S trénováním vlastně začal naostro teprve před rokem, ale už teď se dostal k reprezentační šestnáctce v roli asistenta. Bývalý útočník a nyní trenér letňanské osmičky Michal Broš v zajímavém rozhovoru pro klubový web vypráví o svém pohledu na hokej, o přístupu ke koučování, ale také o tom, co je všechno potřeba udělat, aby mladí talentovaní hráči nakonec prorazili i v dospělém hokeji.
Překvapilo vás, že jste se tak brzy dostal k reprezentačnímu výběru?
To je jasný, protože toho nemám moc odtrénováno. Dá se říct, že na sto procent jenom minulou sezonu. Na druhou stranu je pravda, že mám celkem široký akční rádius a koučování jsem se začal věnovat už během kariéry. I tak ovšem člověk ví, že adeptů na tuhle pozici je spousta, takže z toho mám radost. To by měl každý trenér, který se chce téhle profesi věnovat. Reprezentace je vrchol.
Předpokládám, že se vám ozval svazový šéftrenér Slavomír Lener, viďte?
Jo jo, bylo to tak.
On má nastolenou filozofii, že chce zapojovat bývalé hokejisty. Řekl vám, že to byl ten důvod, proč oslovil právě vás?
Určitě, to jsem pochopil. To pochopí asi každý, že podle nominací je to nějaký trend, kterým se svaz v trenérských nominacích chce ubírat.
Říkal vám něco konkrétního, co se vám na vás líbí? Nebo co od vás očekává?
Ne, ale samozřejmě jsem nějakými názory trošku slyšet.
No právě.
Není ani složité si sehnat nějaký feedback, nebo zjistit, jak to člověk dělá a jaké má na trénování názory. Takže máte pravdu, tohle byl hlavní důvod, proč padlo moje jméno v souvislosti s šestnáctkou. Tak mi to bylo i řečeno.
Dá se říct, že jste se v trénování po konci kariéry našel?
Určitě mě to naplňuje a je to věc, kterou teď momentálně chci dělat nejvíc ze všeho. A že jsem se v tom našel... Není jednoduché, když má za sebou člověk hráčskou kariéru a chce pak ty myšlenky předat dál, protože tuhle schopnost každý nemá, nebo to neumí.
A vy cítíte, že tohle v sobě máte? Že všechno umíte srozumitelně vysvětlit a podat?
Není to jenom o vysvětlování a podávání, důležitý je také vlastní příklad. Jde i o chování trenéra, je to milion věcí. To tak nějak cítím nebo si myslím, že bych mohl mít v sobě, ale samozřejmě to nemusí být pravda. Osobně jsem přesvědčený, že by to mohlo být to pravé, co bych klukům mohl předat.
Je logické, že začínáte u mládeže, ale neříkáte si, že byste se chtěl dostat až k dospělým? Nebo to teď neřešíte?
Upřímně mě dospělý hokej moc neláká. Musím říct, že tyhle ambice zatím nemám. Prvotní motivace je můj syn, který ten hokej hraje a do jehož výchovy jsem se chtěl zapojit. Pak mě ale trénování chytilo se vším všudy. Ale že bych se viděl, jak někde trénuju dospělé lidi, to mě zatím moc nebere. Trenéři říkají, že to tak mělo spousta z nich a že je to normální. Že časem změnili názor, tak uvidíme.
Má někdo v Letňanech šanci dostat se do reprezentace?
Já jsem přesvědčený, že šanci mají všichni. Nemám rád odborníky, kteří dětem v deseti letech předurčují budoucnost. Šance jsou otevřené, cesta je trnitá a podpůrných věcí v kariéře je milion, těch brzdících je ještě víc. To je další otázka. V sedmé, v osmé třídě už něco poznáte: někteří se odkopávají, že hokeji moc nechtějí dávat, a někteří výrazně zaostávají. Tam je to jasné. Ale u toho hlavního pelotonu je těžké odhadnout, jestli by z toho opravdu nemohlo něco být.
U šestnáctky se říká, že je to zlomový věk, ve kterém se rozhoduje, jestli se člověk bude hokeji věnovat, nebo ne. Souhlasíte?
Šestnáctka je takový první stupínek, dobrý základ, ale stejně to neznamená vůbec nic. Třeba Finové z dvaceti hráčů, kteří hráli za šestnáctku, mají ve dvacítce tři. Ono kolikrát není dobré být brzo v nějakých výběrech, protože člověk přestane pracovat, není nucený, protože je vždycky nejlepší. A pak s přibývajícím věkem tyhle hvězdy přeskočí pracanti, kteří nikdy nebyli nejlepší a ani si to o sobě nikdy nemysleli, ale chtěli být nejlepší a jdou za tím cílem a makají a dávají tomu sto procent. Je to zlomový věk, ale dá se říct, že trvá vlastně celou kariéru. Stejně tak se říká, že být draftovaný je super, na druhou stranu to neznamená vůbec nic. Hokejový vývoj je běh na dlouhou trať a není dobré být spokojen, když to člověk někam dotáhne. Tím to totiž nehasne.
