Kanonýr Adamec: Jednou chci vše dědovi s tátou vrátit

V Letňanech se možná rodí další budoucí hvězda, která už teď stojí za pozornost. Teprve 12letý Václav Adamec nastupující za sedmou třídu je rozeným střelcem a momentálně největším tahounem svého mužstva. Branku se mu podařilo vstřelit v každém zápase až na dvě výjimky, v mnoha případech dokonce vícekrát a naposledy s Vlašimí rovnou osmkrát. "Asi jsem měl jen štěstí," prohodí.

Štěstí? Proti Vlašimi jsi se musel cítit jako na střelnici. Povedlo se ti někdy vstřelit tolik gólů?
Tuto sezonu se mi daří, myslím si, že tolik kanadských bodů jsem ještě nikdy neměl. Ten zápas se mi vyvedl, z toho mám radost.

Chválil tě i trenér Martin Rousek. Těší tě, že před tebou smekl i takhle veřejně?
Já branky dávám každý zápas. (směje se) Myslím, že v letošní sezoně jsem nedal branku jen Hvězdě. Jsem moc rád, že mě chválí. Budu se snažit, abych mu dělal radost i nadále.

Tobě se daří už dlouhodobě. Čemu to přisuzuješ? Jsi střelec od přírody, nebo hlavně tvrdě trénuješ?
Nevím, jestli to mám vrozené, ale snažím se pravidelně trénovat. Mám doma hřiště, na kterém můžu střílet. Jsou to docela dobré podmínky ke zdokonalování, tak snad se mi bude dařit i dál.

Ono se nedaří jen tobě, ale i celému mužstvu. V posledních třech zápasech jste vstřelili 44 branek. Čím to?
Podle mě to je tím, že jsme neměli moc těžké soupeře. Kdyby jsme hráli třeba se Spartou nebo Slavií, tak to bude mnohem vyrovnanější. Prostě jsme měli jen štěstí, že nám to tam tolikrát spadlo.

Řekni něco o svých úplných začátcích. Kdy jsi začal s hokejem a kdo tě k němu přivedl?
S hokejem jsem začal v přípravce asi v šesti letech, když mě k tomu přivedl děda spolu s taťkou. Snad se mi povede prosadit a všechno jim jednou vrátím.

Máš nějaký hokejový sen? Kde a s kým bys chtěl hrát?
Pokud se mi to jednou podaří, tak bych chtěl hrát v NHL za Washington Capitals. Můj velký hokejový vzor je Alexander Ovečkin, takže asi proto.

Jde ti škola stejně jako hokej?
Tu zvládám v pohodě. Vrátím se z tréninku, chvíli se učím a jdu spát. Volného času moc není, ale to nevadí, protože hokej mám rád a baví mě.

Co vlastně říkají rodiče na to, že jsi ve dvanácti letech tahounem týmu?
Tak rodiče jsou na mě asi pyšní. Většinou mě i pochválí, ale to je asi normální. Každý rodič by měl svého syna umět pochválit.

Už se těšíš do starších ročníků? Třeba do dorostu, kde bys měl hrát extraligu?
Samozřejmě! Už se nemůžu dočkat. Hlavně se těším na soupeře, kteří budou určitě kvalitnější. Jsem taky zvědavý na spolupráci s dalším trenérem.

Kdo je v kabině tvůj nejlepší kamarád a s kým si nejlíp rozumíš na ledě?
Nejvíc si rozumím asi s Adamem Stupkou, se kterým hraju v jedné lajně. Je to perfektní kamarád i mimo led, takže jsem za něj rád.

A co bys řekl o klubu Letňan? Jaké má trenéry a tréninkové podmínky?
Jsem tady moc rád a nemůžu si na nic stěžovat. Zatím jsem měl jen tři trenéry, ale všichni byli spravedliví. Musím jim taky poděkovat, protože mě naučili opravdu hodně.

Se spoluhráčem Michaelem Krutilem jsi nominován do reprezentačního výběru hráčů do dvanácti let pro neoficiální mistrovství světa v Kanadě. Už se těšíš?
Bude to tam určitě super, hrozně se těším. Budou tam noví spoluhráči a protihráči, takže se s nimi můžu porovnat. Ze všeho nejvíc se těším na utkání s Pittsburghem.