Dře na ledě, přidává si mimo něj. A je příkladnou ukázkou toho, že když na sobě pracujete, mohou se dostavit výsledky. Michal Kadlec se výraznou měrou zasloužil o vzestup dorostu, s týmem prožil úspěšné tažení s postupem do play-off. „Byl to pro nás všechny vrchol dosavadní kariéry,“ svěřil se po nedávném vyřazení. 16letý bek - Letec měsíce za únor - prožívá fyzický i hokejový progres. A do srážky byste s ním asi nechtěli...
Otázka na úvod: chodíš rád do posilovny? Protože na tvé postavě je to na první pohled patrné.
Mě posilovna hrozně baví. Chodím do ni pětkrát týdně, většinou hned po tréninku. Nechtěl jsem být na ledě slabý, k hokeji síla patří, taky chci trošku vypadat. V každém týmu by měl být silový hráč.
Tak pro představu: kolik zvedneš na bench press?
120 kilo.
To není málo. Co leg press?
400 kilo po šesti opakováních. Pro mě se cvičení stalo koníčkem, sám jsem byl překvapený, jak šly váhy nahoru. Chytlo mě to.
Jak dlouho do fitka chodíš?
Asi rok. Předtím jsem doma dělal kliky a dřepy, ale pak jsme dostali od klubu možnost využívat v Ice Areně fitko. Proč toho nevyužít? Přišlo by mi to škoda.
Cítíš, že z posilování čerpáš i na ledě?
Stoprocentně. Hlavně v dynamice. Od doby, co cvičím, jsem sice těžší, ale taky rychlejší na první tři kroky. Cítím velké zlepšení i ve střelbě, ale to je i tím, že to trénujete na střelnici. Já mám hru založenou hlavně na hře do těla, bez ní bych hokej asi nehrál.
Takže si dokážeš sjednat respekt? Cítíš ho od soupeřů?
Vidím, že se mi pár hráčů už raději vyhnulo, naposledy v Plzni to jeden raději vyhodil na icing. Jo, někdo se už ode mě občas odrazil. A mě to baví.
Mladí hráči mívají vzory. Koho s tímto stylem hry obdivuješ ty?
Vždycky se mi v NHL hodně líbil Dustin Byfuglien. Velký, hodně silový obránce.
Jak ses vůbec dozvěděl o tom, že jsi ovládl anketu Letec února?
Zrovna jsem byl po tréninku ve fitku, když za mnou přišel spoluhráč, ať se podívám na klubový web. Vzápětí mi to volal i táta. Udělalo mi to radost, upřímně jsem to vůbec nečekal. Líp se mi pak cvičilo. (směje se)
Motivuje tě to?
Jasně, je to určité ocenění. Na druhou stranu když budu upřímný - hrajeme třetí nejvyšší soutěž a konkurence tu není dostatečně velká. Ano, je to docela dobrý výsledek, pár šikovných kluků tady máme. Ale nelítám v oblacích, beru to střízlivě.
Čím sis vítězství podle tebe zasloužil?
Asi tím, že se na sobě snažím neustále pracovat. Ostatní jdou po tréninku domů, já zůstanu a jdu nahoru cvičit. Že to dokáže někdo ocenit, mě samozřejmě ohromně motivuje. Sám vím, že potřebuju být silný. Obzvlášť když jdu do juniorky, kde budou ještě větší a silnější hráči. Musím na sobě neustále makat.
Už jsi strávil vyřazení dorostu v semifinále play-off proti Pilsen Wolves?
Pořád mě to se... Ale na tom ledě jsme jako tým nechali všechno a všechny to taky pěkně mrzelo. Byl to nejlepší dorost za posledních pár let od sestupu z extraligy, ale to je prostě hokej. Někdy se nezadaří.
Tu jízdu sis ale musel užívat, ne?
Jasně, hlavně play-off zápasy mě hodně bavily. Když jsem v odvetě otevřel dveře k ledu a viděl tu návštěvu, byl to zážitek. I kotel s bubny tam byl. Základní skupina byla na začátku tragédie, žádná konkurence, pak se to postupně zvedalo. Zpočátku jsem vůbec nečekal, že to můžeme dotáhnout tak daleko. Ale povedlo se.
Čím to bylo?
Hlavní zásluhu na tom mají trenéři David Pojkar s Kvakynem, kteří nás každý den motivovali. Cítil jsem, jak to hlavně kluci ze staršího ročníku chtějí urvat pro ty mladší, aby si příští sezonu zahráli lepší soutěž. Řekli jsme si, že to prostě zkusíme. Škoda no.
Ještě otázka na tvého bratra Milana, který v minulosti také hrával za Letňany hokej. Teď se ale profesionálně živí silniční cyklistikou, že?
Je to tak. V osmnácti letech podepsal smlouvu s nizozemskou stájí DSM, což je už cyklistická špička, kam se jen tak někdo nedostane. Na kole je jeden z nejlepších ve svém věku. S bráchou se podporujeme navzájem, udělal dobře, že tenkrát skončil s hokejem a vydal se naplno na dráhu jako náš táta. U mě hokej zůstává prioritou číslo 1.
Kam bys to chtěl dotáhnout?
Rád bych se tím živil, ale vím, že je to těžká cesta. Chodím na školu gastronomie a za rok mě čeká výuční list, takže druhý rok v juniorce bych chtěl zkusit poznat něco v zahraničí. Náš táta byl cyklista, ale podporuje a motivuje nás s bráchou stejně. Jsem rád, že je takový.
