Nový kouč Hluchý: Dohlížím, aby se děti správně vyvíjely

Práce v Letňanech neláká jen začínající hokejisty, ale také hráče, kteří už mají po kariéře a mohou malým nadějím v klubu Letců něco předat. Jedním z nich je Milan Hluchý, kladenský odchovanec, mistr extraligy z Karlových Varů a bronzový medailista z juniorského mistrovství světa v roce 2005. Teď je i asistentem u 2., 5. a šesté třídy. "Jsem tu maximálně spokojený," říká bývalý útočník.

Hluchý si jednoho dne řekl, že by chtěl pracovat s dětmi, malými hokejisty. Věděl, že v Letňanech je práce s mládeží na dobré úrovni, a tak oslovil majitele klubu Vojtěcha Kučeru. "Řekl mi, ať přijdu na trénink, že se domluvíme podle toho, jak mě to bude bavit. Spolupráce začala takhle nenásilně," líčí s úsměvem 30letý kouč.

Už jste se naplno zapojil do práce v Letňanech. Jak vás to baví?

Hodně. S dětmi pracuju fakt rád. Snažím se dbát na správné postavení těla při různých cvičeních, když dělají třeba kliky, dřepy nebo sedlehy. Chci, aby posilování nemělo negativní vliv na jejich zdravotní stav. Funguju trochu jako kondiční nebo rehabilitační trenér, mám určitý vzhled do fyzioterapie a mám i masérský kurz, takže dohlížím na to, aby se děti vyvíjely správně. Přijde mi, že dětský věk není o tom, aby hráči podávali heroické výkony, stříleli deset branek za zápas, ale aby se postupně rozvíjeli a neměli problémy v pozdějším věku.

Jak se vám spolupracuje třeba s trenérem Jiřím Niklem?

Spolupráce je úplně bezproblémová. Tréninky připravuje on, já se mu snažím pomáhat v tom, co jsem říkal předtím. Vnáším do tréninku moderní prvky, které jsem se naučil, takže pana Nikla doplňuji.

A co děti? Poslouchají vás?

Samozřejmě jsou živé. Někdy záleží na tom, jak sestavíte trénink, když se kluci nudí, tak vymýšlejí kraviny, čímž vám vlastně dávají dobrou zpětnou vazbu. Na dětech se mi líbí, že u nich vidím progres a zároveň je to něco nezkaženého, je jenom na nás, jak je v začátcích povedeme a předáme jim zkušenosti. To mě na téhle práci baví nejvíc: předávám svoje zkušenosti a snažím se, aby se kluci vyvarovali chyb, které jsem dělal já.

Kariéru jste musel kvůli zdravotním problémům ukončit už ve 27 letech. Nemrzí vás to?

Někdy mě mrzí, že věci, které vím dneska ohledně tréninků, jsem neznal dřív. Takové moje poslání je teď říct je dětem.

Takže byste možná mohl ještě dnes pokračovat?

To je těžké spekulovat, co by bylo, kdyby… Ale určitě bych spoustu informací zařadil do tréninku a nehuntoval bych se tolik.

V roce 2009 jste slavil s Karlovými Vary extraligový titul, před deseti lety jste na šampionátu dvacetiletých získal bronz. Který úspěch je větší?

To se nedá srovnat. Obou dvou si vážím, ale každý byl jiný - titul s Vary je práce celé sezony. Turnaj jako mistrovství světa rozhoduje jeden zápas.

Potkáváte ještě bývalé spoluhráče?

Ano. Rád se vidím s Víťou Bílkem, Pavlem Paterou nebo Vencou Skuhravým. Teď díky tomu, že si dělám trenérskou licenci B, jsem se potkal i s ostatními, které jsem dlouho neviděl. Jsem rád, přece jen jsme spolu něco zažili.

Jaký je váš cíl v nové kariéře trenéra? Dostat se do extraligy, reprezentace, zámoří?

Spíš se soustředím na to, abych se neustále zlepšoval a dělal svou práci co nejlépe. Zajímá mě, jak to dělají ve špičkových hokejových zemích a chci si poskládat z těch informací svůj vlastní profil.