Začněme podzimní částí žákovské ligy. Šestka postoupila do vyšší nadstavbové skupiny, jste spokojený s výkony týmu?
V úvodu jsme soupeře nepřehrávali, zkraje sezony jsme z našich vystoupení neměli úplně dobrý pocit. Udělali jsme kus práce ve hře pět na pět, v říjnu jsme se začali zlepšovat a teď už spokojení být můžeme. Pracujeme na tom, aby nám fungovala souhra, zaměřujeme se na hru obránců i jejich spolupráci. To samé platí o přechodu do útoku, abychom se byli schopni dostat do ofenzivy a tam tvořit a podporovat kreativitu. Museli jsme trochu nastartovat zaujetí pro hru, bojovnost, agresivitu a rychlejší bruslení. Obstáváme v soubojích s papírově silnějšími soupeři, s nimiž se chceme měřit: Liberec, Boleslav, Sparta, čeká nás Slavie, Hvězda a jiní, kteří využívají pravidel dvouročkové soutěže. Během nadstavby nás čeká většina takových těžších zápasů. Postoupili jsme i díky osmé třídě, která to zvládla. Základní část jsme ukončili na děleném prvním místě s Benátkami, ty ale na skóre vyhrály.
Projevila se na startu sezony dlouhá koronavirová pauza? Nebo čím byl způsoben vlažný vstup do ligy?
Projevila se, neměli jsme nahráno, neměli jsme takový zápasový mód, ale roli hrají i další faktory. Působíme v dvouročníkové soutěži, některé týmy nedokáží dát dohromady kádr a nasazují hráče ročníku 2009 proti našim ryzím 2010. Mentální, fyzická a rychlostní stránka je u starších hráčů zase o kus dál, museli jsme si trochu přivyknout zvláště rychlejší a fyzicky kontaktnější hře. Právě na tom jsme pracovali v říjnu. Tým má předvádět kreativitu, rychlost, týmovou spolupráci, má být schopen dávat branky a bojovat o ně. Od listopadu jsme výrazně pilovali zakončení a střelbu, což bývá poslední dobou v českém hokeji silně akcentované téma. (povzdechne si) My trenéři mládeže o tom víme a hůře, či lépe se nám na tom daří pracovat. Potřebovali bychom doplnit zázemí a podmínky pro tréninky na individuální úrovni. Tak aby bylo zakončení v rychlosti, dynamice, bez nutnosti myslet na techniku pohybu a aby současně došlo k dobrému přenesení těžiště nejen nohou, ale i rukou. Abychom zakončovali přesně a švihem, za pomoci klamání rukama, tělem i očima, musíme útočit v menším čase, hra v mladších žácích se zrychlila. A právě kvalitní střelba může zápasy převážit na jednu stranu.
„Obecně nestřílíme dobře. Hráči musí trénovat i doma."
Jak střelbu trénuje konkrétně šestka?
Zjednodušili jsme formáty do čistého nácviku: vysoká četnost opakování střelby, důraz do brány, nácvik zblízka i ze střední vzdálenost pod modrou čarou rovněž pro kluky, co hrají v obraně. Musíme se na to navíc dívat tak, že pro některé hráče je v šesté třídě náročné dostřelit ke gólmanovi z prostoru pod modrou čarou, problém tkví i v psychické bariéře. Zároveň dojíždíme před branku, tam padají góly. Důraz v brankovišti se střelbou souvisí, odbouráváme strach z tečování, clonění, dorážení kotoučů...
Rozumím, ale jde vůbec řešit neefektivní zakončení dlouhodobě, systematicky?
Vztáhnu to na moji kategorii, kterou vedu už dlouho. Když to umožňovalo tréninkové období, snažili jsme se pracovat na technice, přesnosti a rychlosti střelby mimo led, na suchu. Byli jsme na střelnici, na individualizovaných trénincích v rámci klubové úrovně. Během lockdownů jsme měli tréninky zaměřené přímo na střeleckou dovednost a aby byly efektivní, pálili jsme puky v menších skupinách. Budování střelby však jde pomalu. To mi ukázala praxe. Mladší žáci musí absorbovat všechny komplexnější základy hokeje – techniku, bruslení, hole, herní formáty, vyvážené i nevyvážené situace, souboje 1v1 atd. Střelba každopádně k fundamentům hokeje patří, proto je třeba ji podporovat a nyní tlačíme na to, že bez toho závěru je celý nácvik, cvičení, dovednost k ničemu, když nedojde ke kvalitnímu zakončení s maximální energií a chutí dát góly v tréninku. Mezi jednotlivými státy existuje viditelný rozdíl. Hráči v některých hokejových zemích střílí technicky odlišně pozorujeme, že v NHL se střílí jinak než v extralize. Nejlepší útočníci natrénují techniku na suchu a pak ji umí aplikovat na ledě, ať už ve cvičení, nebo v zápase a hlavně neustále chtějí dávat branky, hecují se se spoluhráči v běžném cvičení, kdo jich dá víc. Nabádám kluky k tomu, že pokud chtějí dobrou střelbu, musí si nechat poradit a opravit chyby. Kvantita vypálených kotoučů ale off-ice nahradit nejde. Zkrátka je potřeba střílet i mimo tréninky, ideálně každý den.
Hráčům se těžko vysvětlí, že dřít na tréninku nestačí, ne?
Vrátím se o trochu zpět. Popisoval jsem, že jsme v říjnu měli střelbu silně zabudovanou v tréninku. Pár kluků se poté díky své přirozené síle, tělesné konstituci a dobrému pohybu zvedlo a vedou si teď už relativně dobře. Jsou ale hráči, kteří se zatím nikam neposunuli i přes speciálně uzpůsobený plán. Hraje v tom roli i vlastní hlavička, uvědomění si svého stereotypu a pokusit se na základě ukázky jiný pohyb opakovat, zapracovat si ho. Možnosti k práci na sobě existují – dost kluků má doma bránu, ostatní můžou zajít třeba na sídlišťová hřiště, v Letňanech jsou dvě a naprosto v pohodě pro takový trénink. Pokud ale děti nechtějí samy, někdo je zkrátka musí dotlačit. Je nutné, aby trénink zakomponovaly i do všedního dne, či týdne. Má-li kluk volný prostor a doma klidně jen chvíli trénuje 20-30 minut, nepochybně mu to pomůže v dovednostech. Někteří hokej tolik nežerou a necvičí navíc, což se ale později projeví, a konkurence v týmu je vytlačí. To platí i pro ty, kterým se nyní třeba daří více, nikdy nemohou vědět, kdo se na ně dotahuje. Stává se, že uděláme desetkrát jedno cvičení a pak rozebíráme, že jsme stejně nedali žádný gól. Ostatní části jsou perfektní, jenže do střely nedáme energii. Puk neohrozí gólmana, bránu, a tím pádem jsme všechno ostatní udělali vlastně zbytečně. Zrovna nedávno jsme dostali velkou lekci od Sparty.
Byla efektivní.
Její kluci byli zdatnější, ve větším počtu chodili před bránu, pálili přes obránce z vrcholu kruhu. A rána měla dynamiku, byla velmi dobře provedená technicky i od subtilnějších hráčů a takové se gólmanům v šestce špatně chytají. U soupeře byla spousta hráčů, kteří na zakončení očividně pracují individuálně. Dost se sice dá udělat na ledě, 20-30 minut suchého tréninku denně ale strašně pomůže. Stačí hra s kuličkou, pukem a střelba. Všechno nezachráníme při cvičeních na hale nebo při organizovaném tréninku na střelnici. Zkrátka nešviháme dobře. Existuje řada koučů, kteří připravují individuální tréninky, probíráme to s nimi a koukáme na jejich techniky. Je potřeba si uvědomit, že se hra zrychlila. Nejlepší hráči si puk stahují – k sobě ne za sebe – vše lítá rychlým zápěstím a švihem před tělem s velkou energií dopředu. U rány se navíc koukají jinam, klamou pohybem, umí načasovat pohyb rukou, umí tomu dát tempo, není to ukvapené. To pro nás znamená vyšší dívčí. Ale někde zakopaný pes být musí... V NHL chytají skvělí gólmani, kteří se výborně přesouvají. Když jsem viděl, jak velký je ve výstroji Míra Kopřiva, říkal jsem si, že ho snad nejde překonat. Ale jde. Šikovní hráči způsob vymyslí, najdou prostor, umí gólmana rozhýbat, nebo znehybnět překvapivou nebo skrytou střelou.
Mohlo by pomoct ještě něco kromě individuálních tréninků?
Třeba snížené branky u malých kategorií. První kluk, jenž se naučí v nižších kategorií dloubat puk, je za hvězdu. Přijde domů poté, co dal pět šest gólů, a pokračuje ve stejném útoku pořád, protože to vychází. Nešvihá střelu, nepřenáší váhu, jdeme jen za výsledkem, nehledáme proces a cestu. Kluci si vlastně vypěstují zlozvyk, který si nesou dál. Malincí gólmani mají ve velké bráně hrozně těžkou úlohu, je to zbytečně nehokejové. Tudy může vést cesta, společně s upravením formátu soutěží. Ale stále platí: Chceš se zlepšit? Pak jde o to, kolik puků nastřílíš mimo utkání, na tréninku, na rohožce nebo venku na zahradě. V pozdějších kategoriích – třeba v dorostu – se hráči dostanou ke dvěma střelám na utkání a pokud neví, jak šance zužitkovat, obě spálí.
„Chceš se zlepšit? Pak jde o to, kolik puků nastřílíš mimo zápas."
Hádám, že si tým nadstavbu každopádně užívá, je to tak?
Těšíme se. Snažím se kluky vést i po mentální stránce, soutěž totiž hrají první rok. Říkáme si, že nám začalo play off. Pár z nich už ve svém věku ví, co to znamená, sledují hokej a uvědomují si, že každý zápas je důležitý a že jde o svátek, který máme každý týden. Chci budovat zdravě sportovní atmosféru bez podvodů a zákeřností. Dostali jsme pozvání na moc pěkné turnaje v Jihlavě, Klášterci a Boleslavi, kde bychom měli hrát v extraligové společnosti například Bruslařů, Ocelářů a Dynama Pardubice... Šance ukázat se v takovém prostředí si ceníme, jde o vrcholy roku 2021. Převážná část nadcházejících utkání by měla být kvalitní, domácí zápasy bereme pokaždé jako svátek. Může se prohrát, ale musíme to odjezdit po zadku. Snažíme se dávat si také různé minicíle.
Jako třeba?
Při utkání proti kladenskému PZ byl vítr v kabině. Nehráli jsme dobře, přizpůsobili jsme se tempu soupeře, nebruslili jsme. Proto jsme si stanovili do třetího dějství takový malý cíl v podobě vstřelených branek. Domluvili jsme se s kluky, že pokud číslo nesplní, půjdou běhat ve výstroji. Venku byla zima, takže jsme podpírali zeď v intervalech, dělali železné nohy v chodbě. Vypadali jsme sice jako blázni, ale kluci si to užívali, brali, že šlo o výzvu, byla u toho i sranda mimo makačku a zapojili se sami i náhradníci nebo nemocní, co otevírali vrátka, protože jsme přece tým. Zápas jsme vysoko vyhráli, ale dali jsme si čtvrtou třetinu. Kluci nediskutovali, vzali to. Den nato jsme v Mladé Boleslavi odehráli bezvadný zápas plný věcí z tréninku ve vysokém tempu.
A co další milníky?
Pracujeme na bruslení s kotoučem, na jednoduchém vedení puku, aby nás nebrzdil a přitom jsme ho ovládali. Je to takové naše bruslení à la McDavid - snažíme se inspirovat jeho překládáním na jednu stranu, kličkou, klamáním ramen a vedením puku s minimalizací míchání. Navíc pořád makáme na střelbě, hravosti, rovnovážných a nerovnovážných situacích. Šestka už zároveň musí trochu organizovat hru v rámci spolupráce pětice nejen v obranném pásmu. Chceme, aby hráči získali zdravý přístup k napadání a odebírání kotouče. Budou jej pak mít víckrát na hokejce a budou dříve otáčet hru. Snažíme se také do týmu vštěpovat pravidélko, že hru tvoří kluci bez kotouče. Takže když přihraješ, rychle musíš do volného prostoru. Nekoukat kolem, případně zatáhnout za kámoše, kterému se něco nepodařilo zcela přesně. A to jsou nosné prvky našeho tréninku.
