Sparta nikdy. Chci hrát jen za Letce, říká Čechoameričan

Po otci je Američan, po mamince Čech. Narodil se v této zemi a zamiloval si hokej, přestože zkoušel i jiné sporty. Od svých šesti hraje dnes už 12letý obránce John Riley v Letňanech a místní Letce si skutečně zamiloval. "Nikam jinam v Česku nechci," tvrdí v rozhovoru pro klubový web talentovaný bek, jehož ale přece jenom láká země jeho táty. Zatím tam jezdí jenom za babičkou, která žije v Chicagu.

Tatínek mladého obránce Letců přijel do Česka za prací. Jeho povoláním je psaní scénářů a další záležitosti týkající se distribuce filmového průmyslu. Se svou českou manželkou zplodil tři syny. John je nestarším z nich.

Hokej ses naučil v Česku, po tátovi jsi Američan. Který hokejový styl ti je bližší?
Přijde mi, že se tady hraje dobrý hokej, trenéři vědí, co tento sport obnáší. Na druhou stranu je v Americe snadnější ho začít hrát díky jejich systému školství. Podle mě je ale v Česku hokej momentálně sportem číslo jedna, má větší kvalitu než fotbal. Ten mě osobně moc nebaví, i když si občas s kamarády zakopu.

A co další tradiční americké sporty jako basketbal, baseball či americký fotbal. Hrál jsi nějaký?
Basketbal jsem chvíli hrál, hodně mě bavil, ale hokej mě baví víc. Americký fotbal mě láká, ale tady jsem nikde chodit nechtěl. Baseball, případně softbal, mě moc nebaví.

V Letňanech jsi od přípravky. Jak se ti v klubu líbí?
Hodně, máme skvělé trenéry, mám to blízko domů, nikam jinak se mi dojíždět nechce. Co se vzdálenosti týče, připadala by v úvahu jedině Sparta, ale tam nechci, neláká mě. Hodně lidí říká, že je to tam hlavně o penězích, v Letňanech jsem spokojený. Myslím, že tento klub je k hráčům férový a spravedlivý.

Kdo měl dosud na tvojí kariéru největší vliv?
Každý z trenérů, který mě vedl, mi něco dal, nejvíc asi trenéři Zlatohlávek a Adamec. Vedli mě také pánové Nikl s Rouskem, teď máme zase Láďu Kadaněho. Od všech jsem si něco vzal. Jsem rád za každého z nich.

Jaké to je, když takhle střídáte trenéry? Navíc některé věkově mladší a jiné zase starší?
Asi tam nějaký rozdíl je, ale nic zásadního. Mladší nás možná dokážou víc nahecovat, ti starší nám dokáží zase víc poradit. Myslím, že je dobře, že střídáme trenéry. Sice mě změna vždycky trošku mrzí, ale zatím všichni, co mě vedli, byli super, takže nebylo těžké si na ně zvyknout.

Co do nové sezony plánuješ? Jak myslíš, že se tebe osobně dotkne rozšíření útočného a obranného pásma na úkor střední třetiny?
Do této sezony se hodně těším, budeme mít těžké soupeře, takže by to mohl být zajímavý rok. Zmenšení pásma moc neřeším, nějaká změna tam bude, ale podle mě si toho ani moc nevšimnu.

Tebe se ale coby obránce změna možná hodně dotkne.
Asi ano, ale čím náročnější, tím lepší. Budu se muset víc zaměřit na střelbu, jenže tam mám slabinu tak jako tak. Trochu těžší to bude, ale nebojím se toho. Když na sobě budu pořád pracovat, tak se nemám čeho bát.

A na čem ještě musíš zapracovat? A kde naopak vidíš svoje silné stránky?
Určitě na rychlosti. Myslím, že mám naopak dobrou fyzickou a poziční hru.

Máš český i americký pas, narodil ses tady. Cítíš se být více Čechem, nebo Američanem?
Já už se rodičů několikrát ptal, proč nebydlíme v Americe, ale zatím žijeme tady. Je to asi lepší, mám v Česku kamarády, kdybych se nyní odstěhoval za moře, tak bych tam neznal nikoho kromě rodiny. Rád bych ještě zůstal v Česku a až budu starší, chtěl bych to zkusit v Americe. Minimálně tam studovat a případně i hrát hokej.

Co tě tam tedy tak láká?
Tady se mi líbí, mám Česko rád, ale myslím, že za mořem mají celkově lepší vzdělávací systém, takže později bych raději asi studoval tam. Už jsem se i na pár škol díval, ale není snadné se na ně dostat. Uvidíme, jak to dopadne. I kdybych zůstal v Česku, vůbec by mi to nevadilo.

Není obvyklé slyšet mluvit tak mladého kluka takto mluvit o škole. Je to výchovou ve vaší rodině?
Určitě. Jsem ještě mladý, může se stát cokoliv. Když se třeba nějak zraním a budu muset skončit s hokejem, potřebuju taky dobré známky a ne být jen hokejista. Studium je hodně důležité, sportovní kariéra je fajn, ale není to všechno. Vždyť hodně slavných hokejistů muselo skončit kariéru kvůli zranění.