Je to pro něj sakra dlouhé čekání. Od prosince zůstal kvůli vleklým problémům s kolenem bez hokeje, půl roku se už dává dohromady, aby byl připraven na nadcházející sezonu. „Během finálové série mi to začalo být líto nejvíc," svěřil se Matěj Poul, že mu zápasy chyběly. Teprve 21letý útočník áčka před rokem přišel do Letňan jako posila z Trutnova, svůj potenciál ale ještě nestihl ukázat naplno. A tak si při dlouhé rehabilitaci začal alespoň plnit sny. Třeba vstupenkou na galapředstavení fotbalové superstar Cristiana Ronalda.

Na Instagramu jste nedávno zveřejnil příspěvky z Old Trafford. Jste fanouškem Manchesteru United, nebo Cristiana Ronalda?
Teď už obojí, i když Ronalda jsem dřív moc nemusel. Ale protože přestoupil do mého nejoblíbenějšího klubu, stal se pro mě číslem 1.

Z tohoto pohledu jste si před dvěma týdny nemohl zvolit lepší zápas. United porazili Norwich 3:2 a CR7 vstřelil hattrick.
Bylo to neuvěřitelné. Já měl v plánu už delší dobu letět do Manchesteru na fotbal, po sezoně jsem chtěl na poslední utkání s Chelsea. Ale tím, že pro mě skončila sezona brzy, jsem změnil program. Rozhodl jsem se ze dne na den, zabookoval si letenku a hotel, koupil si přes jednu agenturu vstupenku a zabalil malý kufr na cestu. Bylo to super rozhodnutí.

Dostala vás atmosféra na jednom z nejslavnějších fotbalových svatostánků světa?
Čekal jsem hodně, ale tohle jsem nečekal. Když začne fandit těch 75 tisíc fanoušků na stadionu... Norwich byl poslední v tabulce, United vedli 2:0, ale na začátku druhé půle to najednou bylo 2:2. Říkal jsem si: Beru i bod, ale hlavně ať neprohrají. A pak najednou přišel ten neskutečný přímák, kterým Ronaldo završil hattrick a rozhodl.

Překvapilo vás v Manchesteru něco?
Že ve městě prostě nevidíte jediný dres konkurenčních City, přitom je to dnes už taky slavný velkoklub. Ukazuje to, jakou tradici United mají, všichni tam jsou do nich zažraní.

Když tak fandíte fotbalu, kde bude vaše zastávka příště?
Jsem velký fanoušek nejen United, ale i Borussie Dortmund, takže nejspíš tam. Kamarád už tam byl a říkal, že to bylo perfektní. Borussia je můj další cíl.

Vy jste ale kromě fotbalu možná ještě více zapáleným fanouškem Formule 1, je to tak?
Už odmala jsem se v televizi koukal na Schumachera a další jezdce. F1 žeru.

A i v nich máte oblíbený tým s oblíbeným pilotem.
Když do závodů vstoupily ty nádherné McLareny, naprosto mě okouzlily. V té době za ně začínal jezdit Lewis Hamilton, věděl jsem hned od začátku, že to je top driver a nevyhraje jenom jeden titul. Získal si mě už v roce 2008 - památná sezona, ve které se na Velké ceně Brazílie rozhodovalo stejně jako loni o titulu až v posledním závodě. Co se tam tehdy odehrávalo, bylo neskutečné.

Závěr loňské sezony ale pro něj naopak nedopadl šťastně. Bylo to pro vás hodně emotivní?
Jako celá sezona. Ale ten závěr nebyl příjemný, ani situace, která nastala potom. (Průběh v posledním kole a rozhodnutí ze strany ředitelství závodu mělo dohru ještě dlouhé týdny po Velké ceně Abú Zabí - pozn. red.) V nové sezoně se Mercedesu nedaří, ale všechno má svůj vývoj, tak jako tak věřím dřív nebo později v rekordní osmý titul pro Hamiltona.

Všiml jsem si, že hodně prožíváte závody F1 i se svým bratrem Ondřejem, který u áčka dělá asistenta trenéra.
A taky si dáváme hezké dárky k Vánocům. (směje se)

Například?
Jsme takoví šílenci do Mercedesu. Takže já například dostal od bráchy maketu Hamiltonovy helmy a čepici ve speciální edici jen pro jeden závod. On má doma zase kokpit se simulátorem, tak vyfasoval nový volant. Doplňujeme se. (směje se) Určitě ale máme v plánu vyrazit na nějaký závod, nabízí se letos na konci července Velká cena Maďarska. Uvidíme, jestli to vyjde. Každopádně i to je jeden z mých snů, který si chci během cestování splnit.

„Chtěli bychom v červenci vyrazit s bráchou na Velkou cenu Maďarska."

Pojďme ale ještě k přípravě na hokejovou sezonu. Jak se momentálně cítíte?
Já se cítím dobře, bez bolesti, koleno drží. Za dva měsíce mám ještě jednu kontrolu, pak budu moct posilovat nohy naplno.

Co se vám vlastně přesně stalo?
Od roku 2018 mám operovaný křížový vaz. Na podzim jsem udělal nešťastný pohyb při zápase, v tu chvíli mi vyrotovalo koleno špatným směrem a utrhl se mi meniskus. Trošku to křuplo, nebylo to tak hrozné, ještě jsem párkrát hrál pod práškami. Ale bolest se postupem času stupňovala a po pár týdnech už to nešlo vůbec.

Sledovat polovinu sezony spoluhráče z tribuny... To asi není příjemný pocit, že?
Není, ale klukům se dařilo, takže jsem to moc neřešil. Hráli jsme první sezonu ve II. lize a hned takhle povedenou, takže mi to začalo docházet až během finále. Venku a hlavně doma v hangáru byla poslední zápasy neskutečná atmosféra. Tam jsem si říkal, že bych ji chtěl zažít na ledě a ne v hledišti.

Těšíte se o to víc na novou sezonu?
Nemůžu se dočkat. Pauza už je strašně dlouhá.

A nebojíte se po ní většího hendikepu v porovnání se spoluhráči?
Měsíc od operace jsem každý den v posilovně, fyzicky se cítím výborně, vytrvalostně taky. Do toho v garáži pravidelně pracuju s hokejkou, abych si obnovil cit v rukou. Jasně, nebyl jsem půl roku na bruslích, ale hraju hokej celý život, na to mi bude stačit pár tréninků. Už aby to bylo.