Po dlouhé a úspěšné hráčské kariéře zamířil na sever Prahy už coby trenér mládežnických celků. Pod jeho rukama prošla celá řada hráčů a spousta z nich to v hokeji dotáhla daleko. „Na každého mám nějakou vzpomínku,“ říká. Na sezony v Letňanech, které už ani sám nedovede spočítat, vzpomíná dnes renomovaný hokejový expert a spolukomentátor České televize jen a jen v dobrém. A zároveň vidí v klubu velký potenciál rozvíjet se dál. V seriálu rozhovorů s osobnostmi Letců pokračujeme s Milanem Antošem.

Jak vzpomínáte na letňanskou etapu?
Myslím, že jsem byl v Letňanech 6 až 8 let, něco takového. Vzpomínám na to dobře. Když jsem tam byl, tak sice Letci nepatřili úplně k mládežnické špičce, ale hráli tehdy extraligy staršího i mladšího dorostu. Byli tam lidi, kteří se snažili něco vytvořit, a celkově klub nebyl špatně vedený. Za mé éry tam ještě pro trenéry nebylo úplně kvalitní zázemí, ale to vůbec nevadilo. Všechny kouče včetně mě to bavilo a společně jsme si to užívali.

V Letňanech jste působil jako začínající trenér. Co vám tato první zkušenost dala?
Tenkrát byl v Letňanech ročník, který nikdo nechtěl trénovat, a tak jsem ho nakonec vzal já. Dodnes mám s rodiči kluků skvělý vztah a jsme kamarádi. Obecně jsem měl na rodiče velké štěstí. Kluci byli taky výborní, někteří dokonce dosáhli na profesionální smlouvy. Z toho mého ročníku hrálo nebo hraje profi hokej asi pět hokejistů, což je velký úspěch.

V jaké kategorii jste začínal?
Od menších dětí jsem se dostal až k juniorce. Tam jsem začal hokej daleko víc vnímat z pohledu trénování mládeže. Jakmile začne člověk chodit na stadion každý den, uvědomí si věci, které by mu jindy došly třeba až za deset let. Klukům, co jsem trénoval nejdéle, je dneska jednadvacet, a já vím, kde jsem v jejich rozvoji udělal chyby a naopak.

Zmínil jste rodiče. I tuto pozici jste si v Letňanech díky svému synovi Milanovi vyzkoušel. Liší se nějak rodičovská perspektiva od té trenérské?
V první chvíli jsem začal trénovat po tom, co jsem na jedné schůzce rodičů slyšel jednu maminku, která se nevybíravě snažila prosadit to, aby ti šikovní trénovali pospolu a ti méně zruční na druhé půlce hřiště. To je úplně mimo. Rodiče občas trpí představou, že když mají šikovné dítě, tak ti ostatní už ho nemohou dohonit. To jsem chtěl striktně zatrhnout. Hokej je kolektivní hra, kde i méně techničtí hráči mohou najít uplatnění. Navíc se mezi dětmi utváří trvalé vazby, nejde je prostě dělit na lepší a horší. Vždy jsem se v Letňanech držel toho, aby děti mezi sebou byly kamarádské a aby chodily na trénink rády. Takový je i můj rodičovský pohled.

Kdo vám ze všech těch hráčů, kteří u Letců prošli pod vašima rukama, utkvěl v paměti nejvíce?
Můžu zmínit třeba Jardu Brože ze Slavie, Dominika Sklenáře ze Znojma, svého mlaďase, který hrál ve Slavii - to jsou všechno hráči ročníku 2000. Potom určitě i Martin Hugo Haš a Lukáš Pařík, ti to také už dotáhli daleko. Musím ale říct, že si pamatuji na všechny a na každého mám nějakou vzpomínku.

Sledujete vývoj klubu i po svém odchodu?
Sleduji. Když jsem odcházel, tak jsem měl tušení, že se obě dorostenecké extraligy ztratí, což se také stalo. To ale nic nemění na tom, že Letci jsou jako klub skvělá myšlenka. Má své pevné místo v hokejovém poli, protože vytváří kvalitu žákovského tréninku. V tom Letňanům fandím. Mám v klubu kamarády trenéry i rodiče, takže mi Letci nejsou lhostejní.

Směr, kterým se Letňany aktuálně ubírají, se vám tedy zamlouvá?
Osobně si myslím, že je pro Letňany podstatnější výchova mládeže než A-tým, který teď dostává hodně prostoru. Letcům by strašně slušel postup někam výš v žákovských kategoriích nebo aspoň v dorostu. To je základ k tomu, aby se v klubu udrželi mladí hráči a nemuseli odcházet jinam. To bych Letňanům strašně přál.

Jak tedy vnímáte pozici klubu ve výchově mládeže napříč Prahou i celou republikou?
Letňany mají ohromnou výhodu dvou ledových ploch, to má málokdo. V tuhle chvíli představují Letci žákovskou startovní čáru - kluci jsou v dojezdové vzdálenosti od stadionu a mají zázemí, které je slušné. Klub se zařadil na začátek výuky hokeje a je v tom dobrý. V momentě, kdy se kluci dostanou někam do deváté třídy a mají s hokejem plány, někteří odcházejí pryč. Já beeru Letňany jako další klub za tou velkou pražskou dvojkou, ale myslím, že by se dalo pracovat na tom, aby Letci byli v Praze tím třetím nejlepším. Je tu Sparta, Slavia a Letňany by se svým zázemím mohly být třeba i nejlepším mládežnickým klubem. Určitě tam je potenciál růstu.

Co podle vás letňanské mládeži zatím chybí?
Chtělo by to vytvořit silné tři čtyři ročníky za sebou, kde by ti kluci zůstali. Pak by Letňany mohly jít v mládežnických kategoriích od postupu k postupu. Zkrátka urvat vyšší soutěže. To by jistě působilo jako velké povzbuzení, hráči by pak měli i vyšší motivaci se navzájem předhánět a být lepšími hokejisty.

Trocha čísel: 20 let klubu a bezmála čtyři desítky reprezentantů v kategorii U16. Jak vám to zní?
To jsou skvělá čísla, spoustu těch kluků znám. Pořád jde ale také o věk, kdy je podstatné především to, že se kluci na zimák rádi vrací. Druhým kritériem pro úspěch klubu ve výchově mládeže je to, kolik se podaří vychovat hokejistů do dospělého hokeje. Mít skoro 40 hráčů v reprezentaci za 20 let je ale samozřejmě krásné.

Vy se v současné době hodně věnujete práci hokejového experta. Je to něco, co vás nejvíc naplňuje?
Dělal jsem to už za mé éry v Letňanech a to jen díky tomu, že mi Franta a Vojta Kučerovi vyšli vstříc. Neměli problém s tím, když jsem někdy kvůli tomu nemohl být na tréninku. Za to mají můj obrovský dík. Není to teď asi to hlavní, ale strašně mě to baví. Dělám více věcí najednou, ale tenhle pohled na hokej se mi líbí.

Co je tedy tím hlavním v životě Milana Antoše?
Základ je rodina. Jsem hrozně rád, že s ní můžu být a že už třeba teď nemusím tolik cestovat.

Jak to teď máte s trenéřinou?
Skončil jsem na Slavii k poslednímu dubnu. Jsem trochu zvědavý, co se bude dít, protože jsem byl u hokeje s výjimkou jednoho roku od osmi let. Chci se podívat na nižší soutěže, objet 2. ligu i extraligu juniorů, která by měla mít větší kvalitu. Určitě se také chystám do hor, kde to miluji. Rozhodně se ale dál budu hokeji věnovat, i když trochu jinak.

Co byste závěrem popřál Letňanům k dvacátému výročí od založení klubu?
Ať vydrží dalších minimálně 100 let - to je jasné! Rozhodně bych ale Letcům přál postupy v kategoriích dorostu a juniorů tak, aby se třeba pohybovali na hraně extraligy. To by bylo úžasné. A všem hráčům, ať mají na Letňany jen ty nejlepší vzpomínky a chodí na zimák rádi tak, jako jsem to měl možnost vidět u jejich předchůdců.