Martin Dufek přišel do Letňan v roce 2020 coby trenér pro šestou a osmou třídu, jeho speciální výsadou byly tréninky hokejových dovedností a zejména pak bruslení. Teď mise zkušeného kouče po dvou náročných sezonách ovlivněných koronavirem končí. „Každá zkušenost je dobrá. Koloběh života pokračuje,“ rozloučil se s letkou Dufek, který v již uplynulém ročníku vedl sedmáky a deváťáky.

Jak budete vzpomínat na letňanskou etapu?
Rozpačitě. Letci mě v roce 2020 angažovali s tím, že bych měl působit jako skill coach a zkušená trenérská síla, která do klubu přinese inovativní prvky. To se bohužel úplně nenaplnilo, protože hned má první sezona byla ovlivněna lockdownem. To byla složitá situace pro všechny trenéry a děti jakbysmet.

To se muselo promítnout i do té druhé sezony…
Naše koncepční práce se hodně přibrzdila, nikdo se nemohl pořádně rozvíjet. Spousta dětí, převážně z ročníku 2007, skončila, takže se to muselo hodně obměňovat. Pochopitelně se projevil i výkonnostní deficit. Obecně byl ale minulý ročník především o doplnění.

Říká se, že člověk se každým dnem učí. Odnášíte si z Letňan nějaké nové postřehy?
Každá zkušenost je v životě dobrá a nemusíme se bavit jenom o hokeji. I když to někdy třeba nedopadne, jak si člověk vysní, je dobré si z toho odnést to pozitivní.

Není to tak dávno, co si před sebou Letci vytyčili velké cíle. Jak se díváte na jejich cestu, které jste sám byl součástí?
Budu se opakovat, ale lockdown klub v naplňování plánů trochu přibrzdil. Velký a možná ten vůbec největší posun samozřejmě nastal u A-mužstva. U mládeže to bylo složitější, minulá sezona byla v podstatě takovým restartem. Řekl bych, že Letňany ještě čeká běh na dlouhou trať, i co se například zkvalitňování zázemí týče.

Vaši kolegové často mluví o velmi dobrém trenérském kolektivu. Je loučení o to těžší?
Ano, trenérské štáby jsou v Letňanech hodně soudržné a sdílné. Sedlo si to po odborné stránce, ale i lidsky. Já patřil k těm nejstarším, bez problémů jsem však vycházel i s o 30 let mladšími kolegy.

Práce s mládeží je v českém hokeji velkým tématem. Řekl byste, i na základě zkušenosti z Letňan, že se to posouvá dopředu?
Mělo by to být koncepční náplní každého klubu, protože mládež je základ. Letňany sice nemají akademii, ale vzhledem k dvěma ledovým plochám patří k těm lepším klubům v republice. Dostatek ledu je pro koncepční práci s mládeží klíčový.

Jak tolikrát zmiňovaný covid zasáhl do vašeho rybníka, tedy do tréninků bruslení a hokejových skills?
Bruslení je pro člověka, na rozdíl od chůze nebo běhu, nepřirozený pohyb. Je to základ pro lední hokej a musí se trénovat. Během covidu se ukázalo, kdo hokej skutečně miluje a plní námi předepsaná cvičení na techniku bruslení. Kluci, kteří nezaháleli a makali, nám předvedli svou vůli stát se jednoho dne hokejistou.

Jaké budou vaše další kroky a kam povedou?
Koloběh života pokračuje. Domluvil jsem se na angažmá 45 minut za Prahou v Poděbradech. Tamní klub mi vyšel ve všem vstříc, líbí se mi jeho směřování. Hodně se tam zlepšují podmínky a dbá se na mládež, což mi samozřejmě imponuje.