Hokejově vyrůstal v Letňanech a rok 2020 byl pro něj mimořádně úspěšný. Michael Krutil si spolu s dalšími třemi Letci vybojoval vstupenku na šampionát do 20 let. Ačkoliv česká reprezentace medaili nezískala, na turnaj bude talentovaný bek dlouho vzpomínat. V září ho navíc draftovalo Chicago, kam po mistrovství ihned zamířil. Jaké má dojmy z aktuálního kempu před startem NHL a co prozradil na spoluhráče?

Soupeřům jste na mistrovství nedali nic zadarmo. Jak se ti turnaj zpětně hodnotí?
Myslím, že jsme některé zápasy mohli uhrát líp. Celkový výsledek není uspokojivý, ale rád budu vzpomínat na utkání s Ruskem (2:0) a Kanadou (0:3). Tyhle dva duely jsme hráli jako rodina a taky to podle toho vypadalo. S Kanadou jsme mohli hrát ještě líp, řekl bych, že jsme na to měli, ale to už teď nevrátím. Celý turnaj jsem bral jako obrovskou zkušenost a zábavu. Sice byl plný slz, ale i radosti.

Měli jste v kabině asi skvělou partu…
Během přípravného kempu, izolace a celého šampionátu jsme si společně vážně vytvořili jednu velkou rodinu. Nebyla stanovena víceméně žádná hierarchie, naopak jsme makali jeden pro druhého.

Kdyby jsi mohl vypíchnout na mistrovství v Edmontonu nejlepší moment, který by to byl?
Pravděpodobně zápas a následná vítězní euforie s Ruskem. Ty momenty nejdou popsat, to si člověk musí sám zažít, aby pochopil, jaké to je. A obzvlášť s Ruskem, které my, Češi, nemáme zrovna v lásce.

Jak bylo těžké žít a trénovat v sociální bublině?
Ve Vyškově, kde jsme měli kemp, čas ubíhal rychle. Měli jsme většinou každý den dva tréninky a posilovnu, takže byl člověk rád, když si stihl odpočinout. Někdy jsme dostali volné odpoledne, které jsme většinou věnovali regeneraci.

A pak ještě karanténa v Kanadě...
Po příletu do Edmontonu jsme museli být v izolaci naštěstí jenom čtyři dny. Bylo to dlouhé, ale náš kondiční trenér s námi cvičil dvakrát denně přes platformu Zoom. Čas na pokoji jsem ale věnoval i učení a čtení.

Na MS s tebou zamířili další tři bývalí Letci – Martin Haš, brankář Lukáš Pařík a Karel Klikorka, se kterým jsi hrál v Litoměřicích. Co bys o nich řekl?
Se všemi kluky mám skvělý vztah, jsou super a známe se dlouho. Z Letňan si nepamatuju jen Hašáka, s Kájou a Pářou jsem tu hrál v týmu. Největší vzpomínky mám s Karlem, pamatuji si, jak byl nejvytíženějším hráčem díky jeho dovednostem. Tehdy byl ještě v útoku, moc nebruslil, jen tak se vozil, ale vycházelo mu to. Nikdo nevěděl, jak to dělá, prostě to na ledě uměl. Pářa byl zase odjakživa skvělý gólman. Pamatuju si ty doby, kdy jsme chodili střílet s Čéčem (trenér Jiří Černoch, pozn. red.) na gólmany a já mu tehdy dával dost gólů. (smích)

Draftovalo tě Chicago, kde jsi teď na kempu. Velká gratulace! Jak to teď celé prožíváš?
Děkuju, je to naprosto neskutečné, Chicago je úplně jiný svět. V podstatě tu chodím jen s otevřenou pusou. Tréninky jsou opravdu těžké, ve vysokém tempu. Být na ledě se všemi hokejovými hvězdami, co tu jsou, je obrovská čest. Snažím se od nich okoukat vše, co jen jde.

Liší se v takto velkém městě koronavirová opatření oproti těm v Česku?
Nějak jsem zatím nepostřehl, jaká omezení tu přesně jsou. Každopádně se roušky nosí i venku, obchody jsou otevřené, ale restaurace fungují jen s výdejním oknem. Viděl jsem ale i podniky, kde lidé seděli venku.

Jaký máš na kempu vlastně program?
Každé ráno jedu do haly, kde je testování, trénink v posilovně a potom na ledě. Odpoledne je chvíli pauza a pak máme týmový hovor přes Zoom. Volno mám až do večera, ale soustředím se na to, abych byl připravený na další den. Což znamená dobrá regenerace, kompenzační cviky a jídlo.

Když se ještě vrátíme do minulosti, co se ti vybaví, když pomyslíš na Letňany?
Hodně vzpomínám na to, když jsme poprvé postoupili s mladším dorostem do play-off. Táta Karla Klikorky přinesl do naší kabiny dvě obrovské bedny jídla. Bylo tam všechno, na co si jen vzpomenete, prostě velká hostina.