V hokeji se o tituly válčí obvykle na ledě. Jsou však i tací, kteří o něj bojují na akademické půdě. Jedním z nich je i letňanský Lukáš Vykouk. Asistent trenéra u juniorky a sedmé třídy teprve nedávno dovedl do vítězného konce svůj boj o magisterský diplom na vysoké škole v Ústí nad Labem a už plánuje další!
Co přesně jste studoval a jak to probíhalo?
Studoval jsem na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem tělovýchovu a sport, to je podobná odnož toho, co se studuje i na FTVS v Praze. Týká se to širokého sportovního spektra, různých metodik atd. V rámci této specializace se dá nejen trénovat, ale i učit na základní nebo střední škole, což mě už pět let živí. Potřeboval jsem titul, abych mohl profesi učitele vykonávat i nadále.
Závěrečné týdny musely být hodně stresující…
A nejenom ty závěrečné. Díky bohu jsem si mohl rozdělit státnice a obhajobu diplomky, což mi pomohlo skloubit to s prací trenéra a především učitele na plný úvazek. Psát do toho diplomku a učit se na zkoušky nebylo jednoduché.
Jak jste zvládal tu náročnou kombinaci studia, trenéřiny a práce ve školství?
Během bakalářského studia, kdy jsem s učitelstvím začal, se to dalo, protože jsem měl snížený úvazek. S magistrem mi pomohl covid tím, jak bylo vše online. Když jsme se vrátili do školy, začalo to být složité. Navíc nám přesunuli studijní dny z víkendu na pátek, takže si člověk často musel brát neplacené volno. Ukázalo se, že skloubit studium s prací na plný úvazek, není jednoduché. Ale zvládnout se to dá, navíc bych bez diplomu dřív nebo později učit nemohl. To jsem nechtěl dopustit, práce je pro mě důležitá.
Je magisterský titul nejvíc, čeho jste dosáhl?
Takhle to vůbec nevnímám. Učil jsem už i jako bakalář a přijde mi, že je to jen takový doplněk. Nemyslím, že je to pro učitelství alfou a omegou. Samozřejmě studium v něčem prospěšné bylo, ale že by to z člověka udělalo lepšího učitele nebo trenéra, bych neřekl. Toho titulu si považuji spíš kvůli tomu, že to mám hotové a že se můžu věnovat věcem, které v tuto chvíli mají smysl. Jasně, v tom prvním momentu po státnicích jsem byl pyšný, ale v životě jsou daleko důležitější věci pro práci i osobní život. Ale je fakt, že bez toho papíru to nejde. To byl můj hnací motor.
Co vám studium přineslo do hokejové praxe?
Pokud se bavíme o teorii, člověk pronikne do základního sportovního tréninku. O tuto problematiku jsem se začal zajímat víc, přijde mi to nepostradatelné. Pak samozřejmě věci jako anatomie, věkové zvláštnosti při tréninku, práce s mládeží – v tom mi studium něco dalo. Na druhou stranu je spousta z těch věcí už přežitá až nepotřebná. To mi je v praxi samozřejmě k ničemu. Čekal bych, že těch hodnotných poznatků, třeba k tréninku, bude víc.
Plánujete ještě nějaké další studium?
Magistrem to nekončí. Nepůjde o žádný doktorát, ale chtěl bych se zaměřit na to, jak funguje školství. Konkrétně by se jednalo o obor věnující se řízení školské instituce a managementu. Je to magisterský nebo MBA program, v rámci nějž získá člověk znalosti k tomu, aby se třeba mohl stát ředitelem nějaké školy. To by byl můj sen.
Co máte v Letňanech na starost coby asistent trenéra u juniorky a sedmé třídy?
Mám skvělé kolegy, se kterými se vždycky dohodnu. Zejména pak s Martinem Uldrichem, ten také pracuje ve školství, učí ve školce. Na tréninky jsme domluveni tak, že když potřebujeme, tak se vystřídáme. To se děje třeba, když mám ve škole poradu nebo třídní schůzky. Co se týče kompetencí, doplňujeme se. U sedmé třídy působím s Martinem Rouskem, to je v mých očích pan trenér. Rád se od něj učím, ať už jde o koučink, trénování nebo celkový přístup. Já jako asistent přidávám oběma své postřehy a doplňuji hlavního trenéra.
Jak jste spokojený s tím, jak sezona probíhá?
Juniorce se celkem daří, nicméně mohli jsme vyhrát i víckrát. Kolikrát nám prohrály zápas skoro až žákovské chyby. Nicméně přístup hráčů je super. Pro mě je to první zkušenost s takhle starým týmem, nevěděl jsem, do čeho jdu, ale mile mě to překvapilo.
