Na první pohled vám to nemusí tak přijít, ale právě tenhle faktor bývá jedním z rozhodujících. Úroveň a kvalita střelby. O kom že je řeč? O obou dorosteneckých kategoriích, které Letňany reprezentují v extralize. A byť si každá z nich vede ve svých soutěžích odlišně, zrovna tenhle problém je docela spojuje.

Poslední dva zápasy vyhráli, ale předchozí série čtyř porážek nebyla nic, čím by si posílili nahlodané sebevědomí. Obzvlášť když dvě z nich skončily pro mladší dorostence bez vstřelené branky.

Jenže náhoda to není.

"Spíš velký problém, protože v týmu není moc hráčů, kteří by vystřelit uměli, a čím silnějšího soupeře máme, tím víc je to vidět," přiznává jejich kouč Lukáš Lomický. "Je to jedna z věcí, na které usilovně pracujeme. Ale za tři, čtyři měsíce se to nedá stihnout."

Střelba byla jednou ze zásadních potíží, které si Lomický všiml, když k týmu před několika týdny přišel z pražské Sparty. Statistiky mu dávají za pravdu.

Tak například dvě zmiňované prohry bez vstřeleného gólu: šestí Letci v obou těch duelech Kladno i Spartu přestříleli - prvního soka dokonce skoro dvojnásobně. Stejně v tomhle případě prohráli 0:3, v tom dalším zase 0:4. Za 120 minut přitom vyslali v součtu 98 ran na branku.

Ovšem bez efektivity. Bez razance. Bez účelu. Bez gólů. Bez klidu a jistoty.

A právě to dělá rozdíly mezi dorostenci Letňan a týmy ze špice tabulky.

Zatímco favorit utkání trestá chyby, Letci se proti němu na gól hodně často nadřou. Výrazně vidět je to především v situacích, kde na střelbu není příliš času.

Proto se na to na tréninku zaměřují víc a víc. "Jenže tam to není pod takovým tlakem, jako když vás brání druhý tým," uvažuje Lomický. "Nám strašně moc chybí síla a rychlost. Musíme si s tím pukem zakvrdlat, než vystřelíme. Pak jsme jak splašení."

Kvůli střelbě jsou od šesti ráno na ledě

Tahle Achillova pata ale nebolí jen jeho svěřence. I Jiří Žůrek, kouč staršího dorostu, v tom vidí problém.

Co s ním?

"Každé úterý máme v šest ráno trénink zaměřený přímo na střelbu," odpovídá. "U někoho vidím zájem větší, u někoho menší, ale kluci na něj chodí. Je to povinné."

V pozápasovém hodnocení se však opakuje téměř pokaždé: nejpoužívanější slova jeho výtek k ofenzivě týmu jsou důraz před brankou a nízká efektivita. Starší dorostenci na předposlední příčce to ve svých utkáních potvrzují častokrát a příčin je několik.

"My třeba nedáváme góly jako Chomutov ze střední vzdálenosti. My se neprosazujeme z vrcholu kruhů, ale spíš něco dorazíme ze skrumáže nebo tečujeme," tvrdí Žůrek. "Chybí nám přesnost, pohotovost a razance. Z toho první dvě věci jsou nejdůležitější."

V týmu má zhruba čtyři hráče, kteří tyto dovednosti splňují. Není to málo? Mladší dorost - byť si v sezoně vede lépe - je na tom po této stránce asi ještě hůř.

I tam se ale najdou individiuality jako třeba kapitán Václav Burda. Jednou týdně kromě Ice Areny jezdí trénovat ještě na led do Kralup, kde pod koučem Zbyňkem Zavadilem piluje právě střelbu.

"A cítím pokroky," kýve hlavou. "Dostal jsem tuhle možnost a chci ji naplno využívat. Trénuju takhle už třetí rok. A uvědomuju si, že je to jedna z našich velkých slabin," dodává.

Trenér Lomický doplňuje: "Měl by to být příklad pro ostatní, kteří se chtějí zlepšit."

Snad ano. Právě Burda, jenž prý nejraději používá rychlý švih, je totiž nejproduktivnějším hráčem mladšího dorostu a v celé extralize mu patří 14. místo. V 18 utkáních se trefil čtrnáctkrát, k tomu přidal 11 asistencí.

Ve starší kategorii je na tom podobně Aleksandr Poljanyčka, jenž má po 26 zápasech 13 gólů a 20 přihrávek. A v celé soutěži je dokonce sedmý.

Že to není špatné? Kéž by se takhle rozstřílelo jejich spoluhráčů víc...