Extraliga je nová velká výzva, říká odchovanec Hrdinka

Jeden primát František Hrdinka drží: stal se prvním Letcem v historii letňanského klubu, který to od nejnižších věkových kategorií dotáhl až do seniorské extraligy. Nedávno se totiž vrátil z tříleté štace ve Švédsku a upsal se Mladé Boleslavi, kde si minulý víkend prožil premiéru. "Cítím, že jsem se za půl roku posunul," povídal stále ještě 18letý bek cestou do Švýcarska, kde ho s U19 čeká Turnaj pěti zemí.

Nejprve zápas v Litvínově, pak nedělní domácí výhra proti Vítkovicím. Jaké jste si odnesl dojmy z extraligové premiéry?

Jen pozitivní. Je pravda, že v pátek jsem toho ještě moc neodehrál, ale v neděli jsem měl už slušný ice time a dostával víc příležitostí. Po reprezentační přestávce musím potvrdit, že to bylo oprávněné.

Je mezi juniorským hokejem ve Švédsku a českou extraligou velký rozdíl?
Rozdíl je hlavně v síle, protože tady už nastupujete proti velkých chlapům. Co se týče bruslení, tam bych problém neviděl, podle mě je to má přednost. V bruslení nezaostávám. Ale na síle budu muset ještě zapracovat.

Co vás přesvědčilo v návrat z Linköpingu, kde jste poslední rok působil?

Nejvíc jsem o tom začal uvažovat po mistrovství světa dvacítek, nebyl jsem ve Švédsku v posledních týdnech úplně spokojený.

Proč?
Myslel jsem si, že po tom šampionátu dostanu šanci v jejich áčku. Nebylo to tak, že bych s tím počítal, ale určitě náznaky, že bych si mohl zahrát Elitserien, tam byly. Jenže když jsem se vrátil z mistrovství, už to moc nevypadalo. Tak jsem se rozhodl zkusit extraligu, protože to pro mě byla nová výzva a z těch nabídek, co jsem měl, byli ke mně nejvíc nakloněni právě v Mladé Boleslavi. Navíc tu nehrají žádní příliš mladí hráči, takže je velká šance, že by se to mohlo povést mně.

Jak vás v novém klubu přijali?
Jsem tam sotva týden, ale moc se mi tam líbí. Všechno vypadá dobře, všichni jsou pozitivní, i když nás čeká ještě těžký boj o play-off. Já osobně se v kabině cítím dobře, ostatní mi dávají najevo, že jsem součást týmu. Navíc tam znám kustoda z reprezentační juniorky, který mi dost pomáhá.

Co vám tři roky ve Švédsku daly?
Oproti české juniorce tam mají úplně jiný přístup k tréninku i k zápasu. Už se tam používá hodně taktika jako v A týmech, zapracovávají se hodně věci do mužského hokeje. Je to taky víc o rychlosti a o síle. A pak je tu samozřejmě civilní stránka... Žil jsem tam tři roky sám, bez nikoho z rodiny. Musel jsem se o sebe postarat, prát si, chodit nakupovat. Prostě jsem se učil věci do života.

Cítíte, že jste se za poslední půlrok hodně posunul?
Ano, fyzicky se cítím výborně, teď se těším na nejlepší část sezony. Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že se z prvního letního turnaje v Hodoníně dostanu s reprezentační dvacítkou až na mistrovství světa v Montrealu a zahraju si třeba proti Kanadě, nevěřil bych mu.

Stíháte občas sledovat i dění ve svém mateřském klubu?
Jasně, o Letce se zajímám. Na webu pravidelně sleduju, co je nového, jak se daří dorostu, juniorce i chlapům. A když mám čas, tak se samozřejmě v Letňanech zastavím, nebo při nějaké příležitosti potrénuju. Teď si asi budu moct udělat čas častěji. Navíc mám v šestce bráchu, takže se na něj určitě přijdu někdy podívat.

Už mu udělujete rady?
Je pravda, že mě už Honza mohl vidět hrát, takže si sem tam nechá něco poradit. A když mu budu moct s něčím poradit, tak to samozřejmě velmi rád udělám.