Rozhodl se jít v dědečkových stopách, který kdysi chytal druhou národní ligu. To především díky němu se Adam Zátko dostal do hokejové branky. Své hokejové vlohy podpořil pílí a poctivostí a na přelomu roku se coby gólman 4. třídy dočkal parádní odměny, když byl v klubu vyhlášen Letcem měsíce za prosinec. „Od začátku mě chytání baví,“ vypráví letos 10letý klučina v rozhovoru. Jeden primát mu patří už nyní: je nejmladším vítězem této ankety.

Jak ses o vítězství v anketě Letec měsíce dozvěděl?
Byl jsem doma, když mi to najednou přišli říct rodiče. Pak jsem se podíval na Instagram klubu a opravdu tam bylo moje jméno! Nečekal jsem to, bylo to pro mě překvapení a udělalo mi to velkou radost. Byla to paráda. (usmívá se)

Předpokládám, že ti gratuloval i dědeček.
Jasně. Děda se chodí koukat na mé zápasy, radí mi, co mám v bráně dělat. On chytal druhou národní za Neratovice. Když se to dozvěděl, hned mi volal a gratuloval. Prý jsem mu udělal krásný nový rok.

Máš i další fanoušky ve svém okolí?
Moje 13letá ségra Barbora dělá krasobruslení, chodí se na mě dívat. Ale má sestřenice nevynechá jediný zápas, to je velká fanynka. Fandí mi celá rodina. Jsem za to rád.

Gratulovali ti i spoluhráči v týmu a spolužáci ve škole?
Kluci v šatně mi jen řekli, že jsem hráč měsíce, jinak se to moc neřešilo. A ve škole nikoho moc nezajímá, že chytám. Ale paní učitelka se o té ceně dozvěděla od mamky, tak nám domů psala zprávu a gratulovala mi. To mi udělalo radost.

Víš, že jsi vůbec nejmladší hráč měsíce?
To jsem nevěděl, ale těší mě to. Opravdu moc. Mě chytání strašně baví. A baví mě být v týmu.

Jak ses vlastně k hokeji dostal?
Před pěti lety jsem začínal v přípravce, nejprve v poli, protože tam jsme brankáře neměli. Pak jsem se přesunul do branky, kde chytám už tři sezony. Cítím, že každý rok dělám pokroky a baví mě to. Když můžu, chodíme se s taťkou dívat na zápasy Sparty, tam sleduju Jakuba Kováře. Líbí se mi i Aleš Stezka z Vítkovic.

V poslední době byla hodně v kurzu reprezentační dvacítka. Sledoval jsi její zápasy na mistrovství světa?
Ano! Dokonce mi taťka dovolil dívat se v noci na finále s Kanadou. Končilo to brzy ráno, já šel pak na chvilku spát a za pár hodin jsem vstával do školy. Sledoval jsem hodně v brance Tomáše Suchánka, moc se mi líbil.

V týmu tě trénuje Martin Rousek. Je to i jeho zásluha, že se ti teď tak daří?
Určitě. Martin Rousek je skvělý trenér, vždycky se mi snaží poradit, třeba kdy si mám vyjet víc z branky, nebo že se mám soustředit. Já se snažím makat, jak můžu. A moc mu děkuju.

Daří se vám jako týmu?
Daří, myslím, že jsme zatím prohráli snad jen jednou s Poděbrady. I nám gólmanům se daří. Druhý gólman se jmenuje Jaroslav Surkov, jsme spolu kamarádi a pravidelně se střídáme po půlkách.

Co tě ještě kromě hokeje baví?
Já jsem hrál dřív ještě fotbal, než jsem se rozhodl pro hokej. Takže mě baví sledovat v televizi fotbal, nebo si zakopat venku s kamarády. S rodinou děláme často výlety, jezdíme na kole, lyžujeme. Teď nedávnou jsme si byli zalyžovat v Rakousku.

Jak ti to jde ve škole?
Dobrý. Mamka na mě dohlíží. Nejvíc mě baví tělocvik, pak matematika. Chodím na základní školu na Praze 4, kde bydlíme. Ale dojíždění do Letňan je v pohodě.

Máš nějaký sen, který by sis chtěl v nejbližší době splnit?
Chtěl bych se jednou hokejem živit, když ne v NHL, tak aspoň v extralize. Ale do toho je ještě dlouho. S taťkou ale máme v plánu jet se podívat na NHL do Ameriky, to mě hodně zajímá. Chtěl bych to všechno vidět na vlastní oči a slíbili jsme si, že si to splníme.

Splnilo se ti i nějaké přání pod vánočním stromečkem?
Ano! Přál jsem si novou hokejku True a našel jsem ji tam!