Já na bráchu, bratránek na mě! Filip i Štěpán mají učitele

V řadách Letců často narazíte na sourozenecké dvojice a další příbuzenské hokejové vazby. Důkazem je třeba čtvrtá třída. V ní působí Štěpán Václavík a Filip Blažek - prvně jmenovaný má staršího bratra Tomáše, jenž letos nastoupí do extraligy mladšího dorostu. Druhý se zase pyšní slavným bratrancem, který to z Letňan dotáhl až od NHL. Když se Filipa zeptáte na vzor, vyhrkne jediné jméno: Kuba Vrána!

Nejznámějšího odchovance klubu by možná vyslovilo více malých Letců, ale u Filipa to má své opodstatnění: Jakub Vrána je totiž jeho bratranec. "Někdy se vidíme, když se vrátí po sezoně domů," vypráví malý klučina po jednom z tréninků. "Když byl teď naposled v hale, šel mi koupit nové kalhoty a hokejku," pochlubí se.

A tak hned dostane malý kvíz: za jaký klub v NHL Jakub Vrána hraje?

Filip přemýšlí. A i Štěpán krčí rameny.

Tak za jaký? Hraje přece v jednom týmu s Alexandrem Ovečkinem... Po chvilce to přihlížející trenér Jakub Kučera nevydrží a školáčkům začne nahlas šeptat nápovědu. "Washington!" vypálí najednou oba sborově.

"Já ho zatím neviděl hrát. Ale někdy se o hokeji bavíme," vysvětluje poté Filip. Dává mu Jakub Vrána cenné rady? "Já už si to nepamatuju. Ale líbí se mi na něm úplně všechno."

Ve čtvrté třídě ještě nemají před sezonou rozděleny hrací posty, v jednom se ale Filip se Štěpánem dopředu shodnou: "Chceme hrát útočníka, protože můžeme dávat víc gólů."

I Štěpán může v rodině sbírat teoretické zkušenosti, v mladším dorostu mu nastupuje starší brácha. "Doma spolu hrajeme florbal nebo na střelnici střílíme na branku. Hrajeme i hodně jeden na jednoho, ale zatím spíš vyhrává brácha, no."

A v čem mu radí? "On si mě někdy dobírá, ale někdy mi i poradí. Třeba jak mám správně střílet," prozradí Štěpán a nemá ostych svého sourozence pochválit. "Je hodně velký, na jeho zápasy se chodím dívat. Líbí se mi, jak hraje. Rodiče nám doma říkají, ať se hodně snažíme. Tak se snažíme."

Nastávající čtvrťáci si také zvykají na nové trenéry. Davida Pojkara u tohoto týmu nahradili Martin Uldrich a bratři Kučerovi - Jakub s Frankem. "Minulý trenér víc křičel, protože jsme předtím neuměli poslouchat," srovnávají. A teď? "Teď z těch tří křičí nejvíc Martin," prásknou.

Filip dodává: "V týmu mám kamarády všechny." A co kamarádky, když za čtyřku hrají i dvě dívky, Emma a Tarja? "Hrají dobře, ale poslouchají nás jen někdy," odpoví Štěpán. "Ale chováme se k nim slušně," doplní Filip.

"Taky je dobrý, že chodíme pořád na led. I když teď máme víc suché než před rokem," hodnotí oba svěřenci dosavadní přípravu. "Když jsme na suchu, tak běháme nebo děláme kliky. Anebo hrajeme fotbal," líčí Filip.

Tak kolik kliků udělá?

"To už nevím."

A kolik jich udělá Štěpán?

"Asi deset nebo patnáct."

Přitom matematika prý Filipa ve škole baví. "Budu mít samé jedničky!" pochlubí se a jeho parťák vzápětí přizná barvu: "Já asi dvě dvojky." I to však není špatné...

Že s hokejem začali už ve třech letech, si ale pamatují oba. Zatímco Štěpán v červenci oslaví deváté narozeniny, Filip je v týmu vůbec nejmladší - stále mu je teprve sedm.

Něco ovšem vědí naprosto bezpečně: "Až budeme velcí, budeme hrát pořád hokej." Třeba i proto, že mohou kráčet po stopách svých starších členů rodiny. Kdo ví, kam až to jednou dotáhnou...