Registrujete-li v Letňanech jméno Řepík, není to pouhá náhoda. Útočník A-týmu Dominik je mladším bratrem slavnějšího sparťana Michala, jehož za pár dnů čeká účast na olympijských hrách v Pekingu. „Jeho kariéru prožívám, strašně moc bych mu v nároďáku přál konečně nějaký úspěch,“ říká 23letý hráč, jenž Letce reprezentoval už v extraligovém dorostu. „Jsem rád, že jsem zpátky. Líbí se mi cíle, které náš klub má.“
V Letňanech si zatím držíte průměr téměř bodu na zápas. Souhlasíte, že jste tu hokejově výrazně pookřál?
Naprosto. A jsem za to vděčný, zdejší prostředí i styl hry mi hodně prospívá. V podstatě je to první sezona v dospělém hokeji, kde dostávám od trenérů tolik prostoru na ledě. A co mě ještě hodně baví, to je parta, kterou v týmu máme.
Co vás vůbec přivedlo zpátky do klubu?
Když mi zavolal Jarda Nedvěd, že by o mě měl zájem, po prvním tréninku bylo víceméně jasno. Znám to tady, zažil jsem tu dva skvělé roky, navíc mě zaujala vize, kterou má klub do dalších let. Jsou tu ambiciózní plány.
Máte na mysli třeba postup do Chance ligy?
Třeba. Netajím, že bych ji chtěl v příštích letech hrát. A věřím, že v Letňanech máme na to, abychom to dokázali. K tomu klubu mám silný vztah, navíc když se vám daří, roste vám sebedůvěra. A to je přesně to, co momentálně prožívám.
Zmiňoval jste dobrou partu, znal jste po svém příchodu hodně spoluhráčů?
Jasně, sešli se tu kluci, se kterými jsme se znali z mládežnických let, i když nastupovali v jiných týmech. A teď jsem měl možnost poznat třeba Bubáka (slavný reprezentant a nejstarší hráč týmu Jan Hlaváč - pozn. red.). Je to úplně normální chlap, skvěle se ke všem chová. Neskutečná zkušenost hrát s ním v jednom týmu.
Navíc teď hrajete pod stejným trenérem, pod kterým hrál ve Spartě i váš bratr Michal.
Jarda Nedvěd je skvělý kouč, s Ondrou Poulem tvoří super tandem a oba odvádí fakt dobrou práci. Chtějí hrát styl nahoru-dolů. Když jsem sem přicházel, samozřejmě jsem to komunikoval i se svým bráchou a ten mi doporučil, abych sem šel. Tady jsem doma, předtím jsem musel dojíždět do Příbrami, i to hrálo roli. Chtěl jsem prostě znát bráchův názor.
Když jste sem přicházel, Michal Řepík se těšil, že bude mít více příležitostí sledovat vaše zápasy…
Taky sem přišel s celou naší rodinou hned na první zápas s Dvorem Králové a já se v půlce popral a dostal trest do konce. (směje se) Neříkám, že tu je na každé domácí utkání, ale když má volno a může, rád se sem chodí dívat.
Pomáhá vám to? Probíráte pak spolu vaše momenty?
Dá se říct. Snaží se mi poradit, co šlo udělat líp, nebo kdy jsem měl třeba spíš vystřelit než nahrát. Skoro pokaždé mi něco vytkne, ale vím, že je to skvělý hokejista a jeho rady mi pomůžou. A budu férový - není to tak, že by mě jen kritizoval. Umí mě i pochválit.
Vy jste jeho velký fanoušek. Troufnete si pro změnu ozvat vy, když se mu v utkání něco nepovede?
Ale on se mě i sám občas zeptá na názor. Někdy se bavíme vážně, někdy se z legrace jen tak popíchneme. Sám ví moc dobře, co měl udělat líp.
Kdy byl podle vás Michal nejvíc zklamaný?
Nejspíš na minulé olympiádě, kdy kluci přišli o medaili. Pak na mistrovství světa v Bratislavě, kde je o bronz připravily nájezdy s Ruskem. Na klubové úrovni měl smůlu v Čeljabinsku, vím taky, že ho hodně žralo vyřazení v posledním semifinále proti Liberci. Ale nároďák, ten byl asi nejvíc.
Trvá mu dlouho, než to vstřebá?
Asi jako každý. Jediný titul, který zatím má, je ten z Liberce. Snaží se to časem hodit za hlavu a koukat zase dopředu, ví, že hokej není v životě všechno. Co se má stát, stane se. Byly to pro něj kolikrát těžké chvíle a hořké porážky, ale teď je zase odhodlaný udělat úspěch v Pekingu. (Zrovna mu na WhatsAppu pípne zpráva od bratra, který mu posílá selfie ze zahajovacího ceremoniálu v Pekingu.) Dobrá fotka, ne? Ani nevíte, jak moc mu to přeju.
Vy sám jeho zápasy hodně prožíváte, že?
Určitě. Je to můj brácha, vždycky pro něj chci to nejlepší. Vidím, jaké úsilí do hokeje dává. V základní části je to ještě bez tlaku, ale jakmile přijde vrchol sezony, jsem dost nervózní. Ano, prožívám to s ním.
Vídáte se téměř každý den, určitě prozradíte, v jakém rozpoložení na olympiádu odletěl.
Je hodně natěšený, povzbuzený posledními zápasy ve Spartě, kde se jim před odletem dařilo. Ale víme, jaký tlak v letošní sezoně na národní mužstvo je, všechno už začalo před několika měsíci. Psychika bude hodně důležitá.
Oslavil jste jeho olympijskou nominaci?
Spíš jsem ji dost prožíval, byl jsem v očekávání, protože na Euro Hockey Tour se mu nedařilo bodově. Ale pořád jsem doufal, že to vyjde, protože se mluvilo o tom, že by měli letět zkušenější hráči.
Jaký tip na umístění české reprezentace na hrách máte?
Letos je to hodně nevyzpytatelné, těžko určit favority před turnajem. Takže věřím i ve zlato. A kdyby ne, jakákoliv placka bude dobrá. Doufám, že si na mě vzpomene a něco mi z Pekingu přiveze, on vždycky po návratu domů říká, že mi přivezl sebe. (směje se) Tak ať se vrátí i s tou plackou, to je moje přání.
A jednou si zahrát ve stejném týmu? To je taky vaše přání?
To je takový můj tajný sen! Kéž by se to někdy povedlo. V létě spolu chodíme na led, ale soutěžní zápas jsme spolu nikdy nehráli. Třeba někdy, úplně nereálné to není. Podívejte na Bubáka, který hraje ve 45 letech za Letňany. Kdo ví, co se za pár let stane.
