Vlastně jsou jako mušketýři, jen s tím rozdílem, že jich je pět. Jeden za všechny, všichni za jednoho. Rolbaři v letňanském "paláci" toho totiž mají na práci daleko více, než se několikrát za den svézt po ledě a vyhladit ho rolbou pro další partu. "Je to práce na plný úvazek, děláme krátký a dlouhý týden. Ježdění s rolbou? To je nakonec to nejlehčí," vypráví Petr Nykl, z celé party služebně nejmladší.

Na úvod se jistě sluší celý tým ledařů (či rolbařů) představit. Petr Nykl je v Ice Areně 14 měsíců, jeho aktuální parťák ze směny Jan Zeuner rok a půl, František Železňák 30 měsíců, Martin Volf se šéfem celé grupy Jindřichem Pinkavou pak osm let.

Ani jeden z nich tuto práci dříve nedělal. "Není na to žádný výuční list. Ale než jsem se do toho dostal, tak mi to trvalo dva týdny. A mám za sebou i největší kopanec ze všech kluků, když jsem málem zahučel do díry se sněhem," směje se při vyprávění o svých začátcích Nykl.

Tomu dělalo z počátku největší problémy ovládání rolby. "Pletl jsem si páčky. Jednou se mi stalo, že jsem vysypal hromadu sněhu uprostřed ledové plochy. Zrovna tam nějaký kluk s holkou dělali reklamu, tak kouleli očima. Asi si mysleli, že se tu točí další díl Bony a klid," neztrácí dobrou náladu.

A jeho mladší parťák Honza dodává: "Já se zaučoval zhruba stejně dlouho a neměl jsem čas na nějaké dlouhé rozkoukávání, protože mě prostě poslali s kluky na turnaj a bylo to."

Právě různé turnaje nebo zápasy jsou pro tuhle partu časově nejnáročnější. Zatímco při běžném dnu dělají na směny krátký a dlouhý týden od šesti do tří a od tří do jedné do noci, v podobných případech se musí služby překrývat. "Odpolední přijde o pár hodin dříve, ráno pomáhá Jindra coby šéf, který je tu každý den a případně zaskakuje, když máme dovolené," vysvětlují v současnosti parťáci na jedné směně.

Po půl roce se totiž dvojice mění. Důvod? Aby nedošlo k tradiční pracovní "ponorce" a aby se všichni navzájem poznali. Protože jinak se dvojice navzájem míjejí.

Nestarají se jen o led

A proč na tuhle partu pohodářů více sedí označení "ledař", než jen "rolbař"? "Když si zautomatizujete řízení s rolbou, je to pohodička. My ale musíme ořezávat led u mantinelu, starat se o auta, strojovnu, doplňovat vodu, vyměňovat skla a další maličkosti," vysvětluje Petr. "Já třeba minulý týden natíral," doplňuje kamaráda Honza.

Své si užili také při přelajnování, ke kterému došlo v hale Reebok o prvním srpnovém víkendu. Led se totiž v Letňanech nevypouští ani v těchto chvílích. Takže rolbami i ručně musí vysekat co nejhlubší pruh pro barvu, která se do ni nalije, a pak vše zakrýt ledem. A to samé se starými čarami, jen s tím rozdílem, že ty přebarví nabílo.

"Není to tak snadné, jak to vypadá. Nejde vzít hadici a zastříkat to a nechat zmrznout. Musíte přes to co půl hodiny jezdit a postupně vrstvit led a na závěr celé zarovnat se zbytkem plochy," odkrývá trochu z tajů své práce Honza.

Oba ale svorně tvrdí, že momentálně dělají to, co je baví. Užijí si totiž kromě jiného také spoustu zábavy. A nejen v okamžiku, kdy Petr začne zavírat kryt rolby, když se o ní parťák opírá kvůli focení. "Na srandičky si čas najdeme, ale asi bychom o nich mluvit neměli," mrkají na sebe.

O čem ale nemají problém mluvit, to jsou zážitky spojené s prací. "Trénují tu bývalí extraligoví hráči, kde jinde je můžete denně vídat?" pokládá si řečnickou otázku Petr. "Jezdí sem Honza Koller, Pavel Horváth, různí herci v čele s Martinem Dejdarem," sype z rukávu další osobnosti Honza.

"Hokej sem chodil hrát i Topolánek. A také Rusnok v době, kdy byl premiérem. To tady měl celou ochranku, tak jsme se jich trochu báli, bylo to zvláštní," překvapí Honza především posledním jménem.

A nakonec objevují ještě jedno pozitivum. "Zima nám nevadí a je nám tu dobře, především ve vedrech to člověk ocení. Navíc vás to zocelí a utuží, já třeba nebyl u doktora deset let," dodává na závěr Honza, než oba nasednou na své stroje a vyrazí na led.

Právě totiž v obou halách skončily zápasy a pro Honzu s Petrem začíná šichta...