Nepřemluvíte mě, je rozhodnut o konci své kariéry Pařík

Když starší dorost dohrál svůj poslední zápas, on oznámil konec. Ne v sezoně, ale celé kariéry. Urostlý obránce Michal Pařík svým rozhodnutím zaskočil hráče i trenéry, kteří se mu ho snaží ještě rozmluvit. "Ale já si za tím stojím. Jsem o tom přesvědčen," ujišťuje letňanský patriot i s odstupem pár dní. Ano, právě on patřil mezi největší srdcaře Letců. A i proto se těšil velké oblibě.

Sobotní utkání na Kladně dospělo do samostatných nájezdů a on byl v nich napsán jako třetí v pořadí. Když se postavil na středový kruh, dostal příležitost celý zápas rozhodnout.

A také rozhodl. "Vůbec jsem nevěděl, co udělám. Jen jsem chtěl vyhrát a ukončit tu těžkou sezonu," popsal své pocity Michal Pařík. Naznačil kličku do bekhendu a puk do branky zasunul forhendem.

Symbolicky si tak při své rozlučce vzal slovo jako vůbec poslední.

Proč jste se rozhodl skončit?

Ze dvou důvodů: za rok budu na gymplu v Neratovicích maturovat a potřebuju se soustředit na školu. A taky jsem měl za poslední rok už hokeje docela dost. Cítím, že mi chybí motivace, na tréninky jsem se dřív těšil. Ale teď? Abych řekl pravdu, už mě to nebaví jako dřív.

Trenéři vás přesto chtějí přemluvit, abyste své rozhodnutí ještě zvážil...

Pan Rousek už se mnou mluvil. S panem Zlatohlávkem jsem domluvený, že si sedneme a poklábosíme. Nevím, jestli mě chce přemlouvat, ale já tu možnost pokračování opravdu nevidím jako reálnou. Jsem rozhodnutý.

Jak dlouho?

Po Vánocích to ve mně začalo uzrávat. Měsíc, měsíc a půl jsem přemýšlel, že to udělám. Probírali jsme to i doma, rodiče mi řekli, že je to na mně a že mě do ničeho nebudou nutit. Jsem rád, že mám jejich podporu.

Ale přece jen - vy se nebojíte, že se vám začne po hokeji časem stýskat?
Ano, je to možné, stát se může cokoliv. Třeba za dva měsíce otočím a zkusím to, ale momentálně nevidím důvod proč. V kabině už jsem to oznámil, s klukama jsem se rozloučil, hokej mi prostě nedává to, co mi dával předtím. Ve zbytku sezony už nebudu ani trénovat.

Co plánujete po maturitě?
Chtěl bych zkusit studovat FTVS, obor trenérství. Já sice končím jako hráč, ale to neznamená, že nechci trénovat. Už během sezony jsem třeba panu Zlatohlávkovi pomáhal s malými kluky, chodil jsem s nimi na led ve výstroji, snažil se jim něco poradit. Dělal jsem to moc rád. A chtěl bych vzkázat, že pokud o to bude někdo stát, nebráním se tomu i nadále. Když budu mít čas, rád na trénincích vypomůžu.

Jak budete na letošní sezonu vzpomínat?

Poslední dvě sezony byly podobné, užíval jsem si to. I když je pravda, že první polovina té letošní byla náročná hlavně psychicky.

Prošel jste si testem psychické odolnosti?

Víte, nikdo se nechce podepsat pod sestup z extraligy, to by bylo hrozné. Takže s psychikou to hodně souvisí a v určitých obdobích to nebylo nic jednoduchého. Já jsem ale pořád věřil, že to můžeme zvládnout, protože jsme neměli špatný tým. Kluci, hlavně ti mladší, časem přišli na to, že musejí chodit víc do branky a střílet.

V čem podle vás nastal zlom, že tým začal vyhrávat?
Všichni víme, že v prosinci proběhla trenérská výměna. Chápu, hledal se impuls a potřebovali jsme ho. Ale já za sebe k ani jednomu trenérovi nemůžu říct jediné špatné slovo, ať už to byl pan Antoš, Zlatohlávek nebo Rousek. Se všemi jsem byl moc spokojen a budu na ně v dobrém vzpomínat.

Budete Letce sledovat i nadále?

Jasně! Jednou jsem byl vyhlášen Hráčem týdne, psali o mně na webu jako o letňanském patriotovi. Udělalo mi to hroznou radost. Já s hokejem začínal v Neratovicích a Kralupech, ale k Letňanům mám opravdu velký vztah. Nedám na tenhle klub dopustit, navíc tu mám bráchu (Lukáš, brankář mladšího dorostu - pozn. red.) a třeba tu opravdu budu pomáhat s trénováním. Myslím, že mě lidé v aréně budou vídat dál.