Před týdnem byl jedním z hrdinů hokejového národa. Obránce Aleš Čech, který pro velký hokej vyrostl v Letňanech, válčil s českou reprezentací na mistrovství světa do 20 let v kanadském Halifaxu o senzační zlato. Týden po epické bitvě se stříbrnou tečkou proti domácímu výběru zavítal odchovanec Letců do útrob letňanského hangáru, aby si zatrénoval se zdejší juniorkou a podělil se o vzpomínky na životní turnaj. Nezapomněl s sebou cennou medaili.
Už jsi to všechno, co se v Kanadě odehrálo, stihl vstřebat?
Určitě jo. Ten turnaj byl prostě neskutečný. Měli jsme dobrou partu a ty výkony, co jsme předváděli, byly skvělé. Samozřejmě je škoda, že jsme nevyhráli. Kanada nás ve finále dvě třetiny přehrávala, ale s tím vším, čím jsme si prošli, jsme jim to nemohli nechat jen tak. Nakonec to bylo stříbro, ale budeme na to dlouho vzpomínat.
Zmiňuješ partu, o té se toho hodně namluvilo. Byl to skutečně klíč k úspěchu?
Rozhodně. Hodně jsme si sedli a podotýkám, že se sešlo opravdu to nejlepší z ročníků 2003 a 2004. Trenéři nám řekli, co máme hrát, a to jsme plnili. Fakt si to sedlo, až mě to samotného překvapilo. Bez toho by se ten výsledek neudělal.
Osudovým soupeřem pro tebe byla Kanada. Hned v prvním utkání jsi byl obětí drsného zákroku, následná přesilovka zápas možná rozhodla…
Co jsme se koukali, tak to byl faul. Možná nám to ten zápas zachránilo, ale já třeba myslím, že by kluci dali gól, i kdyby to bylo jen za dvě minuty. Ve třetí třetině pak už Kanaďané neměli nic, byli nuloví. Tehdy jsme poprvé ukázali, že na to máme.
Byl jsi po tomhle kritickém momentě dlouho otřesený?
Musel jsem to rozdýchat a hodně se mi točila hlava. Uvažovali jsme s doktorem nad tím, jestli nesepíšeme protokol kvůli otřesu mozku, ale nakonec jsme se na to vykašlali. Báli jsme se, aby mě direktoriát neodstavil. Dal jsem si pak den volna a byl jsem v pohodě.
Ve finále se kruh uzavřel, když jsi proti Kanadě zaznamenal největší minutáž na turnaji. Byl to dopředu promyšlený plán, nebo reakce na vývoj utkání?
Spíš ta reakce na vývoj zápasu. Domluvili jsme se tak s trenérem, říkal, že mě tam chce dávat víc. Kluci toho měli po Švédech docela dost. Já byl připravený a myslím, že to byl můj nejlepší zápas na turnaji.
Pojďme i na další zápasy. Je gól proti Rakousku zároveň i tvým největším highlightem na mistrovství?
Asi jo. Hlavně jsem v té situaci chtěl vystřelit. Někdo to tečoval a já vlastně ani nejdřív nevěděl, že to tam padlo. Byl to můj vůbec první gól na mistrovství světa. Navíc jsem pak přidal i nějaké asistence, takže vedle finále rozhodně můj nejlepší zápas.
Největší euforii pak přinesl určitě ten semifinálový zápas se Švédy…
Bylo to 0:1 v podstatě celé utkání. Před třetí částí jsme si v kabině řekli, že když tam spadne jakýkoli gól, jsme v pohodě. No a stalo se. Nebyl to krásný gól, ale zachránilo nás to. I Jirka Kulich měl pak hodně štěstí, ta jeho vítězná rána škrtala brankářův dres, ale povedlo se. Na semifinále a finále budu ještě dlouho vzpomínat.
Byl jsi součástí té tolik propírané sedmičky beků. V čem byla její výjimečnost?
Opravdu se sešla nejlepší obrana za hodně dlouhou dobu – Svozil, Špaček, Ticháček, Jiříček, Hamara, Moravec a já. První zápasy jsme my z obrany dokázali rozhodovat a navíc přes nás moc gólů neprošlo a to platilo i v play-off. Obrana byla fakt výborná.
V ideálním případě bys na dvacítkách mohl startovat ještě jednou. Už tak trochu vyhlížíš příští šampionát?
Určitě. Za rok ve Švédsku by to měla být moje poslední mládežnická akce. Bavili jsme se s trenéry, že bychom tam s Tomášem Hamarou měli být. Budou nás sledovat, tak uvidíme. Určitě bychom tam rádi udělali ještě větší úspěch než letos.
Foto: iihf.com
Když se podíváš do zpětného zrcátka, co říkáš té cestě z Letňan až do finále juniorského šampionátu?
Je to neskutečné. Bavili jsme se o tom s bývalými trenéry Martinem Uldrichem a Michalem Brošem a panem Zavadilem a všichni mi říkali, že je to parádní. A oni mě k tomu vlastně dotáhli, takže bych jim rád ještě touto cestou poděkoval. Kdyby mi někdo řekl, že bych se mohl dostat na mistrovství světa dvacítek a tam hrát ve finále s Kanadou v prodloužení o zlato, tak bych tomu nevěřil.
Jakou máš teď domluvu ve Finsku?
Vrátili jsme se v sobotu a myslel jsem, že tam poletím hned druhý den v neděli. Ale nakonec se ozvali z klubu, ať si dám doma volno. To jsem si užil, všichni mi tu moc gratulovali. Teď už zas budu muset přepnout zpět.
Stihl sis i zatrénovat s letňanskou juniorkou, tedy i s bývalými spoluhráči…
Je to hezké. Snažím se do Letňan vracet co nejvíc. Jen tak pokecat a zatrénovat si. Mám na ta léta u Letců příjemné vzpomínky, v podstatě jsem tu vyrostl. Vždycky si jdeme třeba i někam sednout a to je fajn. Rád se sem vracím.
Co bys poradil mladým Letcům, kteří teď začali snít o tom, že tě jednou napodobí a zahrají si na dvacítkách?
Makat a věřit tomu. Když se chce, tak to vždycky nějak jde. Hlavně dřinou. Každý si musí jít za svým snem.
