LETCI SOBĚ: Začali v deseti. Teď mají respekt ostatních

Před dvěma roky ještě nikdo netušil, zda na mládež zaměřené Letňany budou mít svůj seniorský tým. Jenže za tu dobu se ledacos změnilo. Dospělí Letci si v Pražském přeboru rychle získali respekt soupeřů a v "A" týmu hoří touha postoupit do 2. národní ligy... Co je tahle parta "dravců" vlastně zač? Startujeme seriál LETCI SOBĚ, v němž postupně přiblížíme jeden tým po druhém. První díl je o mužích.

Jeden pracuje pro mobilního operátora, jiný podniká v autodopravě a další jezdí závody Red Bull Crashed Ice v ledovém korytu. Někteří stále studují. A čtyři už ve službách Letců vedou žákovské třídy v pozici trenérů. Jasně že hráči letňanského "áčka" mají různorodé aktivity, ale jedno většinu z nich spojuje: v žilách jim proudí letňanská krev. Až na dvě výjimky si tímhle klubem v minulosti prošli všichni.

Včetně kouče Jana Doutnáče, který většinu svých současných svěřenců vychovával v mládežnických kategoriích. Sotva mohl tušit, že se o pár let později společně setkají v soutěži dospělých. "Když mi předloni zavolali, jestli bych to nechtěl zkusit, řekl jsem si: Proč ne?" vzpomíná na začátky Doutnáč. "Začali jsme dávat dohromady kontakty. A společně šli do toho."

Myšlenka založit seniorské mužstvo vznikla v Letňanech předloni. Zpočátku Letci nestihli ani letní přípravu, do své premiérové sezony naskočili v deseti lidech a s jedním gólmanem, ale vše se velmi rychle rozkřiklo. Na jádro týmu se začaly nabalovat další a další posily. Vábivé volání z Ice Areny přemlouvalo srdce všech, kteří tu hokejově vyrůstali. Všichni chtěli znovu zažívat společné chvíle na ledě i v kabině.

Dnes Letci mají kádr tak početný, že by se za něj nemusel stydět profesionální celek. A také je velmi, velmi mladý. Vždyť věkový průměr činí 23 let a dvěma nejstarším hráčům v poli je pouhých šestadvacet. "Není tam snad nikdo, kdo by neměl návaznost na někoho dalšího," říká Doutnáč.

Určitý hokejový talent v nich nevyhasl, Letci v přeboru patří za šikovný, dravý a technický tým. Tým, který si logicky dával ty nejvyšší ambice. Tým, který měl skutečné soupeře jen v Lomnici nad Popelkou a pražské Hvězdě. S tou se v únorovém posledním kole nadstavby utkal v přímé bitvě o postup do kvalifikace, jenže zápas sezony nezvládl a naděje byla pryč. Někteří to těžce snášeli. Kapitán Jan Mišner možná nejhůř.

Každý v týmu je určitá osobnost

Čtyřiadvacetiletý forvard je takovým pumpujícím srdcem mužstva. Ať se zeptáte kohokoliv, všichni ukáží na něj. Stará se o chod "áčka", zajišťuje ledovou plochu i cesty na zápas. To on před dvěma roky začal obvolávat ty, s nimiž teď společně hraje. Špatně snáší porážky, emotivně prožívá vítězství.

"Když jsem viděl, co u nás bude hrát za kluky, bylo mi už od začátku jasné, že můžeme myslet na nejvyšší cíle," vypráví Mišner. "Takhle to bylo v obou dosavadních sezonách a takhle to bude i tu příští."

I u Letců funguje v týmu určitá hierarchie, ti nejmladší například sbírají puky. Jinak se ale na věkový rozdíl příliš nehraje. Mezi hráči funguje zdravý vztah, dodržují se nastavená pravidla.

Kádr by však bylo přece jen možné rozdělit na dvě poloviny. První představují ti, kteří hrají už jen proto, aby se pobavili hokejem a pravidelně se mohli scházet se svými kamarády. Ta druhá, možná méně početná, má kromě zmíněného v hlavě ještě jednu věc: pokusit se přinejmenším sami sobě ještě něco dokázat.

"Ale každý z těch kluků je nějaká osobnost, která se dokáže prosadit," ujišťuje Doutnáč, jenž se prý do soukromí hráčů příliš neplete. "Jestli je něco zdobí, tak to, že dokáží táhnout za jeden provaz, stejně jako zhádat se pro dobro věci. Pokud by byl mezi nimi někdo špatný po lidské stránce, vyčlenili by ho."

Letňanští muži skončili dvakrát třetí. Snahu vylepšit umístění na třetí pokus dokazuje také fakt, že nechtějí podcenit letní přípravu. Od května by měli trénovat jednou týdně na ledě a dvakrát týdně na suchu, někteří s individuální přípravou už dávno začali.

Což je oproti dřívějšku další posun. Je zřejmé, s jakým cílem...