Častá nemoc mu v součtu dovolila odehrát jen polovinu sezony. Ale vše alespoň částečně vynahradila jedna věc: nechyběl u toho nejdůležitějšího. Ondřej Kroh, útočník staršího dorostu, ještě v uplynulém týdnu marodil a nemohl s týmem odjet do Písku, kde ve válce o záchranu začal pro Letňany velký obrat. O den později v Mladé Boleslavi však už stál po boku spoluhráčů. A nakonec měl i poslední slovo.

Vítězný gól v samostatných nájezdech byl sice připsán Jiřímu Průžkovi, ale poslední branku letošního ročníku vstřelil právě Kroh. Po jeho penaltovém zvýšení na 2:0 už Letci nedali soupeři příležitost odpovědět.

"Jsem šťastný. I proto, že nás do Boleslavi přijelo podpořit hodně rodičů včetně mého táty," svěřil se 17letý odchovanec klubu. "Nevím, jestli nám všichni věřili, že to zvládneme. Ale je to odměna i jim, protože nám fandili celou sezonu."

Co teď prožíváš ty? Radost? Úlevu? Nebo všechno dohromady?
Jsem především strašně rád, že jsme to zvládli, a myslím si, že nejen já. Protože do baráže se nikomu moc nechtělo. My jsme věděli, jak důležité zápasy hrajeme a co nám hrozí. Bůhví jak by to potom celé dopadlo.

Vedení klubu zdůrazňovalo, že zachránit vaši kategorii v extralize je prioritou číslo jedna. Pocítili jste v týmu psychickou zátěž?
Ta atmosféra začínala být opravdu napjatá, což dokazovalo i doplnění kádru několika hráči z mladšího dorostu. Nebo výměna trenérů, která se urodila poslední týden, kdy jsem s týmem ani nemohl trénovat. Nebylo to snadné a my jsme věděli, že tu soutěž musíme udržet. O to víc těší, že se to podařilo.

Semklo tohle náročné období mužstvo ještě víc?
Podle mě určitě jo. Utužilo nás to, myslím, že jsme všichni táhli ještě víc za jeden provaz. Nemůžu posoudit, jak to vypadalo v Písku, protože jsem tam nebyl, ale v Boleslavi to tak bylo. Možná nám opravdu prospěla i ta trenérská výměna.

V čem?
Měl to být nový impuls a asi opravdu byl. Ale tím nechci říct, že trenér Žůrek dělal něco špatně. Jen porovnávám rozdíly: pod panem Antošem jsme hráli na čtyři útoky, což pro nás bylo trochu něco nového. Další změna nastala v tom, že nás nechal hrát daleko jednodušší hokej. Ale to bylo s ohledem na situaci asi logické.

Jsi považován za jednoho ze srdcařů mužstva. Dokázal sis vůbec představit, že by to nemuselo vyjít?
Já si to nechtěl a ani nemohl připustit, i když se to pořád dokola řešilo. Ale poslední tři, čtyři týdny jsme se s klukama zvedli. Před tím rozhodujícím víkendem jsem pořád věřil, že to zvládneme, protože jsme měli přijatelnější los než Ústí. Navíc jsme kromě Kuldy a Smejkala byli v plné sestavě.

Skončili jste desátí, baráži jste utekli o jediný bod. Odpovídá tohle umístění kvalitě kádru?
Upřímně jsem si před sezonou myslel, že můžeme hrát o play off, a když ne, tak že nám uteče maximálně o pár bodů. Podle mě jsme měli na víc. Ale v porovnání s minulým rokem jsme měli loni kvalitnější tým, zatímco letos to bylo hrané víc na partu. Museli jsme si víc zápasů opravdu odbojovat.

Navíc jste poznali, co to znamená být pod opravdovým tlakem. Může to být dobrá zkušenost pro další vývoj kariéry?
Jasně že může. Bylo to znát, vždyť s náma na zápasy jezdil i pan Kučera (spolumajitel a olympijský vítěz z Nagana František - pozn. red.). Ty poslední dva zápasy byly takové naše play off, věděli jsme, že nesmíme zaváhat. To jen tak nezažijete.

Uvítáte teď se spoluhráči volno? Kromě odpočinku si konečně můžete vyčistit i hlavu.
Nebudu mluvit za ostatní, protože já toho v sezoně neodehrál tolik jako oni. Z tohoto pohledu spokojený nejsem. Ale v poslední době se mi docela dařilo, takže bych si klidně ještě nějaký ten zápas zahrál. Ale ne v baráži, toho budu klidně ušetřen.

Takže se už těšíš na následující sezonu?
Přesně tak. Čeká mě přesun do juniorky, v tomhle týmu už zůstat nemůžu. Teď se tahle naše parta různě rozuteče. Jsem hrozně rád, že jsme příští sezonu nezkazili mladším klukům, protože hráči jako Starosta nebo Pařík s námi odjeli celý ročník a zaslouží si, aby tu mohli hrát extraligu za starší dorost dál. A my naštěstí nejsme ti, kteří jim to pokazili.