Loni se mu povedl malý letňanský "zázrak na ledě", když v posledních dvou kolech pomohl staršímu dorostu k vyhnutí se extraligové baráži. Podle Milana Antoše však bude pořádně horký i nadcházející ročník. "Bude to sezona o přežití. Musíme se udržet a postupně změnit styl hry," přiznává kouč. S mužstvem do přípravy nevstoupil dobře, ale možná si vše postupně sedá. I když starostí je stále dost.

Kolik máte nyní k dispozici hráčů pro novou sezonu?
Máme osm obránců a třináct útočníků. To je stav, se kterým jsme spokojeni. Dva nebo tři kluci půjdou ještě na střídavý start. Ne snad kvůli výkonnosti, ale proto, že by hráli málo, a my potřebujeme, aby měli zápasový rytmus. Pokud někoho uvolní Sparta, tak by se mohl kádr ještě obměnit, ale zatím to tak zůstává. Máme jednoho letňanského kluka, který se nám líbil. Případně bychom si ho stáhli z hostování v Litomeřicích.

Vy jste testovali v přípravě hodně hokejistů. Kolik jich bylo přesně?
Celkem jsme tu měli jednatřicet hráčů, takže deset kluků nakonec šlo pryč. Vybírali jsme z různých variant, ale vždy jsme se snažili kvůli návaznosti na juniorku dodržet pravidlo, aby neodcházeli kluci z Letňan.

V průběhu jara jste několikrát opakoval, že si musíte se svými hráči promluvit o disciplíně. Jak to proběhlo? A padla rozmluva na úrodnou půdu?
Ano, myslím, že padla. K mému velkému překvapení se začali kluci sami omlouvat, když přijdou o pět minut později. Těší mě, že pochopili, že s přístupem "je mi všechno jedno" u mě nepochodí. Nyní trošku pracujeme na dalších bodech, jako aby nám neskákali do řeči, když něco vysvětlujeme a podobně. Jde o kroky, které by nás měli posunout dál. Už neexistuje, že nám kluci nezvedají telefon, když jim voláte. Začíná to do sebe zapadat.

Kromě kluků jste si chtěl promluvit i s rodiči. I tam to vyšlo podle vašich představ?
Z části. Někteří se nezachovali úplně férově. Byly věci typu, kdy se brankář (Adam Provazní - pozn. red.) neomluvil, že odjel do Států a že u nás už hrát nebude. Sám ten kluk nám to přišel říct až poté, co se vrátil. Ale tohle je chyba rodičů, kteří zjevně nemají potřebu nám něco podobného říct. Nevím, čeho se bojí, ale není to správné chování.

A ostatní?
Jinak jsme si to ve své podstatě vyříkali. Jeden problém jsme si vyřešili sami a teď doufám, že se budeme moct soustředit jen na hokej, že budeme mít od rodičů podporu, protože nás čeká strašně těžká sezona. Myslím, že už to chápe také vedení klubu. Vidí, jak všichni posilují, že bude klíčové se udržet a postupně překopat styl. Máme hrozně moc ročníků 98, ale málo 97. Přece jen je extraliga hodně náročná a trochu se bojím, že nám budou starší hráči chybět.

Takže vlastně vytváříte tým pro následující sezonu...
No, my musíme hlavně přežít, takže zatím nic nevytváříme. Chceme se za každou cenu udržet. Pokud získáme nějaké body navíc, bude to dobře. Nemáme tak dobré ročníky 97. Dva kluci se tam ohromně zlepšili, až nás to překvapilo, ale teď je řada na dalších. Bude nesmírně důležité, jak se zabudují ročníky 98. Jsou tam tři hráči, kteří udělali za tři týdny obrovský posun nahoru, jsou konkurence schopní, ale my těch hráčů potřebujeme více. Tři nás nevytrhnou, my jich potřebujeme patnáct.

Od nové sezony se bude hrát podle nových pravidel. V minulém týdnu se na svazu rozhodlo, že kromě posunutí modrých čar bude i pro dorostenecké kategorie platit pravidlo hybridního zakázaného uvolnění. Jste na to už připraveni?
Já na změny připravený jsem, hráči se snaží, aby si zvykli, ale máme obrovský problém s obrannou činností. Především noví kluci, kteří byli zjevně zvyklí dávat hodně gólů, ale bránit je nikdo moc neučil. Takže většinu tréninků věnujeme defenzivě celkově a věříme, že se to v nějakém zápase v úvodu sezony projeví.

Je tedy před vámi ještě hodně práce?
Je to tak, jsme na začátku. První čtyři zápasy jsme prohráli a dostali jednatřicet branek. V těch zápasech chybovali úplně všichni. Poslední tři jsme vyhráli, vypadá to na mírné zlepšení, pořád to ale není ono, je tam hodně chyb, které silnější a hlavně extraligové celky dokážou potrestat. Musíme pracovat s kluky, co máme, bude to sice těžké, ale já jim věřím. Každopádně, když všechno dobře dopadne, tak bychom mohli začít dobře bránit kolem listopadu. V září a říjnu se budeme muset dát na modlení a doufat, že se nějaký zápas povede.

V tomto období se budete muset spolehnout určitě i na gólmany, kteří se nudit zjevně nebudou. Jak to máte s nimi?
Brankáři jsou jedním z témat, o kterém jsem mluvil s vedením a které si zde všichni uvědomují. Několik rodičů, kteří byli vedoucími týmů, měli syny gólmany a kvůli tomu de facto zlikvidovali po této stránce dva nebo tři ročníky. Chytali jen jejich děti, nikdo jiný neměl šanci se do branky dostat a ve chvíli, kdy nám tito kluci vypadli, vlastně nemáme nikoho, koho můžeme nasadit.

Buďte konkrétnější.
Jak už jsem říkal, jeden odjel do Ameriky. A i když to byl problémový kluk, byl to ročník 97. Druhý starší brankář Karel Roubal je dlouhodobě zraněný a nám tak zbyl jen Adam Špirek, který je ročník 98. Ohromně se na tréninku zlepšuje, udělal na všechny velký dojem, ale občas mi přijde, že má trošku problém v zaujetí pro trénink a že lelkuje. Ale je fakt, že teď maká skvěle. I tak je to ale málo, proto jsme oslovili další dva starší kluky - Jana Hamalčíka z Hvězdy a Dominika Nahodila ze Sparty. A z této čtveřice brzy vybereme ty, kteří zůstanou.