Dřevem už dneska do ledu nerubete, výroba holí odletěla někam do jiné galaxie. Ty nejlepší modely se staví za vysokých teplot prolisováním vláken uhlíku v několika vrstvách. „Podobně se dělají trupy letadla. Hezky se na to kouká na videu," směje se Jeník Boháč, dlouholetý specialista z letňanského JB Sportu. Další díl tradiční rubriky JAK... cílí právě na to, podle čeho vybrat sobě i dětem nejlepší hokejku a jaké vlastnosti mají různé typy náčiní.
Z čeho se vlastně hokejka dává dohromady? Trocha historie. Trendem posledních 20 let jsou kompozitové hokejky, které vystrnadily z trhu své dřevěné předchůdkyně. Umělý materiál umí daleko lépe vést energii než dřevo, firmy ale nejdřív musely vyřešit jeden problém – napojení hole do čepele. Dvě části hole se nejdříve spojovaly, pak přišel první celistvý prototyp z kompozitu. Právě s tím se dnes hraje. „Velká hitovka. Má dokonalé herní vlastnosti. Zmizí obrovské, neporovnatelné množství hmotnosti a energii vedete z ruky přímo do čepele,“ popisuje specialista Jeník Boháč.
Firmy investují do vývoje obrovské částky. „Jejich centra třeba v Montrealu a Torontu jsou neskutečná. Hráči mají připojená čidla a postavili tam větrné tunely, měří se třeba úhly nákleků i náklonů a která energie tlačí přesně na co...," pokračuje expert. Dnes už na ledě moc borců s dřevem v rukavici neuvidíte, trh si kompozit naprosto podmanil. „Je to důkaz, že technologie funguje. Myslím, že jen Milan Hejduk hrával do konce kariéry se starým druhem čepele, Martin Ručínský zase neměnil své dřevěné hole," pokračuje Boháč, který je mimo jiné obrovským fandou národního týmu.
A teď k jádru věci.
Čím se řídit při výběru hokejky? Věkem, ideální pozicí na ledě a preferovanými herními situacemi. Jiná hokejka bude sedět ofenzivnímu bekovi, který často pálí z připravené pozice, a jiná útočníkovi, jenž bruslí kolem brankoviště a potřebuje třeba po rychlé otočce dorážet kotouč. Zásadní dva prvky, které budete při koupi hole řešit, jsou zahnutí čepele s tvrdostí. A tam přicházejí první komplikace, na něž je třeba si dát pozor.
„U nejmenších dětí, které teprve hledají stabilitu a kotouč spíš dloubou před sebou, stačí starý dřevěný základ za 300 až 500 korun," říká Boháč otevřeně s dovětkem, že náročnost na zahnutí v tomto věku neexistuje. Vyrábějí se samozřejmě i dražší, již kompozitové modely, ty ale v této době kariéry nepřináší prakticky žádnou výhodu. Pozor jen, abyste své ratolesti neřezali hokejku po někom starším, je potřeba, aby byl začínající hokejista schopen uchopit dobře hůl. Ideální je tedy tenčí hůl s tvrdostí a flexem, aby dokázala dobře sedět na ruce.
„Hokejka nikdy nemá ideální záhyb," načíná další téma někdejší specialista JB Sportu. „Když bude hodně zahnutá, dobře se do ní schová puk, ale na druhou stranu do bekhendu to půjde zase hůř," vysvětluje. Proto se také na holích nedělají atypické záhyby pro mladší hokejisty. „Hráči by si pak zvykali na extrém, který v jejich věku nedává smysl. Musíte se snažit být univerzální, teprve pak vás trenéři zasadí do role," prozrazuje dál. Tvrdost je pak přímo daná délkou, jde trochu o alchymii.
Vyrábí se totiž shafty kratičké i dlouhé. A rodiče často spekulují s tím, že kupují hokejku dítěti radši větší, aby mu vydržela delší dobu. „Platí pravidlo nabrané lety praxe, měkčí hůl je vždy lepší než tvrdší. Pokud uříznete hokejku a dítě skokově vyroste, nepanikařte. U kompozitů lze za 100 korun pořídit nástavec na centimetr, který je už v dlani, tudíž nemá vliv na techniku," pokračuje Boháč.
Sám nedoporučuje kupovat hůl třeba o 20 centimetrů delší s tím, že bude o 18 zkrácena, aby lépe seděla. Proč? Hokejka má specifickou tvrdost – flex. „Když chlapečkovi měřícímu 120 centimetrů koupíte flex 40 a o patnáct čísel hůl seříznete, uděláte z ní až flex 60, což je třeba ve třinácti letech moc. Nechte si poradit od personálu."
Poznat ideální výšku hole není zase tak složité. Stačí se postavit rovně kolmo ke stěně a pokud hokejka sahá po špičku nosu bez bruslí, případně k bradě s bruslemi, je pořád dostatečně dlouhá a tvrdá. Tvrdost přímo ovlivňuje délka.
Cenu pro začínající hráče už jsme řešili, kolik ale stojí náčiní pro pokročilejší hokejisty? Cenu přímo ovlivňuje kvalita materiálu i technologie výroby. Základní hokejky mají větší procentu sklolaminát, vyšší třídy holí až po ty nejlepší se vyrábí podobnou technologií jako trupy letadel. „Za vysokých teplot se prolisovávají vlákna uhlíku v jednotlivých vrstvách, jedno skrze druhou. Hezky se na to ve videu kouká," usmívá se Boháč. Taková hůl má mnohem menší gramáž, lepší vedení energie, jíž odevzdává i přijímá ve hře. Hráč také těží z lepších herních vlastností obecně.
Okolo deseti let hráč ale rozhodně nepotřebujete raketu mezi holemi, dobře poletí i s levnějšími variantami. „Dva až tři tisíce bohatě stačí. Je potřeba si uvědomit jednu věc," říká Boháč a pokračuje. „Hole mají vysokou lomivost. Ve věku 14 a 15 let se topové modely mohou lámat klidně 3 ku 1 oproti těm, které jsou o úroveň níž." Důvod je prostý, technicky nejlepší hole obsahují čistý grafit, jenž se dá snadno nalomit například seknutím do hole. V mládežnických kategoriích přitom souboje nejsou ani zdaleka abnormální jev, top hůl na vás počká do vyzrálejší dob.
Až bude možné naplno využít techniku, kterou vám trenéři skrze celou kariéru předali.
Cena dětských hokejek mezi 6 až 15 lety se pohybuje v intervalu 2 až 5 tisíc, od patnácti let je již daný hokejista na pomezí k první dospělé flexy, která stojí 1500 až 7000. Škála s nabídkou nástrojů pro starší juniory a seniorské hráče je jednoznačně větší. Nejvíc frčí značky Bauer a CCM. „Troufnu si říct, že se za posledních pět, sedm let firmy tak vyrovnaly v produktech, že bych si ani nedovolil říct, jestli nějaká z nich hraje prim. Jde o preferenci zákazníka, jestli rád experimentuje, nebo zůstává u své značky," přiznává Boháč.
Lámavost ale mějte při výběru náčiní na paměti. Výhoda starších dřevěných hokejek je jasná, byly nezničitelné. „Byly vyztužené plným jádrem, provrtané dutinkami a grafitovými pásky, které vedly prostředkem – tím se tehdy vyráběla flexe," popisuje Boháč.
Kompozitové hole jsou duté a tenkostěnné, proto snesou menší zátěž. „Hráči přijedou nešťastní ze střídání, že zlomili hůl u rozehrávky, ale už si nevybaví, že pět střídání zpátky je někdo sekl. Kompozit má dokonalé pružení, které dřevěná hokejka nikdy nemůže mít. Defekt se každopádně neprojeví hned, ale až při určité míře zátěže, kterou třeba kluci ve věku do deseti let ještě nejsou schopni technicky vykonat. Ve třinácti je postavení na bruslích tak dobré, že se hůl pořádně prohne. A pak se láme, pokud je poškozená," uzavírá expert na hokejové vybavení.
