Poctivý a rychlý útočník, důležitá posila dorostu. Jan Kriško posílil Letňany po několikaletém angažmá v Mladé Boleslavi a díky své píli si hned v úvodu sezony vysloužil titul vítěze Letce měsíce září. Jak 16letý forvard v novém kolektivu zapadl a co mu pomáhá zlepšit soustředění před zápasem? „Nejlepší je nasáknout atmosféru kabiny,“ vysvětluje ambiciózní Letec úvodem v rozhovoru.

Pojďme do minulosti, jak ses dostal k hokeji?
Když mi bylo sedm a půl, táta mě poprvé vzal na brusle do Mladé Boleslavi, a tam to všechno začalo. Na ledě se mi zalíbilo, takže jsem od té doby hrál hokej.

U Bruslařů si vydržel dlouhá léta, proč přišel přesun do Letňan?
Během koronaviru jsem měl roční pauzu od hokeje. Sice jsem si odpočinul, ale sport mi pak začal chybět, chtěl jsem znovu hrát. A pro Letňany jsem se rozhodl i kvůli škole.

Takže kloubíš hokej se studiem...
Samozřejmě je to náročnější, ale všechno se dá zvládnout.

Co tě ve škole baví a co naopak rád nemáš?
Školu beru upřímně spíš jako povinnost, nenapadá mě žádný předmět, který by mě zvlášť bavil. Nejvíc si ale asi nerozumím s chemií a matikou.

Zpátky ke kabině Letců. Přijal tě nový tým?
V juniorce znám Kubu Nedvěda, který se mnou chodil na základku a v Boleslavi jsme spolu i hráli. Nikoho jiného jsem v Letňanech neznal, tudíž jsem přicházel do úplně nového kolektivu. Myslím každopádně, že mě všichni přijali dobře.

Trenér Martin Uldrich vyzdvihoval tvoji rychlost. Snažíš se na ní nějak pracovat?
Ve volném čase si jdu občas zaběhat, ale nejvíc si asi já i ostatní kluci zamakáme přímo při společných trénincích. Plníme všechno, co nám kouč řekne.

A máš nějakou svoji speciální rutinu?
Jasně, třeba den před zápasem chodím spát dříve, už kolem půl desáté. K snídani si dávám něco lehčího, abych nebyl na utkání těžkej. Co se přímo soustředění před zápasem týče, nejvíc mi pomáhají kluci – už když se dostanu do atmosféry kabiny, nasáknu adrenalin.

V přípravných utkání tě trochu trápila koncovka, ale v lize ti poslední víkend září vyšel s pěti góly. Změnilo se něco?
V přípravě jsem měl hodně šancí, ale vždycky jsem byl zbrklej, neklidnej na puku… Jsem rád, že se mi nakonec podařilo z kruhu vymanit, ale není to jenom díky mně. Zásluhy patří hlavně mojí lajně. Chtěl bych vyzdvihnout Horise a Matese, kteří mi pomohli.

Každopádně ocenění Letec měsíce potěší, ne?
Samozřejmě mě potěšilo, ale nevnímám ho úplně jako výhru. Soustředíme se teď totiž hlavně na ligu, ve které bychom chtěli postoupit co nejdál. Tam je pocit vítězství přece jen ještě o něco lepší.

Týmový cíl je jasný, co hokejový vzor?
Nikoho takového úplně nemám, ale asi nejvíc se mi líbil Martin Látal, jenž působil v Boleslavi. Byl vždycky rychlý hráč, navíc jsme ho měli ve škole jako patrona, takže proto.