Období strávené v dorosteneckém kádru si dodnes s úsměvem připomíná. V tehdejším útoku si s Lukášem Rouskem mladý forvard perfektně sedl, v ročníku 2015/16 oba nasbírali přes 120 kanadských bodů. Ačkoliv už studuje vysokou školu, do Letňan se Tomáš Fabiánek stále rád vrací a pomáhá A-týmu. „Tréninky tu mají smysl a vyhovuje mi, že dostávám hodně prostoru na ledě,“ pochvaluje si.

Kde a kdy jsi začínal s hokejem?
Bruslit jsem začal asi ve čtyřech, nebo pěti letech v Neratovicích, odkud taky pocházím. Hned v první třídě jsem ale šel do Letňan, kde jsem strávil většinu své kariéry.

Zkoušel jsi i jiné sporty?
Jasně, měla to snad takhle většina kluků. Zkoušel jsem fotbal, plavání, florbal a golf. Kromě hokeje jsem zůstal právě u golfu, ale spíš jen rekreačně, i když za sebou mám nějaké turnaje. Teď mě nejvíc baví si jít zahrát s kamarády a pokecat u toho o všem možným.

V letňanském dorostu jsi hrál po boku Lukáše Rouska a Matěje Chalupy. Povyprávíš o nich?
S oběma jsem víceméně stále v kontaktu. Abych řekl pravdu, hraní s Chajdou si zas až tolik nepamatuji, mám na tohle blbou paměť, ale vím, že byl rozhodně tahounem týmu. Víc si vzpomínám na časy, když jsem hrál s Rousínem, právě spolu se také častěji bavíme. 

A co přesně se ti s ním vybaví?
Hráli jsme spolu druhým rokem ve starším dorostu a byla to paráda. Vždycky něco vymyslel a já měl už jenom za úkol puk dostat do branky. Kanadské bodování z toho roku asi mluví za vše, nikdy jsem neměl tak provedenou sezónu.

Takže by se dalo říct, že na tu dobu velmi rád vzpomínáš…
Ano, mám z té sezony nejvíc vzpomínek, asi protože byla tou vůbec nejpovedenější. Jenže zážitků z Letňan mám opravdu spoustu a je těžké vypíchnout jen jeden.

Vzhledem k tomu, že nastupuješ také v univerzitní lize, co studuješ?
Jsem ve druhém ročníku na České zemědělské univerzitě v Praze. Studuji ekonomiku na Fakultě provozně ekonomické.

A jak se ti daří skloubit školu a sport?
Dá se to zvládnout docela v pohodě, jelikož hraju primárně přímo na vysoké škole. Do Letňan chodím už jen vypomáhat, když můžu. Samozřejmě, že občas nejdu na trénink, protože mám hodně učení, ale s tím se u nás dá počítat. Trenéři tohle naštěstí chápou a vědí, že škola je priorita.

Na začátku sezony jste s áčkem Letců stihli pár zápasů. Jak se ti v týmu hraje?
Hraje se mi dobře, dostávám hodně prostoru na ledě, což mi vyhovuje. Musím říct, že pan Jaroslav Nedvěd rozhodně ví, co chce, baví mě pod ním hrát. Je znát, že už má něco odtrénováno, tréninky mají smysl.

Jak zvládáš dobu, kdy je týmový sport každou chvíli zakázaný?
No, ze začátku to bylo horší, úplně jsem vypadnul z tempa a nic nedělal. Po chvíli mi došlo, že to takhle nepůjde, začal jsem cvičit a chodit běhat. Nejsem ten typ člověka, co dokáže neustále sedět doma na zadku. Celkově si myslím, že se udržuji celkem obstojně.

Existuje něco, co ti na aktuální situaci paradoxně vyhovuje?
Byl jsem i před nedávnem na dovolené ve Španělsku, je teď totiž výhoda dělat školu on-line. Můžu být zkrátka kdekoliv, kde je připojení k internetu.

Dokázal bys vypíchnout hokejistu, k jehož stylu hry se chceš časem třeba přiblížit?
Po pravdě nesleduji hokej natolik, abych někoho vyloženě obdivoval. Hra mě prostě baví a snažím se si ji vždycky užít na 110 procent. Teď je hlavně krásně vidět, jak rychle nám můžou zakázat trénovat. Jakmile jsem na ledě, o to víc si toho vážím. Kdybych ale musel určit nějaký můj vzor, byl by to nejspíš byl Johnny Gaudreau z Calgary, jsme totiž zhruba stejně vysocí.