Motivace, vizualizace, někdy uklidnění. Hudbu mnozí považují za jednu z neodmyslitelných složek lidské kultury, proudí všemi odvětvími života a jinak tomu není ani u sportu. Jak to s ní Letci vlastně mají? V kabinách reproduktory poskakují do rytmu hitovek z 80. let i modernějších žánrů pravidelně. Trenéři si totiž dobře uvědomují, jaké může mít atmosféra obkreslená dynamickými playlisty výhody a které hodnoty může v týmu vyvolat.

„S hudbou se dá určitě pracovat, nejsem proti. Jde i o určitou psychickou stimulaci," zamýšlí se Martin Dufek, zatímco otevírá atraktivní téma. V kabině mu stejně jako kolegům muzika duní, prostorem se line směsice žánrů a jazyků. Česká tvorba nechybí.

„Nepřekvapuje mě to. Jsme v muzice na dobré úrovni," pokyvuje zkušený trenér a nastiňuje, jakou volnost týmu v oblasti výběru písní dává. Velkou. „Určitě nechávám volbu na klucích, v těchto věcech není dobré být direktivní. Tuží to tým," uvědomuje si kouč.

Všichni ale stejnou domluvu nemají, u páťáků z minulé sezony stvořil playlist Martin Hušpauer. „Odrhuje se pořád," směje se. Telefon s písničkami občas klukům půjčuje, někteří přidávají i hudbu mimo alba. „Když jde o nějakou sprostou krávovinu od youtubera, zasáhnu a vysvětlíme si, že tohle ne. Jinak padají dobré nápady a rád si poslechnu novinky."

Nová šestá třída má zároveň rituál. Momentku. Minutku, jak se jí v týmu přezdívá. Poslední momenty před zápasem Letci spouští instrumentální muziku „Protectors of the Earth“. „Každý se v té chvíli soustředí. Zklidní. Vizualizuje si, jak se rozbruslí, co udělá před prvním buly a jak odehraje svůj post," prozrazuje Hušpauer.

I to ukazuje přesah hudby. Z doprovodné atmosféry v kabině najednou udává tempo, má svůj smysl i důvod. Někteří hráči se během finálního chóru dívají plně oblečení se zapnutými helmami před sebe, jiní drží hlavu v dlaních. Většina týmu má zavřené oči. „Motivace graduje. Když hudbu vypnu, kluci začnou skandovat pokřik. Jdeme na to. Gólman se postaví před hráče a odvede tým na led."

Jakmile se časově nestíhá, nebo realizační štáb na minutku zapomene, je zle. „Kluci křičí, ‚pojďme si dát minutku, hoši. Pojďte, musíme,‘" směje se trenér. Parta se naladí, přehodí se do stavu koncentrace. Tím, že se rituál celou sezonu opakuje, efekt se dostavuje automaticky. „Kluci si v tu chvíli uvědomí, že za chvíli vypukne boj, na který trénují. Těší se, aby ukázali dovednosti a finty. Průběh totiž mohou ovlivnit tím, jak do něho vstoupí," vysvětluje Hušpauer.

Muzika nechybí ani u part Martina Uldricha, který v minulé sezoně vedl dorost a s kolegou Davidem Pojkarem také jako asistent sedmou třídu. Sám si vytvořil k hudbě opravdu kladný vztah, zpívá totiž v kapele. „Po hokeji a rodině jde o moji druhou lásku," přiznává s úsměvem. Dobře si uvědomuje sílu schopností, které tóny mají. „Mohou zklidnit i nabudit," pokyvuje hlavou.

Mladší ročníky podle kouče ujíždí na hudbě ještě víc. „Loňská sedmička ji měla na každém tréninku, před zápasem, po zápase. Pořád," směje se trenér. Hráči používají vlastní přenosný reproduktor, jeden z těch běžněji dostupných. Naopak Martin Hušpauer použil vytvoření lepšího hudebního prostředí jako motivaci.

„Příležitost se úplně náhodou naskytla na jednom turnaji. Klukům jsem řekl, že když ho zvládnou, dostanou odměnu. Předtím jsme měli jen takové šumítko," popisuje kouč, který musel shánět nový reproduktor, protože Letci zazářili. Slib dodržel a tým si teď může vyhrávat v podstatně lepší kvalitě.

Ale zpátky k žánrům v kabině: co vlastně Letcům z poličky v šatně hraje?

„Někdy se neztotožňuji s tím, co si kluci pouští. Není to úplně můj šálek kávy," říká Uldrich. Některé písničky se hráčům snaží nenápadně doporučit. „Chápu, že je ale mezi námi nějaký pátek věkového rozdílu," dodává s úsměvem. Bubínky reproduktorů resonují u starších kategorií hlavně pod návaly rapu.

„Nejsem úplně jeho příznivcem stejně jako hip hopu, housu a techna," pokračuje hudebník z řad letňanských trenérů. Podle něj je výběr jeho svěřenců ovlivněn hitparádami a novinkami uvnitř muzikálního světa.

Uldrich se tak věnuje mimo volného času hudbě i na stadionu. „Působím jak ve školství, tak jako trenér. Občas potřebuji vypnout. Muzika je nejlepší útěk od reality," uvědomuje si. Vysněný odpočinek? Zavřít se do zkušebny s kapelou nebo vyjet na koncerty, když situace dovolí. „Není to už tak divoké od té doby, co mám rodinu, ale stále je to parádní záležitost."

Také Martin Dufek věří, že některým osobnostem pomáhají skladby od stresu. Jen se nehodí do přestávek mezi třetinami. „Je potřeba se soustředit na týmový i individuální výkon a říct si, co bude dál," komentuje zkušený kouč. Po vítězném zápase samozřejmě není problém. „Horší to je po prohraném, kdy se nechceme veselit," uzavírá.

Hudba každopádně doráží na život Letců v pravidelných vlnách, bez ní by to bylo ve světě pošmourné. A to i v tom hokejovém.