Bývalý kouč "A" týmu: Letci jsou napořád jako moje děti

Je jedním z lidí, kteří v klubu pracovali od samého vzniku. "Přišel jsem ze Slavie a tehdy mi řekli, ať si najdu kluky a učím je hrát hokej," vzpomíná na začátky kouč Jan Doutnáč. V té době opravdu začínal s malými dětmi, někteří hráči však po jeho boku vydrželi až do mužského týmu, který Letci před pár lety založili. Po letošní nejúspěšnější sezoně přezdívaný "Panda" odchází do trenérského důchodu.

Vybavíte si ještě své trenérské začátky v Letňanech?
Samozřejmě. Byly to úžasné věci, kluci byli nezkažení velkým hokejem a snažili se poctivě trénovat, postupně se učili i vyhrávat. Nic si nezáviděli, rodiče i jejich děti měli z trénování radost, nebylo to tak sledované jako dneska. Třeba Mates Štěpán to se mnou táhne od třetí třídy a dodnes je jedním z tahounů v áčku. Vzpomínám i na kluky, kteří za Letce už dávno nehrají.

Jaký je hlavní důvod vašeho odchodu do trenérské penze?
Nejdůležitějším důvodem je ten zdravotní. Mám nemocné plíce a omezenou vitální kapacitu. Sice se to lepší, ale už jsem nebyl schopen chodit pravidelně na tréninky, protože se na Kokořínsku zároveň starám o svůj Penzion pod Houskou, kde mám velké závazky. Kolikrát se stalo, že už jsem na páteční trénink nemohl přijít, a tak jsem za sebe musel poslat náhradu. A v hokeji se samozřejmě musíte tréninku věnovat naplno.

Zrálo ve vás tohle rozhodnutí dlouho?
Já chtěl skončit už po loňské sezoně, jenže mám ty svoje hajzly rád a byl jsem rád za každou minutu strávenou s nimi. To nakonec vyhrálo. Jenže poslední sezona ukázala, že to není správné ani pro mě, ani pro ně. Viděl jsem to od začátku, ale chtěl jsem to dokončit. Naštěstí se mé role ujal Martin Rousek, který nám letos v áčku vypomáhal. A musím říct, že je to skvělý trenér. Upravil systém, sáhl do starých vazeb, do kterých já bych nesahal, začlenil do týmu mladou krev a týmu dal svěží vítr. To, že jsme se o II. národní ligu bili až do konce, je hodně jeho zásluha.

Vám osobně se s ním spolupracovalo dobře?

Já nemívám problém snad s nikým, jsem hodně bezkonfliktní člověk. Spolu jsme během sezony žádné neshody neměli, naopak - dokážu si představit, že by "áčko" vedl i po případném postupu do II. ligy. Přestože většinou řídil tréninky on, konečné slovo stejně vždycky nechával na mně. Takže klobouk dolů před ním, já mu můžu jen poděkovat.

V kabině se ozývaly hlasy, že hodně hráčů působí v Letňanech právě kvůli vám. Jak se to poslouchá?
Budu tomu věřit. (směje se) Ale to je vzájemné - kdyby tu nebyli oni, já bych tu už taky dávno nebyl. Hodně to bylo o dlouhodobé vazbě, já ty kluky měl rád od jejich dětského věku a budu je mít rád už napořád. Je to jeden z důvodů, proč jsme si to všichni tak užívali.

Přesto - našly by se chvíle, kdy jste měl chuť to během okamžiku zabalit?
Ano, ale ty určitě mívají i hráči. Pamatuju si, jak kolikrát remcali na tréninku, že se jim něco nelíbí. Říkal jsem si, že to nemám zapotřebí, ale většinou to bylo takové minutové naštvání. Na druhou stranu - ono taky není jednoduché, když trénujete pět mladších trenérů, kteří v klubu koučují malé děti. Kolikrát se rozcházíte v názorech, jak se má co dělat, a třeba mají oprávněné argumenty.

Na co jste se naopak vždycky nejvíc těšil?
Když jsem přišel před tréninkem do kabiny, sedl jsem si a chvíli tam poslouchal, jak Mates ječí na celou šatnu. Tu atmosféru jsem vážně miloval. Víte, mně táhne na padesátku, ale mezi nimi jsem se cítil na třicet. Ne nadarmo se říká, že člověk v mladém kolektivu mládne... Nakonec jsem pyšný, že jsme se rozloučili důstojným výkonem ve vyprodané Ice Areně, kde se byla podívat spousta známých. Viděl jsem děkovné transparenty i to, jak si moje máma otírala slzy. Bylo to dojemné. Jsem hrdý na to, že jsme to dohráli se ctí.

Upřímně - slušela by Letňanům II. národní liga?
Praha si dva druholigové kluby zaslouží. Každý rok se najde spousta mladých hráčů, kteří nevědí, kde hrát a jezdí všude možně po všech čertech někam za Prahu. A jestli by liga slušela Letňanům? Slušela. Právě proto, jaké Letňany jsou. Stále je hodně rodičů upřednostňuje před Spartou a Slavií a s mládeží se tady pracuje na vysoké úrovni. Mám pocit, že se ten klub rozvíjí stále k lepšímu.

Co je ale potřeba změnit v případě, že by se Letci celostátní soutěže opravdu dočkali?
Ze všeho nejdříve prostor k tréninkům na ledě, ale to je snad každému jasné. Týká se to i zázemí, takže vlastní kabinu. Chce to kvalitního trenéra, chce to postavit slušný mančaft, který bude mít na střed tabulky. Je to vyšší level a tady už v tom lítají peníze, ale sami majitelé musí vědět, jestli je to správná cesta. Podle mě je pro zachování kvality klubu nevyhnutelná. Už proto, že byla zrušena juniorská soutěž.

Ukážete se občas v Ice Areně i během příští sezony?

Velmi rád. Mně ani nebude tak chybět zimák a led, jako spíš ta kabina. Takže se na kluky podívám, když budu mít čas. Občas bych rád v týmu vypomáhal jako druhý asistent, ale k tomu potřebuju svolení majitelů. Tak či tak se sem budu vracet a rád kluky zase uvidím.