Potřeboval impuls. Zadák Lukáš Chalupa se stal nejnovější posilou áčka, s týmem se připravuje od začátku aktuálního týdne a vyhlíží první start. Starší bratr mladšího Letce Matěje, který aktuálně válí na extraligových ledech za Litvínov, měl na prvním tréninku podporu rodiny. „Bylo to trochu trapný, trenér si ze mě dělal srandu, že přijeli Hujerovi (směje se). Ale zároveň to bylo hodně příjemné," říká 28letý bek v rozhovoru.
Kde se vzala myšlenka příchodu do Letňan?
V Ústí jsem nedostával prostor, jaký bych chtěl. I trenéři za mnou nakonec přišli s tím, jestli bych nechtěl odejít do jiného klubu. Dali mi pár možností, několik dní jsem se rozmýšlel. S přítelkyní v nejbližších dnech čekáme přírůstek do rodiny, už se mi nechtělo shánět místo někde daleko v první lize. Honza Mišner, který v Letňanech trénuje, je můj kamarád. Zeptal se pana Nedvěda, jestli by o mě neměl zájem. Pak už se jednání řešila s trenéry a agentem. V pondělí jsem poprvé s týmem trénoval, snad co nejdřív naskočím do nějakého zápasu.
Teď asi máte dost hektické období, dítě, přesun, nové angažmá…
Bydlím v Ďáblicích, do Ústí jsem přicházel, protože jsem věděl, že z Prahy dost kluků dojíždí. Chtěl jsem být co nejblíž domovu, abych mohl přítelkyni podporovat. Nedokážu si představit, že bych teď hrál někde 200 kilometrů daleko. Letňany pro mě teda fakticky přesun nejsou, naopak. Mám radost, že se taková šance naskytla a že o mě trenér ihned projevil zájem. Vím, jaké jsou tu cíle a mám velkou motivaci pomoct týmu.
Každopádně nejdete vůbec do neznámého prostředí. Brácha Matěj v Letňanech vyrůstal a vy jste si za Letce zahrál pár zápasů před čtyřmi lety, je to výhoda?
Na zimáku jsme tu byli s bráchou vlastně pořád, v létě tu navíc trávím hodně času s naším kondičním trenérem Michalem Hamršmídem a jezdil jsem taky za Honzou Mišnerem a Láďou Kadaněm. Prostředí klubu mi není vůbec cizí, někteří lidé se sice obměnili, ale kluky z kabiny znám. Není to těžký přestup (směje se).
Komentoval Matěj nějak váš přestup?
No, shodou okolností mě na první trénink přijela překvapit celá rodina – přítelkyně, mamka s taťkou, ségra i brácha. Bylo to trochu trapný, trenér si ze mě dělal srandu, že přijeli Hujerovi (směje se). Ale zároveň to bylo hodně příjemné. Brácha příchod do Letňan nijak nekomentoval, i když to asi trochu prožívá, protože zná místní kluky a starší trenéry jako třeba pana Rouska.
Aktuálně působí v extraligovém Litvínově. Možná využil trochu šance, aby se vrátil zavzpomínat, že?
Myslím, že jo.
Během kariéry jste si vyzkoušel hned několik extraligových štací, zároveň jste si zahrál třeba i v Polsku a Švédsku. Jak k angažmá ve Skandinávii kdysi došlo?
Na Švédsko vzpomínám moc rád. Hrál jsem v týmu tamní třetí čtvrté soutěže, kde se hrálo o postup. Z klubu se mi ozvali vždycky na konci ledna, protože nějací kluci onemocněli, nebo se zranili. První rok byla velká neznámá, měl jsem trochu obavy, z úrovně hokeje jsem byl ale vážně překvapený. Třetí, čtvrtá švédská liga je na úrovni spodku naší první ligy… Bylo to fajn. Navíc jsou v zemi příjemní lidé a krásné prostředí, takže mám jen dobré vzpomínky.
Zapůsobil na vás nějak první trénink u Letců? Je cítit z mladého kádru motivace v sezoně něco dokázat?
Zatím se rozkoukávám, takže je brzo na závěry… Máme kvalitní mužstvo s mladými kluky, play-off už je úplně jiná soutěž, ale myslím, že se naše cíle dají splnit. Samozřejmě se může stát cokoliv, každopádně první pocit je dobrý.
