Po pořádném úsilí chutná odměna ještě sladčeji. A forvard sedmé třídy Tomáš Wieden to sám moc dobře ví. Ačkoliv mu úvod sezony úplně nesedl, dál na sobě pracoval a v listopadu už opět patřil k nejlepším hráčům kategorie. Právě díky svému neutuchajícímu odhodlání si tak vysloužil cenu Letce měsíce. „Byl jsem nadšený, splnil se mi sen,“ básnil o své výhře v rozhovoru a svěřil se i s dárky, které si přeje k Vánocům.

Začněme minulostí. Jak ses dostal k hokeji?
K hokeji mě přivedli rodiče. Začali jsme společně chodit bruslit na led a mě to tak moc bavilo, až mě rodiče v pěti letech přihlásili do hokejového týmu.

Napadlo by tě, že se někdy staneš i hráčem měsíce?
Stát se Letcem měsíce bylo už dlouho mým snem. Byl jsem moc šťastný a neuvěřitelně nadšený, že se mi to teď podařilo. Z výhry jsem měl opravdu ohromnou radost.

Ten moment, kdy ses o výhře dozvěděl, pro tebe musel hodně znamenat.
Ano, byl to zážitek. Dozvěděl jsem se to vlastně jednoho dne hned po škole. Mému spolužákovi zavolal jeho kamarád a řekl mu o tom, takže to bylo takové předávání informací po telefonu. Pak, když jsem viděl svou fotku na webu, cítil jsem opravdovou pýchu.

Jak reagovalo tvé okolí?
Všichni na mě byli moc hrdí. Byli rádi, že takhle makám a že je to vidět, když mě trenér nominoval. Chlubil jsem se pak i babičce a dědovi, ale hlavně bratrancům, protože taky hrají hokej. Gratulovali mi i spoluhráči, ale myslím si, že byli trochu smutní, že nevyhráli oni.

A jaký další hokejový sen by sis rád splnil?
Přál bych si stejně jako většina kluků jednou hrát v NHL. Úplně největším splněným snem by pak bylo vyhrát Stanley Cup.

Kdo z hráčů NHL tě inspiruje?
Ze současných aktivních hráčů se mi líbí David Pastrňák z Bostonu Bruins. Největším vzorem je pro mě každopádně můj strejda Miroslav Blaťák. Sice nehrál v NHL, ale působil v KHL a v českém národním týmu.

Profesionální hráči často mívají své rituály. Co ty?
Před každým zápasem musím mít pořádně obalenou hokejku, jinak bych se necítil ve své kůži. To je moje základní pravidlo.

Blíží se Vánoce, ty jsou svým způsobem také rituálem. Těšíš se?
Nemůžu se dočkat! Hlavně proto, že nebudu muset chodit do školy. Těším se samozřejmě i na dárky. Letos jsem si přál novou vestu a chrániče holení, tak jsem zvědavý, jestli je pod stromečkem uvidím.