Stočil svou hokejovou cestu zajímavým směrem. Aleš Krátoška je synem známého trenéra Aleše Krátošky staršího, oba v Letňanech působili a se sportem procestovali kus světa. Aktuálně 27letý útočník hrál ve Francii, Finsku a na konci sezony 2016/17 zamířil dokonce na opačný konec světa – do Austrálie. Jak to s hokejem u protinožců vypadá, dá se jím uživit a mají dostatek ledových ploch? A co kvalita tamní nejvyšší soutěže?

Pojďme otevřít vaši hokejovou cestu od samotných začátků. Kde jste s hokejem začínal?
Poprvé jsem si na brusle stoupl na rybníku v Táboře, byly mi tři roky. Jelikož můj táta hokej hrál, vždycky mě to k němu táhlo. Do přípravky jsem nastoupil v Plzni, kde v tu chvíli zrovna táta působil.

Hádám, že také do Letňan jste svého otce následoval. Jak na období u Letců vzpomínáte?
Přesně tak, vždycky jsem šel s ním. K Letcům jsem přišel z německého Landshutu, kde ten rok táta končil hráčskou kariéru a následně šel trénovat právě do Letňan. Na toto období vzpomínám rád, měli jsme super partu a skvělé zázemí.

Ve 22 letech jste odešel hrát na druhou stranu polokoule, do Austrálie. Není to zrovna obvyklá hokejová destinace, proč jste se tam vydal?
Bylo po konci sezony ve druhé lize, kde jsem hrál za Tábor, a přemýšlel jsem, co bude dál. Hrát druhou ligu a do toho chodit do práce mi nedávalo žádný smysl. Byl jsem v kontaktu s Pepou Rezkem, který také pochází z jihu Čech a v Austrálii je už spoustu let. Právě on mi domluvil angažmá a rázem jsme byli spoluhráči. Hlavním důvodem odcestování každopádně nebyl hokej, ale jazyk. Chtěl jsem se naučit pořádně anglicky, to se hodí vždycky a všude.

Když jste odlétal, měl jste představu, na jak dlouho Českou republiku opouštíte?
Plán byl takový, že pryč budu od května do srpna, kdy v Austrálii probíhá sezona a pak se vrátím do Tábora, kde začnu další hokejový rok. U protinožců to mají obráceně, takže sezona probíhá během letní přípravy u nás v Česku. Nakonec se mi tam tak zalíbilo, že se z pěti měsíců vyklubaly téměř tři roky. A zůstal bych i déle, ale je dost obtížné a nákladné dostat další víza.

Hrál jste nejvyšší australskou ligu AIHL, většina hokejových fandů asi nemá představu, jak kvalitní tamní soutěž je. K čemu byste ji přirovnal?
Ke spodku druhé ligy. Ale například tým Canberra (nejbohatší tým v AIHL) by se vyrovnal i řadě týmů v první lize. Někteří cizinci, kteří zde působili, přišli i z AHL. Místo letní přípravy odjeli procestovat Austrálii a zároveň hrát hokej. Kvalitu ligy zvedali právě cizinci. V každém týmu jich mohlo být maximálně pět, ale zároveň někteří Australané by si v klidu zahráli i v naší první lize.

Potkal jste v soutěži i další Čechy?
Ano a také Slováky. V městských ligách bylo zároveň také pár krajanů.

Jakou popularitu vůbec hokej v Austrálii má? Je o zápasy nejvyšší soutěže zájem a vysílá je třeba televize?
Samozřejmě to není stejné jako u nás a celkově v Evropě, ale byl jsem mile překvapen, kolik lidí na utkání chodilo a hokej sledovalo. Je to způsobeno také tím, že spousta lidí v Austrálii během dopoledne kouká na živé přenosy NHL. V televizi se zápasy nevysílaly, ale na internetu byl každý live ke zhlédnutí.

Dá se v něčem český a australský hokej srovnávat?
Je jasné, že hokej tam a tady je odlišný. Největším rozdílem je pravděpodobně to, že u nás už má hokej historii, zatímco v Austrálii prakticky vůbec žádnou.

Co tréninky a týdenní plán, asi nebývá tak našlapaný jako v Česku, že?
Jelikož je i nejvyšší soutěž v Austrálii poloprofesionální a všichni chodí normálně do práce, bývá program volnější. Profíci nebo poloprofíci jsou pouze cizinci, záleží, v jakém klubu hrají. Ve městě, kde jsem byl já – Adelaide – byly ještě další čtyři městské ligy různých úrovní. Od úplných začátečníků, až po Premier League, která je nejvyšší městskou ligou. Všichni hráči, kteří hrají AIHL, tak působí i v Premier League.

Takže program jste měl docela pestrý, ne?
To bezpochyby. Navíc se plán dost prolínal s inline hokejem, který je v Austrálii velice populární. Týdenní harmonogram byl tedy většinou hodně rozmanitý – v pondělí inline zápas, úterý trénink s AIHL týmem, ve středu byl zápas v Premier League, čtvrtek volno, pátek trénink s AIHL týmem a sobota s nedělí dva AIHL zápasy.

Je možné se v Austrálii hokejem uživit?
V některých týmech ano, v některých ne. Běžné to ale úplně není.

Jak je to se zimními stadiony, je jich v Austrálii dostatek a dají se kvalitou srovnávat s těmi, co máme u nás?
Normálních zimních stadionů je tam málo. Většinou je to jen ledová plocha bez plexiskla kvůli veřejnému bruslení. V nejvyšší soutěži hraje pouze sedm týmů a to právě z důvodu kvality sportovišť.

A objevil jste nějaký opravdu hezký?
Pěkný stadion byl v Melbourne, který bych v Česku přirovnal k litoměřickému. Měli tam ještě jednu ledovou plochu přímo na krasobruslení a veřejné bruslení. Právě to je hodně populární, bývá každý den dopoledne, odpoledne i večer. O víkendech dokonce probíhaly různé show jak pro děti, tak pro dospělé. Škoda, že to není i u nás, některé akce byly fakt super podívaná. Myslím, že je to způsobeno asi nedostatkem volných ledových ploch. Lidé si raději počkají a v zimě, když je zamrznuto, se vyblbnou zadarmo na rybnících. Australané to berou jako příjemné ochlazení.

Průměrné teploty jsou v Austrálii mnohem vyšší než u nás. Bylo těžké si na vedro třeba i při zápase zvykat?
Nijak jsem to nepociťoval, protože zimáky musí chladit ještě víc než u nás, aby se led nerozmrazil. Takže na stadionech bývá většinou chladněji než v Česku.