Mluví rázně, naléhavě. Šéftrenér Letců Jaroslav Nedvěd má na návrat klasického tréninkového cyklu jednoznačně kladný názor, zároveň však upozorňuje, že může v české (sportovní) společnosti stále dojít k vážným problémům. „Že jsme netrénovali dva měsíce na ledě a Švédové ano? Nehledejme alibi, nepromeškejme čas a začněme pracovat," nabádá zkušený kouč. Výmluvy jsou prý cestou do pekel.

Trénink na ledě se vrátil, asi už jste se nemohli společně s ostatními trenéry dočkat, že?
Jednoznačně. Po týdnech a měsících improvizací, kdy jsme nejdřív trénovali venku a pak distančně, si na kluky zase budeme moct „sáhnout“. A být s nimi v přímém kontaktu. Od konce listopadu jsme jeli znovu trénink po skupinách venku: běhali jsme, hráli fotbálky a basketbaly, už tam bylo vidět, že jsou hráči natěšení. Chodili v hojném počtu a byli aktivní, chyběla jim parta, protože nemohli na hokej ani do školy. Stávali se z nich trochu domácí mazlíčci, takže byli rádi, že mohli alespoň na chvíli vypadnout. Tréninky kluky bavily a věřím, že led je baví ještě víc. To je to, co dělá hokej hokejem. Ale zpátky k otázce, ano, určitě se těší jak hráči, tak trenéři.

Jak bylo vůbec náročné z role šéftrenéra udržovat na dálku koncepční práci?
Těžké, určitě těžké. Trenéři byli se svými hráči v kontaktu, ale jestli všichni dělali na sto procent to, co jim bylo doporučeno, nikdo neví. Domácnosti jsem neobjížděl (směje se). Každopádně naopak víme, že některé děti pracovaly ještě ve větším objemu, než jim byl zadáván. Takové informace se k nám dostanou, navíc se ukážou také časem v tréninku. Obecně je nám jasné, že začínáme od začátku. Ne úplně od nuly, ale jde o velký zásah do připravenosti kluků... Nejsme ale jediný oddíl, který byl opatřeními v rámci republiky bitý, všichni se vypořádávají se stejnou situací. Startovní čára je rovná. Uvidíme, jak poctivě se k tomu naši hráči postavili, musíme začít tam, kde jsme skončili. Jen tedy ještě doufám v jednu věc.

Povídejte.
Že nás v lednu nepotká třetí vlna a že vše znovu nezavřeme. To už by bylo vážně těžké.... Věřím, že se rozsah epidemie zmírnil a nechají nám (vládní orgány) trénink, i když třeba v omezeném režimu. Jestli s rouškami, nebo jakkoliv jinak, to až tolik nevadí, hlavně ať se posouváme dál.

Možná teď trochu odbočme, máte spoustu zahraničních kontaktů, v některých zemích se trénink na ledě nezakázal. Nemohlo by se za pár let ukázat, že českým hráčům uzavření stadionů minimálně pozastavilo kariéry? 
Odpovím trochu jinak, příkladem. Když si vezmeme, že někteří hráči měli natažené tříslo, nebo operaci menisku jako Sidney Crosby a Mario Lemieux, nemyslím, že by to bylo zásadní. Stáli třeba dva tři měsíce mimo hru, všichni ostatní sice trénovali, ale oni je stejně dohnali a dokonce předehnali. Mám pocit, že si trochu dáváme alibi. Abychom si mohli říct, když prohrajeme, že jsme dva měsíce netrénovali a třeba ve Švédsku ano, tak proto jsou lepší... Alibi, alibi, ale brutální... Teď máme zkrátka před sebou o to větší výzvu. Lidi, kteří se k situaci budou chtít postavit čelem a budou dělat něco navíc, ztrátu doženou. Když k dění zaujmeme takový postoj, že jsme zameškali a kvůli tomu jsme v háji, tak o to víc v háji budeme. 

Teď bude, hádám, důležité, aby zafungovaly struktury svazu. Aby se nastavil obecný rámec, který bude fungovat, že?
Přesně tak, nesmíme meškat čas a hledat výmluvy proč a jak. Je potřeba naopak pracovat, pracovat a dvouměsíční ztrátu dohnat. Rusové, Švédi, Finové bruslí. Dobře, je to výhoda, ale věřím, že se dá ztráta dohnat. Také jsem vynechal ve škole dva měsíce a maturitu mám. Nikdo mě nevyhodil proto, že jsem měl dva měsíce zápal plic... Nemůžeme hodit flintu do žita kvůli tomu, že byly poslední měsíce takové, jaké byly. Situace není dobrá, ale musíme pracovat.

Možná je trochu otázka, jestli na to mají Češi tu správnou mentalitu...
Tam já vidím trochu problém. Někteří by mohli hledat důvody k výmluvám... To by byla každopádně teprve cesta do pekel. Když se budeme dalších tři čtvrtě roku vymlouvat, přijde průšvih. Naopak pokud se do tréninku opřeme, věřím, že jsme schopni ztrátu dobruslit.

Mohlo by pomoct prodloužení soutěží do léta, že?
Mohlo by to být dobré, určitě bych ztrátu doháněl a soutěže nezkracoval. Kdo bude mít možnost – města, kluby nebo sponzoři – zaplatí o dva měsíce déle led. Pak by se dalo zůstat v akci déle a trénovat dál, místo zavření zimáků v dubnu a dovolenou. Je to určitě cesta. Neříkám, že každý oddíl je finančně dost silný na to, aby si led držel až do července, ale kde možnost bude, mělo by se pracovat dál a navíc.

Jaký je vlastně návrat k tréninku po necelých dvou měsících? Naplno rozjeté soutěže se pozastavily, neuvaří se děti zápřahem?
Nemám strach, že by se to stalo. Uvaří se chlap se 110 kilogramy velkou zátěží, ale ne třeba žáci, kteří jsou z ledu teď nadšení. Mají objem tréninků okolo hodiny a něco denně, víc na ně stejně nezbyde. Kategorií máme hodně a trénovat mohou chodit i hobíci. Naopak bych řekl, že by si kluci měli přitrénovávat doma a v létě o to víc zabrat na suchu i třeba pomocí kempů a individuální přípravy.

Už jste o ní mluvil, mohla by být případná třetí vlna fatální?
Upřímně nevím. Například kanadskou dvacítku zavřeli dva týdny před začátkem mistrovství světa, nevím, jestli se budou na opatření vymlouvat. Prostě na šampionát pojedou, možná i s jiným mužstvem... Jestli přijde třetí vlna, přijde po celém světě. Nejsem epidemiolog, takže nedokážu říct, co s tím dělat. Budeme poslouchat, co nám řeknou. Každopádně věřím, že už nebudeme tak připos*aní, abychom znovu zavřeli naprosto základní věci. Bez nich tu totiž budeme mít hloupé, tlusté a neduživé děti, které nebudou umět vůbec nic. Věřím, že k tomu ale nedojde.