Gólman, který se nezalekne žádné výzvy. Matěj Kučera z osmé třídy zůstal v listopadu na stráž brány sám, jeho kolega totiž musel do karantény. Neohrožený mladík se však k situaci postavil čelem. Svými hbitými zásahy pomohl osmičce k vítězné šňůře a právem si tak vysloužil titul Letce měsíce. Jak třináctiletý šikula svou úlohu vnímal? „Lepší než sedět na střídačce, alespoň jsem si pořádně zachytal,“ svěřil se v rozhovoru.
Pojďme na úplný začátek. Jak ses vlastně dostal k hokeji?
Rád jsem se na něj díval v televizi a potom jsem si ho chtěl vyzkoušet i sám na vlastní kůži. Máma mě ale původně přihlásit nechtěla, musel jsem ji dlouho přemlouvat. Naštěstí se mi to povedlo. (směje se)
Proč jsi skončil zrovna v bráně?
Původně jsem nastupoval normálně jako hráč v poli. Do brány jsem se dostal, protože byl v týmu zrovna jen jeden gólman – tak jsem si řekl, že chytání zkusím. Náhoda, která se nakonec ukázala jako dobrá volba. Moc mě to baví.
V listopadu zůstala kvůli karanténě kolegy všechna zodpovědnost na tobě...
Ano, pod určitým tlakem jsem asi byl. Abych však řekl pravdu, vlastně mi to moc nevadilo. Alespoň jsem si pořádně zachytal, což je pro mě určitě lepší než sedět na střídačce. Navíc mě ostatní kluci podporovali.
Super, že držíte spolu. Jsou ale někdy i chvíle, kdy si naopak děláte naschvály třeba v rámci tmelení party?
Nemůžu říct, že bychom na sebe chystali vyloženě „kanady“, ale občas nějakou srandu vymyslíme. Například po tréninku bývá voda v lahvi hodně studená, tak ji vylejeme na kámoše. To je taková klasika. (směje se)
Zpět ale k hokeji. Jak se vyrovnáváš s tlakem před zásadním utkáním?
Snažím se na to moc nebrat ohledy a vnímat situaci tak, jako by šlo o normální zápas. Podle mě jsou všechny zákroky důležité, ať už v přáteláku nebo v lize. Ale mistráky určitě znamenají i větší stres.
A co samostatné nájezdy? Tam asi hrají zásadní roli nervy, ne?
Já si je svým způsobem užívám. Akorát šance na úspěch většinou bývá 50 na 50, takže nervy to rozhodně jsou. Ale když se mi zákrok podaří, vždycky mám radost.
Co tvůj hokejový vzor, máš nějaký?
Vybral bych jednoznačně bývalého švédského gólmana Henrika Lundquista, který dlouho působil v New York Rangers. Líbí se mi jeho styl chytání, ale zároveň i jeho osobnost. Myslím, že je skvělý člověk.
Chtěl bys to také dotáhnout do NHL?
Samozřejmě, kdo by nechtěl. (směje se) Ale já o takových plánech do budoucna zatím nijak konkrétněji nepřemýšlím, je to pořád docela daleko. Řekl bych, že na podobné úvahy mám ještě čas.
V Letňanech se ti zatím daří. Co jsi vlastně říkal na titul Letce měsíce?
Ocenění mě moc potěšilo. Dozvěděl jsem se o něm až od rodičů. Táta se podíval na klubový web, a když se dočetl, že jsem anketu vyhrál, hned mi zavolal. Žádná velká oslava se sice nekonala (směje se), ale už se těším na poukaz na laser game (Pozn. red.: jedna z cen pro Letce měsíce).
