují výjimky, ale pohyb navíc, který není povinný v rámci tréninku, prostě chybí. A s tím spojená samostatnost," povzdychl si Vrba. U svých starších svěřenců příliš často nevidí, že by se hráči domlouvali na činnosti mimo organizaci koučů.
„Jsem rád, že u první třídy výborně fungují rodiče, aktivitu vyvíjí oni. Tatínci si chodí s dětmi zahrát na hřiště třeba hokejbal. U starších samozřejmě vidím kluky, kteří se ukáží třeba na veřejném bruslení a hrají na babu, volný čas jich ale spousta zkrátka tráví u Playstationu, nebo v obchoďáku na Instagramu," pokračoval asistent Martina Dufka u šestky s osmičkou. Domluvy na trávení volna se ubírají spíš jiným směrem. „Směrem technologií."
Co s tím? Trenéři nejmladších kategorií Letců se snaží v nejmenších vzbudit lásku ke sportu a zájem o pohyb. Tak, aby pro ně bylo přirozené si jít ven zakopat, nebo si zahrát s hokejkou. Doplňování základů, jež měly být dávno automatické, bere čas na trénink samotného hokeje. „Děti přichází o to, co bychom do nich chtěli nacpat navíc. Běžně se trenér zasekne dvacet minut na něčem, co by mělo být samozřejmostí. Základ pro mě v první třídě je vytvořit dětem kladný vztah ke sportu. Aby samy chtěly chodit ven místo hraní Fortnitu," zmínil Vrba.
Problém bohužel plně neřeší ani tréninky navíc a cvičení se skills trenéry. „Je to trend a na jednu stranu za mě určitě dobrý, každopádně musí mít hlavu a patu. Pokud přijde hokejista se špatnou koordinací, stejně se s ním musí začít od píky," pokračoval kouč. Aktivity na ledě navíc jsou podle něj užitečné, ale nesmí se zapomínat na základy. „Je potřeba mít na paměti, že je fajn jít kopat do balonu a plavat. Opravdu si nemyslím, že by se děti od první do sedmé třídy měly soustředit jen na hokej."
Koneckonců se vším se pojí také všeobecný přehled, vzdělání a všestrannost v životě. „Jsou to spojené nádoby. U jednostranného zaměření na jeden konkrétní sport dochází k vedlejším efektům, stranou jde třeba také škola. Při nedostatečné kompenzaci zase mohou mít brzo hráči problém třeba s koleny a hokejem si vydělá na zbytek života možná jeden ze sta tisíců," zakončil Vrba. Dostatkem pohybu se dá předejít zraněním i některým vážným onemocněním, sportovní všestrannost zároveň pomáhá začínajícím hokejistům v jejich budoucí kariéře.
Tak směle do toho.
